Nemusí jít hned o hrozivý pád z kola či neuvážené skoky do vody, aby se dítě ocitlo v nebezpečí. Nástrahy číhají na dětském hřišti, návštěvě u babičky v poklidné vísce, při dovolené u moře, dokonce i během nevinného sbírání borůvek. Aby si děti z prázdnin odnesly jen příjemné zážitky, je dobré potenciálnímu nebezpečí předcházet.
Na hřišti se nehecovat
TIP PRO RODIČE |
Dětská hřiště dnes většinou splňují potřebná bezpečností kritéria, pročež odzvonilo nebezpečným "zeměkoulím" či vratkým železobetonovým kolotočům. Ani ta největší investice do relativně bezpečných provazových prolézaček a měkkých povrchů však nezabrání tomu, že skončí dítě s těžkým zraněním v nemocnici. Podle odborníků například pád z prolézačky jen dvakrát tak vysoké než je dítě samo už může znamenat vážné ohrožení na životě.
Dítě by mělo vědět, že VENKU nemá:
|
Největším spouštěčem podobných případů přitom bývá chování dětí, které se snaží navzájem vyhecovat k úkonům, jež by jinak z vlastní vůle nedělaly. Pády jsou tak spolu s popáleninami a opařeninami třetí nejčastější příčinou smrtelných úrazů našich dětí. Odhadnout vlastní schopnosti a možnosti je to nejdůležitější, co by dítě mělo umět, než ho vypustíme samotné na hřiště.
Nebezpečí číhá i v přírodě
Na ostražitosti neztrácejte, ani když vyrazíte s rodinou kochat se krásami tuzemské přírody. Pravděpodobně zabráníte tomu, aby dítě skákalo do neznámých vod či nezajištěné zlézalo nebezpečná skaliska, ale krátcí budete na všudypřítomná klíšťata, přemnožené zmije či hmyzí bodance všeho druhu, schopné způsobit i těžké alergické reakce.
Repelent je na výletě či na táboře nezbytností, byť například na zmíněná klíšťata bývá už mnohdy neúčinný. Jedinou prevencí před onemocněním boreliózou či encefalitidou je včasné odhalení klíštěte a jeho šetrné odstranění. Lékaři poukazují na to, že pokud klíště vyndáme do 24 hodin po přisátí, riziko rozvinutí boreliózy se tím významně snižuje.
Ještě o něco větší pozor musíme dávat, vyrážíme-li do přírody stanovat. Vedle zmíněného nebezpečí hmyzího pak musíme brát v potaz možnost prochladnutí, šlápnutí na ostrý střep, co tu zbyl po nocležnících před námi, či poranění o větev, když v noci s potomkem vyrazíme čůrat.
Dít by mělo vědět, že NA VESNICI nemá:
|
Zvláštní pozornost věnujeme malým dětem, zvyklým poznávat okolí především ústy – ať již jde o jedovaté bobulky, houby či psí exkrementy… A taky je dobré vědět, že ve statistikách dětských úrazů se často, coby společný jmenovatel, objevuje táborák.
U babičky na vsi
Kde by se dítě mohlo cítit bezpečněji než u babičky v malé vísce? Jen nepropadejte zbytečným iluzím. Na vesnicích s menším dopravním provozem mívají děti větší volnost než ve městech, pročež tu občas vyvádějí i větší lotroviny. K závažným úrazům dochází často i následkem dětských her a vzájemných potyček. Kluci se porvou tak, že skončí s těžkým otřesem mozku, nebo šermují a bodnou se klackem či šroubovákem.
Nadšeně běhají bosí po zahrádce a zarazí si do nohy hřebík. Objeví dědečkovu cirkulárku. Spadnou do septiku. Souhrou náhod stanou tváří v tvář sousedovým hlídacím psům, kteří vůbec nejsou zvyklí na rozdováděnou mládež. Rozehřátí skočí do bazénu a utopí se následkem tepelného šoku. V potaz je nutné brát i skutečnost, že každé druhé tonutí vůbec končí smrtí dítěte a utopit se může dítě během několika vteřin i ve dvou centimetrech vody!
Léto v přírodě si děti užijí nejlépe. Pozor ale na úrazy nebo klíšťata.(Ilustrační snímek)
Sám doma
Dítě by mělo vědět, že DOMA nemá:
|
Podle statistik dochází k největšímu množství dětských úrazů, včetně těch smrtelných, ve zdánlivě nejbezpečnějším prostředí – doma. Ať už jde o pády z oken (židlí, stolů), popáleniny, řezné rány či úrazy elektrickým proudem. Zkrátka prázdniny jsou pro děti, dospělí musí do práce a dítko občas zůstává doma bez dozoru. Jídlo je sice nachystané v lednici nicméně nebezpečí v podobě balkonu, elektrické konvice či rodičovského baru číhá dál.
A dokonce i nevinné posedávání u počítače může zavánět pěkným průšvihem. Asi si u něho malý surfař zrovna nerozbije hlavu, ale může přijít k podobné újmě – podle průzkumu 3. lékařské fakulty UK má každé čtvrté dítě osobní zkušenost s někým, kdo byl dospělý a vydával se za někoho mladšího.
Téměř 90 % teenagerů komunikovalo s někým, koho v reálném světě nikdy nepotkali; 50 % dětí někdy veřejně publikovalo své osobní informace o sobě nebo své rodině a 32 % českých dětí někdy přišlo na schůzku s cizím člověkem, která byla domluvena po internetu.
