Často s nadsázkou říkávala, že kdyby měla vydat své paměti, podobaly by se spíš pornofilmu než pohádce. Po jejím boku se už od patnácti let bez přestávky pohybovali muži, kteří jí padali k nohám. Uměla si to zařídit a zájem mužů si užívala, přestože kvůli matce měla několik let odpor k sexu.
Období dospívání bylo pro Jarmilu Mandlovou skutečně těžké. V roce 1918 jí zemřel na španělskou chřipku tatínek a matka si později našla nového přítele, bohatého stavitele, kterého Adina, jak Jarmile doma přezdívali, nikdy nepřijala.
Často o něm prohlašovala, že byl ordinérní, a ačkoliv rodinu zahrnul penězi, její oblibu si nezískal.
„Ale protože byl primitiv, byl asi moc dobrý v posteli, a já je oba často slyšela hekat z ložnice, což mi zhnusilo sex, že jsem byla po dlouhá léta frigidní,“ svěřila se na sklonku svého života.
Ve škole ji nic příliš nebavilo, z reálky byla vyloučena a na rodinné škole Adinu připravovali na kariéru profesionální manželky. „Profesorky byly většinou velmi tolerantní a pokrokové, sexuální výchova sice tenkrát nebyla na školním programu, ale dostalo se nám určitých povšechných návodů pro probouzející se ženu,“ říkávala.
Rodina však skutečnost, že má doma ženu, ignorovala. „Jediné poučení, kterého se mi od matky dostalo, bylo, že se musím brzo vdát, a to za někoho, kdo je bohatý, abych se dobře zaopatřila.“
Jako náctiletou ji matka poslala do francouzského penzionátu, kde rozverná žákyně studovala víc lásku než dobré způsoby. Po návratu Adině připadala rodná Mladá Boleslav malá a sotva po roce práce v kanceláři odešla do Prahy.
Na doporučení a díky pěkné tvářičce se záhy chytila u filmu. Začínala v komparzu jako jedna z mnoha, ale sebevědomí jí nechybělo. V kavárně ulovila velkou hvězdu Huga Haase, který ji začal obsazovat do svých filmů. Po večerech spolu trénovali vše kromě herectví. Haas ji povýšil na svou oficiální milenku „Tinku“ a začal řídit její kariéru.
„Často si myslím, že kdybych dělala pravý opak toho, co mi radili moji milenci, byla bych na tom bývala mnohem líp,“ povzdechla si hořce. Po čase jejich vztah vyprchal a rozešli se. Vzájemné zklamání si prý nikdy neodpustili. Dvacetiletá Adina se vrhla do víru života, muže střídala častěji než rukavičky a jen o jednom se bezpečně ví, že odolal.
Během natáčení Kouzelného domu se jí ubránil Zdeněk Štěpánek. Jiní, jako například Vladimír Šmeral, nechali na jejím srdci velký šrám. Se Šmeralem v posledním roce války čekala vytoužené dítě, on byl sice ženatý, ale jak tvrdil, jen formálně. Když se však herečce dostal do ruky dopis, který byl plný lásky, něhy a citu, myslela si, že je pro ni. Bohužel, když ho dočetla, došlo jí, že byl napsaný pro jeho právoplatnou manželku.
Adina se zhroutila a vymodlená holčička se dva měsíce před termínem narodila mrtvá. Šmeralovi nedokázala prominout mimo jiné ani to, že se jí po válce před lidovým soudem nezastal, přestože ho po útěku z koncentračního tábora ukrývala šest neděl u sebe doma. „Sledoval svou vlastní hereckou dráhu a svůj vlastní prospěch, a kdyby mě byli omylem odsoudili k smrti, nehnul by pro mne ani prstem,“ dodala. Ostatně jako většina jejích lásek.
Není divu, že Adina Mandlová nad muži nakonec zlomila hůl a v exilu dožila po boku homosexuálního kostýmního návrháře Bena Pearsona. Konečně byl její vztah o splynutí duší a ne těl.
