Čtěte také: Chudák žebrák...je vám trapné odmítnout ho?
Cigarety nebo cukr
Zastavila mne žebračka, jdoucí z obchodu s plnou taškou: "Dejte mi pár peněz na cukr..." Z igelitky jí přitom koukaly cigarety za několik stovek.
Má reakce: "Máte na cigarety? Tak si místo nich kupte ten cukr!"
Marek
Proč je v Praze tolik potkanů...
Komentovat "žebrání" jako "psychické vydírání" běžných kolemjdoucích lidí, kteří nejsou v tak kritické situaci jako ti dotyční žebráci, mi přijde jako nestoudnost a nehodné člověka.
Nebo si snad paní psychiatrička či autor článku myslí, že ve skutečnosti si příslušní žebráci žijí jako v pohádce a schválně se na těch několik hodin ušpiní, zlámou si nehty, oblečou se do čehokoliv jen proto, aby vzbuzovali soucit, a to hlavně proto, aby se nenudili?? Když je člověk fakt v nouzi, myslím tím skutečně nouzi, tak je schopen udělat pro pár peněz cokoliv. Zkuste se vžít do té role. Schválně! Např. pohádáte se v práci se šéfem - dostanete vyhazov. Byt, ve kterém bydlíte v pronájmu, musíte najednou do tří dnů opustit a vystěhovat, protože syn / dcera pana domácího čeká rodinu, takže byt potřebujou teď pro ně. To pak nevíte co dřív - zda shánět práci anebo podnájem...
Protože jste s vyhazovem nepočítali, šli jste náhodou poslední měsíc s Vaším běžným účtem do minusu a nutně potřebujete, aby Vám co nejdříve přišla už další výplata. A ono nic... i když jste kvalifikovaný pracovník s několikaletou praxí, málokdy se povede, že seženete práci (takovou, která Vás uživí a na kterou jste zvyklí) do týdne.
Naopak, máte-li už svůj standard, čekáte na "opravdovou pracovní příležitost" celé dlouhé dny. Známých, kterých se čerstvý nezaměstnaný ptá, zda o něčem nevědí, najednou všichni někam zmizí...známe to asi všichni... a jste na ulici na to tata. Protože potřebujete někde bydlet a hlavně pracovat co nejdříve (zvlášť když se blíží zimní období), jste schopni se v této situaci postavit i na hlavu před kterýmkoliv člověkem, který by Vám slíbil, že pro Vás bude mít zajímavou a perspektivní práci a že můžete nastoupit ihned. Prostě v nouzi udělá člověk cokoliv, i když je jen krátkodobá.... natož trvá-li několik týdnů, měsíců, či dokonce let.... Proto se nedivte opravdu chudým lidem, když doopravdy naléhají.
A mimochodem: je to zvláštní, ale mě ještě nikdy nikde žádný opravdový žebrák ani bezdomovec fyzicky nenapadl. Maximálně totálně "sťatý" ožrala, na kterém ale bylo vidět, že nepatří mezi střední třídu, ale naopak pocházel odněkud "výš".
Píšu tenhle komentář, protože se mi nelíbí, že o lidech, kteří nemají skutečně nic k dispozici a tudíž ani přístup k internetu, se právě na internetu takto nepěkně píše. Článek bych spíš přirovnala ke článku charakteru "Proč je v Praze tolik potkanů.... a jak se jim vyhnout."....
Koláč si strčte do pr...
S kolegyní jsme šly na služební cestu po Brně, přičemž jsme na Masarykové ul. u kostela míjely sedícího žebráka. Kolegyně se nad ním slitoval a
rozhodla se mu dát koláče s nugátem, které si předtím koupila na svačinu v Karlově pekárně. Žebrák se na nabízený dárek podíval a doslova a do písmene
prohlásil: "Paničko, tohle si strčte do pr...., já chci peníze."
Od té doby je z této charitativní činnosti vyléčená.
H.K.
S žebráky jsem skončil
Peníze žebrákům nedávám. Před léty jsem si přečetl článek na toto téma, ve kterém byly uvedeny rozhovory s pražskými " profesionály" vykonávajícími své řemeslo na nejživějších turistických trasách v Praze. Řada z nich takto "vydělávala" přes tisíc Kč během několika hodin. Tedy víc, než činil můj plat inženýra a zástupce zahr. firmy v ČR.
Nicméně, vloni před vánoci jsem se ustrnul nad starší ženou, která stála v ulici Na můstku a do hrnečku v jejích vrásčitých rukách jsem vložil kovovou padesátikorunu. V tu chvíli se od domu na druhé straně ulice odlepilo "mačo" v kožené bundě a se zlatým řetězem na krku a žebrající ženu skasírovalo. A tím jsem skončil s charitou na ulici.
J.K.
Ještě mi vynadal
Jednou jedinkrát jsem v metru dala žebrákovi do dlaně drobnou minci (víc jsem v peněžence neměla) a představte si, že on mi ještě vynadal, že mu dávám málo…….
Docela mě to namíchlo a od té doby žebráky ignoruji.
Lucie Mirovska
