Ota má totiž dvě zaměstnání. Vstává už několik let v půl šesté a denně se domů vrací v deset večer, takže své dvě dcery vidí jen spící. Zato mají s manželkou dvě auta a žijí v pronajaté pětipokojové řadovce v Saběnicích u Mostu.
Eva koupila pozemek, manžel o tom nevěděl
Právě sem k němu přijela ze Zbůchu u Plzně náhradní manželka Eva (43), jejíž manžel Martin (47) se zotavuje doma po dvou infarktech a dvou operacích, které ho potkaly pravděpodobně i následkem pracovního přetížení a stresu.
„Jezdil jsem v Německu jako řidič, pracoval jsem soboty neděle, teploty, nemohl jsem marodit. Musel jsem platit nájem a dát dětem najíst. Pak to bouchlo. Teď si vůbec nedokážu představit, že bych se tam měl vrátit do toho nepřetržitého kolotoče, kdy i jíš za jízdy a nemáš čas si odpočinout,“ vyprávěl své náhradní manželce a Otově ženě Michaele (28), která pochopitelně dostala strach o svého muže a připustila, že by se mohli uskromnit.
I Eva v Saběnicích od takového zápřahu náhradním manžela Otu zrazovala a svého Martina dávala za výstražný příklad. „Myslím si, že to tempo nemůže dlouho vydržet.“
Bez problémů se postarala o dvě Otovy dcery (dva roky a tři měsíce), a jelikož byl pořád v práci, měla u něj v prostorné novostavbě dost času na přemýšlení. „Můj největší sen je mít vlastní dům,“ přiznala Otovi i to, že bez vědomí manžela už za 300 tisíc koupila pozemek.
„Nemluvil se mnou,“ odpověděla, když se Ota ptal, co na to manžel, když se o tom dozvěděl. Vyšlo najevo, že pozemek pořídila na hypotéku, kterou teď rodina splácí. Navíc živí čtyři děti: Lucii (23), kterou má Eva z prvního manželství a která je momentálně bez práce, a společné tři: Michala (12) a dvojčata Elišku a Káju (8).
„Potřebovala jsem něco vlastnit. Mohli bychom si tam postavit mobilhome, to by nám stačilo,“ snila a Ota její představy komentoval do kamery: „Ta ženská neví vůbec o čem mluví, vládne doma a dělá si co chce.“
Eva zpytovala svědomí. Na jedné straně dokola opakovala, že „je ta uječená“ a na druhé si stěžuje, že na všechno je sama, taťka pomůže jen občas, děti jsou pořád na telefonu nebo tabletu. „Asi jsem je špatně vychovala,“ konstatovala. „Jsem z toho věčného makání fakt hodně unavená.“
Spoustu věcí si u Oty uvědomila a rozhodla se změnil. „Budu se dětem víc věnovat a nebudu tolik křičet,“ předsevzala si, ale zároveň poodkryla problém, na který Výměna nestačila – že má problém s nejstarší dcerou. „Ta velká zlobí. Nechodí do práce, doma nepomáhá a výhrůžky nezabírají. Je to smutný, že jsem na vlastní dítě začala být alergická. Je fakt, že jsem si na ni tady ani jednou nevzpomněla. Doufám, že během deseti dnů se jí to v hlavě rozleží a práci si najde. Když ne, tak ať mi dá klíče, a jde si, kam chce. Budu to muset řešit radikálně, protože domluvy nepomáhají a nevím, jak na ni, jsem z toho zoufalá. Nejde to do nekonečna, aby byla doma, dělala si dluhy a my jí živili? Je to šílený,“ rozplakala se.
Na mámu si děti nevzpomněly
Martin s Michaelou a čtyřmi dětmi se měli ve Zbůchu báječně. „Když se neřve, jde to. Nemůžu ani děti poznat, jak jsou vzorné,“ pochvaloval si Martin, který rovnou přiznal, že své ženě ustoupí, než aby se hádal. „Když je křik, raději počkám, až to přejde,“ připustil.
Michaela byla ve dvoupokojovém bytě u Martina šokovaná od samého začátku tím, že je byt zaplavený panenkami, které Eva už pět let sbírá. „Pracholapky,“ označila výstavku. „Mají malý byt a zaplavený spoustou věcí, prospělo by jim to probrat a vyházet.“
Naopak příjemně ji překvapila Lucka, kterou její máma pomluvila v manuálu. Lucka ale Míše od samého začátku ochotně pomáhala a dokonce se jí svěřovala.
„Co řekne máma, Martin vždycky udělá. Mámě je lepší ustoupit. Já jí nemůžu odporovat. Nálada je tu úžasná, když tu není mamka. Vím, že to vyzní hnusně, když tak mluvím o mámě, ale když pořád jen nadává, je lepší někam utéct, abych ji neposlouchala,“ řekla a dodala, že když je s mámou v místnosti, pořád se jen hádají. „To není normální. Já ji mám furt ráda, ale ona to tak nevidí, myslí si, že jsem proti ní. Nikdy mě neobejme. Nikdy. Kdybych neměla ségry, tak tu vlastně už nejsem.“
Martin si Michaelu nemohl vynachválit i za to, jakou měla trpělivost, když se učila s dětmi. „S dětmi to umí. Asi znají jenom nadávání a jsou překvapené, že existuje i jiný model.
Ve Zbůchu trávila poslední dny Výměny rodina pospolu a v harmonii, takže když došlo na loučení, tekly slzy. Martin, který sbírá autíčka, dostal jedno na rozloučenou. „Budu ho mít na očích a vzpomenu si na úžasnou ženskou, která mezi nás zapadla, jako kdyby k nám patřila. Na mámu si děti ani nevzpomněly, je to smutný.“
Lucka se tě bojí
Martin Michaelu chválil i při závěrečném setkání obou párů. „Zvládla, domácnost i děti fungovaly, já je nepoznával,“ řekla a když Eva podotkla, že takové je nezná, vysvětlil: „Protože se na ně šlo v klidu. Když jsi doma, děti jsou zalezlé v pokojíčku, teď za námi přišly do obýváku, hrály jsme karty, člověče nezlob se, povídaly si s námi. Chtěl bych, abys na sobě změnila přístup k dětem,“ apeloval na ni a Eva slíbila, že se pokusí „na ně neječet.“
„A další věc,“ pokračoval Martin. „Do Německa už se nevrátím, už kvůli dětem ne. Najdu si práci tady, zvládneme to.“
O práci mluvil i Ota. „Kdybych do ní nemusel, tak tam nechodím,“ prohlásil a Martin podotkl, že byl dřív úplně stejný. Michaela si nahlas uvědomila, že udělá všechno proto, aby jí měly její děti rády. „Lucka se teď bojí, co bude, až se vrátíš domů,“ řekla Evě.
