Pokaždé ta otázka v kolektivu rodičů přijde. Nejprve se nad ratolestmi rozplýváme, pak bědujeme nad nemocemi, létem, zimou. A spíš dřív než později se ptáme: „A co babičky, fungují?“ Protože babičky jsou vytouženou záchranou. Žijeme ve světě plném návodů na dokonalost. Od narození po smrt se můžeme řídit nekonečným množstvím rad, jak být perfektní. Je to realita, kterou se snažíme skloubit s naším tradičním lidským fungováním.
Ze statistik také vyplývá, že pokud se rozvedou prarodiče, znovu víc zapojení zůstává u babičky a jejího nového partnera než u biologického dědečka.
