Varování na úvod: pokud jste odpůrcem Vánoc, po celou dobu adventu si dopřáváte koktejl z deprese, vzdoru a znechucení a vystřízlivět hodláte až na Tři krále, následující řádky přeskočte. Tento text však překvapivě není ani pro ty, kteří toto období fanaticky zbožňují anebo alespoň přijatelně zvládají. Je pro děti uvězněné v dospělých tělech. Pro všechny malé kluky a holky, kteří stále milují Vánoce jako tenkrát, ale když vypísknou: „Neletí tamhle Ježíšek?“, koukají na ně ostatní jako na blbce. Pro ty, kdo mají ve skříni za svetry schovaný čokoládový adventní kalendář a každé ráno potají vylupují nové okýnko. Případně pro ty, kdo si pod stromečkem napjatě rozbalují dárek, který si sami zabalili. I ze mě už je dospělá nudná suchoprdka, jež platí účty, hrbí se u plotny a hlídá, aby kdokoliv v okruhu sta kilometrů neměl holá záda. Ale ta malá, pro Vánoce zapálená holka, ta tam někde pořád je.
2. prosince 2020
