V herectví jsem se našla sama, říká Anna Stropnická

  0:38
První zkušenosti s kamerou zažila Anna Stropnická při natáčení seriálu. Stejné disciplíně se věnuje i teď. A shodou okolností se právě seriál Za oponou týká její profese. „Je skvělé, dostat roli, která jde proti vaší přirozenosti,“ řekla pro magazín Rodina DNES.
Herečka Anna Stropnická

Herečka Anna Stropnická | foto:  Petr Kozlík, MAFRA

Anna Stropnická (29) a Matěj Stropnický (35)

  • Dvě ze tří dětí Martina Stropnického (herec, diplomat a politik) a Lucie Stropnické, rozené Borovcové - třetí je Františka (23).
  • Anna vystudovala Vyšší odbornou hereckou školu, hostuje v několika divadlech, ve filmu zaujala před osmi lety ve snímku V peřině, hrála v několika seriálech.
  • Její bratr Matěj vystudoval mediální studia, ale přesto si zahrál v několika filmech a momentálně ho můžete vidět na jevišti ve hře Úplné zatmění, ve které hraje Paula Verlaina - prý ho k tomu přemluvil jeho partner Daniel Krejčík.
  • Nějaký čas byl Matěj předsedou Strany zelených, teď si prý chce od politiky odpočinout.

Vyrostla jste v umělecké rodině, konkrétně šlo o profesi hereckou a literární. Jaký to na vás mělo vliv?
Herecké prostředí na mne zas tak moc nepůsobilo, protože od mých pěti let jsme žili jako rodina střídavě v zahraničí a tátu jsem spíš vnímala jako velvyslance než jako herce; nejsem tedy odkojená kumštem v divadelních šatnách a hlídaná herečkami a šatnářkami. V herectví jsem se našla sama.

A jak vás zasáhl váš dědeček, úspěšný a ceněný textař Zdeněk Borovec?
Trávili jsme hodně času na chatě, kam za dědou jezdily všelijaké hvězdy pop-music. Někdo mi utkvěl více, někdo méně. Osobně jsem byla zakoukaná do Jiřího Korna. Vždy hezky voněl a nosil extravagantní oblečení, což mě jako malou fascinovalo. Dokonce se k nám jednou připojil při hraní kroketu. Během mé puberty se český pop mezi mými vrstevníky moc nenosil. Dnes jím končívá nejeden večírek. A tak teprve teď zjišťuji, co děda vlastně napsal. Mám ráda písničku Žal se odkládá, kterou zpívá právě Jiří Korn, a slzy do očí mi pokaždé vžene text písničky Když jsem já byl tenkrát kluk v podání Karla Gotta…

Vaše maminka se kromě scenáristiky také věnuje textování, takže se nemůžu nezeptat: psala jste básničky?
Nepsala. Ale když jsme třeba jezdili na tábor, bavilo mě vymýšlet pokřiky, které se měly rýmovat. Při hodině češtiny mě taky vždy něco napadlo. Ale neměla jsem žádný psací přetlak, tak jsem s tím dál nepracovala. Bratr si dodnes píše deníky a sestra zpívá a píše si texty, které mají rafinované básnické obraty.

A jaký vliv na vás měl váš starší bratr Matěj?
Měli jsme a máme spolu hezký vztah. Staral se o mě jako o malou... Myslím, že jsme se ani moc nehádali. Pak přišel třetí přírůstek a hádek přibylo. Občas jsme se spikli dva na jednoho. Týmy se střídaly.

Zmínila jste se, že jste si hereckou profesi našla sama, jaká byla vaše cesta k ní?
V Čechách jsem vždy chodila na dramatický kroužek, bavilo mě číst. Když jsem žila v zahraničí, tak jsem navštěvovala anglické školy a v rámci vyučování je na nich i dramaťák. Básničky jsme se neučili, ale věnovali se spíš improvizacím a každý půlrok byly velké besídky, na kterých musel každý něco předvést svým rodičům, kteří se tam s kamerou dojímali.

Měla jste asi dost zvláštní dětství…
Portugalsko si moc nepamatuji, to jsem byla hodně malá, a pak jsme žili v Itálii; nebylo to pořád v kuse, ale v různých sestavách jsme bydleli jeden rok tam, pak zase v Čechách. Táta byl na čas ministr kultury a pak jsme zas jeli zpět. Práce velvyslance mu myslím vyhovovala, možná proto se k ní i dnes vrátil. My jsme ale ten luxus žití v cizině a u moře tenkrát nedokázali ocenit. Dnes díky studiu na cizí škole umím velmi slušně anglicky a pasivně italsky, taky mi to dalo větší toleranci k rozdílným kulturám. Děti ze všech koutů světa chodily do jedné třídy, neexistovaly žádné rasistické problémy nebo šikana. Tu jsme se sourozenci v různých mírách zažili. Stačí, když vybočujete, my právě tím neustálým cestováním, a jste terčem.

Kdy vám došlo, že opravdu chcete být herečkou?
Vždycky mě bavily humanitní předměty, ale nebyla jsem moc studijní typ, nedokážu se soustředit, když mě něco nebaví, tak si odletím do svého vlastního světa. Hodně jsem chodila do divadla a z toho jsem vycházela - vnímala jsem různé praktiky herců a říkala si, jak bych to zahrála já. Navštěvovala jsem dramaťák, který vedla paní Dana Hlaváčová. Tam jsem se spoustu věcí naučila, ale často jsme si i hezky - v době mé puberty - popovídaly. Ale žádné amatérské divadlo jsem nikdy nedělala.

A pak jste byla najednou hozená do vody – když jste dostala roli v Ordinaci v růžové zahradě…
To bylo ještě na gymplu a tak trochu náhoda, máma, která psala scénář, mě upozornila na konkurz. „To je trapný, nemám žádnou školu,“ povídám, ale nikomu to nevadilo, a tak jsem prošla konkurzem a roli dostala. Začala jsem věcí, která byla hodně vidět - tehdy tenhle seriál sledovala spousta lidí - bylo to navíc před kamerou a ještě na natáčení, které je rychlé a nikdo se s vámi nepárá. Nebyla jsem se sebou vždy úplně spokojená. Přišlo mi těžké hrát tak samozřejmě a přirozeně jako ostatní, když máte kolem sebe tři kamery, v podstatě se nemůžete přirozeně pohybovat, a hlídat si, jestli někoho nezakrýváte. Je to disciplína. Když se točí film, točí se na jednu kameru. Dává to úplně jinou svobodu v hraní. Dodnes hraní v seriálu obdivuji a učím se.

Seriál Za oponou

Premiéra v neděli 17. 3. od 18 hodin na iDNES KINO. Deset patnáctiminutových epizod mohou diváci sledovat pravidelně každou neděli ve stejný čas.
V hlavních rolích seriálu z divadelního zákulisí zapadlého pražského divadla Blancharde se představí Hynek Čermák, Kamil Halbich a Jaroslav Plesl. Prvotřídní herecké obsazení doplní Lenka Krobotová, Jana Pidrmanová, Simona Babčáková, Anna Stropnická, Julie Šurková, Pavel Rímský, Radek Kuchař a další.
Režie a autor námětu: Dan Pánek, scénář: Jakub Dušek. 

Jana Pidrmanová, Hynek Čermák, Lenka Krobotová, Kamil Halbich, Simona Babčáková...

Neříkejte! Právě se přece rozjíždí seriál na iDNES KINO nazvaný Za oponou, ve kterém hrajete.
Jak říkám, učím se, ale práce na něm byla jiná než práce na seriálech, které běží dvakrát týdně a maká se na nich zběsilým tempem téměř každý den, není tam čas na přípravu a zkoušení na place. Asi se to nemůže udělat jinak, a tak to musí dělat lidé, kteří to opravdu umí. Práce na Za oponou byla jiná i proto, že se znám s režisérem Danem Pánkem, se kterým jsem dělala divadlo. Scházeli jsme se spolu, mluvili o mé roli, četli si scénář a prodiskutovávali moje návrhy, z nichž většinu přijal. A já respektovala zase to, co napadlo jeho. A před natáčením všichni zúčastnění každý záběr zkoušeli, takže když se pak jelo naostro, tak to nebylo stylem pokus omyl, ale naopak jsme věděli přesně, co máme dělat. A to by na výsledku mělo být vidět.

Jak byste svoji roli charakterizovala?
Seriál se odehrává v prostředí divadla, kam přijde nový ředitel a srovná všechny do latě. Je velmi vulgární, ale to by mělo být v kontrastu s tím, že v divadle jsou všichni neschopní, zkrátka herci doufají, že jim všechno projde. Hraju sekretářku, která je trochu uťáplá, ale přitom je prvním nárazníkem pro všechny, kteří jdou za šéfem. Je to taková šedivá myška, která se snaží s každým vycházet a má pekelnou hrůzu z nového ředitele. Jde o komediální seriál, a to mě baví, protože jsem si mohla zablbnout a použít jiné herecké prostředky...

Jak taková energická žena jako vy hraje šedou myšku?
To je právě skvělé, dostat roli, která jde proti vaší přirozenosti! My herci bychom měli umět zahrát různé charaktery, vždyť v sobě máme všichni kousek introverta i extroverta, jednou jsme zamlklí a jindy divočejší… Myslím, že každý herec si rád prostřídá různé role. Musí být náročné, když si vás někdo zaškatulkuje do jedné polohy a vy už pak nemáte co vymýšlet.

Potkala jste na natáčení nějakého herce, kterého obdivujete?

Anča byla můj pokusný občan, říká o dětství se svou sestrou Matěj Stropnický

Jakou máte nejvýraznější vzpomínku na svou rodinu
Nabízím jen takovou momentku: vracíme se v neděli v podvečer autem z pláže v Itálii (pět let jsme tam bydleli), jsme celí proslunění a prosolení, vlasy slepené, všude písek, slunce pořád žhne, už ale jenom příjemně, otevřená okýnka, takže fouká skrz, rychlá jízda, otec pouští nahlas třeba Zucchera Senza una donna, rozhodně ale něco italského, a máma vepředu i my všichni tři, jeden opřený o druhého, na zadní sedačce okamžitě usínáme. A Anušce se u pusy dělá malá roztomilá bublinka. Nevím proč, ale vždycky jenom jí.

Zažívali jste s Aničkou takové to klasické soužití starší bratr - mladší sestra?
Anča byla můj pokusný občan, všechno jsem ji chtěl hlavně naučit. Jako malý jsem měl rád knížky edice Odkaz z nakladatelství Fragment: Panovníci českých zemí, Slavní vojevůdci, skladatelé, lékaři, malíři nebo Osudové ženy. Těch knížek bylo přes deset, každá se čtyřmi portréty osobností na obálce bez uvedení jména. Sestra je musela všechny umět pojmenovat. Rozložil jsem knihy do dlouhé řady a nejdřív popořadě a pak i na přeskáčku a stále rychleji jsem ukazoval na obrázky a ona říkala jména: Valdštejn, Flemming, Tycho de Brahe, Bach, Thatcherová… jména lidí, které vůbec neznala. Byla to děsná sranda, jí bylo třeba pět a trošku u toho šilhala, což jsme milovali.

Dnes jste už dospělí, svěřujete se jeden druhému, radíte se?
Anna je ten typ, který radí rád. Má na každý můj případný problém svůj velmi rozhodný názor a velmi sveřepě ho opakuje tak dlouho, dokud se úplně nevytočím. Pak se schoulí do klubíčka a je to zas moje malá Ajšobka.

Anna Stropnická s bratrem Matějem

V seriálu hraje hodně herců z Dejvického divadla a k němu máme my mladí velký respekt. Jejich divadlo je už nějakých pár let fenomén. Musí být fajn, když spolu nějaký soubor takto funguje a zároveň jeho členy pojí přátelství. Potom může vzniknout společná práce, na které jsou tyto elementy poznat. V divadle si ne všichni vždycky sednou, objevuje se i závist. Já mám štěstí, že můžu říct, že mám mezi kolegy pár opravdových přátel.

Za oponou se odehrává v divadle. Vy v současnosti nejste členkou žádného divadla, ale ve dvou jste byla a v mnoha hostujete nebo jste hostovala. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Naštěstí jsem nikoho takového, jako je ředitel v podání Hynka Čermáka, nepotkala. A kdyby mi takový člověk šéfoval, asi bych odešla. Teď si chvíli poskakuji na volné noze, ale od září nastupuji do Švandova divadla. Moc se na to těším a těším se i na své nové kolegy. A k tomu mám zájezdy a hostovačky, a když to takhle půjde dál, když dokážu skloubit angažmá s další prací, budu moc ráda. Mám ráda rozmanitost, mít svoje doma – a sem tam nakouknout někam jinam.

Z oblastních divadel jste se konečně probojovala do Prahy. Ve vaší rodině před časem přibyl další člověk od kumštu, herečka Veronika Žilková, tak mě napadá - co nějaká protekce? Měla jste ji někdy?
V období, kdy jsem neměla práci, táta šéfoval v Divadle na Vinohradech. Nepřicházelo v úvahu, že by si mě tam vzal. Bylo by to nepříjemné pro nás oba. Nakonec bylo dobře, že jsem si sbalila kufřík a jela na zkušenou do Olomouce. Pak Brno a teď konečně má rodná Praha. Kdyby se táta ale někdy vrátil k profesi, byla bych ráda, kdyby mě režíroval. Chodila jsem se mu koukat na zkoušky a je přesný, má plno nápadů, jeho režie zůstávají dlouho na repertoáru. A to jako herec chceš.

Autoři:
  • Nejčtenější

Žena se dvěma vagínami má dva přítele, sexuální potěšení má rozdělené

21. března 2024  7:54

Annie Charlotte se narodila se dvěma vagínami. Ačkoli zprvu pro ni byl její zdravotní stav šokem,...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

Kate podstupuje chemoterapii, aby se jí rakovina nevrátila, vysvětluje lékařka

29. března 2024

Když princezna Kate oznámila, že má rakovinu, uvedla, že jí bylo doporučeno, aby podstoupila...

Zrušte rande. Tyto typy mužů své špatné stránky odhalují už v začátku

29. března 2024

Po schůzce s nimi se cítíte nejistá, po vztahu s nimi z vás zbytečně zůstane vyprahlá poušť....

OBRAZEM: Jarní detoxy, které doporučují slavné tváře

29. března 2024

Tělo si po zimě žádá úplně jiné zacházení, proto i slavné osobnosti na jaře volí trochu jiný režim,...

Osa střevo-mozek. Mikrobiolog o léčbě vlastní stolicí i vlivu na duševní zdraví

28. března 2024

Premium „Dejte svoji stolici do banky, bude se vám hodit,“ vyzývá molekulární biolog Petr Ryšávka, který...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...