Věra opustila své rodiče lékaře a před šesti lety se usadila s Danielem na samotě u obce Sebuče v bývalém mlýně, kde spolu vychovávají dva syny (5 a 2 roky).
Na začátku natáčení vítala Věra televizní štáb v zablácené mikině i holinách, okolo pobíhala prasata, kozy i kachny. Na dvorku i doma žije víc než sto zvířat a Věra přiznala, že jí nahrazují lidi. „Všechny mám pojmenované a povídám si s nimi.“
Deprimuje mě čistej barák
Ze své samoty se na deset dní ocitla v moderním a naklizeném ostravském baráčku podnikatele Oty (35). Na starost dostala dvě děti (11 a 7 let), domácnost, která podle jejích měřítek úklid nepotřebovala, a kuchyň, kde po celou dobu bojovala s indukční deskou.
„Deprimuje mě ten čistej barák, to já fakt nemám a mít nebudu. Vidím, že vedle paní jsem nula, lůzr,“ zjistila. „I děti jsou úžasně samostatné,“ pochvalovala si a měla dost času na přemýšlení. „Je mi tu mezi nimi dobře, vypadá to, že se se mnou baví,“ pochvalovala si poté, co si společně s rodinou zahráli stolní hru a jedenáctiletá Ivča ji učila hrát na housle.
„Nikdy mě nenapadlo, že by měly mít děti své volnočasové aktivity nějak určené. Když vidím, jak jsou tu všichni společně, tak mě fakt mrzí, že to tak doma nemáme.“
Zato v kuchyni se Věře moc nedařilo. „Chaotická jsem každý den, ze sporáku mám trauma,“ zoufala si a po pěti dnech při změně velení prosila svého náhradního manžela, aby se ujal vaření.
„Myla jsi někdy záchod? Já ho myl dvakrát,“ začal Ota debatu o tom, že očekává, že když je celé dny doma, že bude naklizeno. „Myla jsem ho okenou a máš kliku, že aspoň okenou. Doma ho myju octem,“ odpověděla Věra a byla ráda, že ji Ota upozornil na svá očekávání.
„Ale nic zdravého ta sanitární chemie není,“ mudrovala Věra a četla z viněty: „Způsobuje těžké poleptání kůže. Používejte oční štít. Snad mě to nesežere, abychom neměli závěrečné setkání mezi sedmi očima,“ vtipkovala.
Věra je na mateřské dovolené, a jak se svěřila, je jí jedno, co bude v budoucnu dělat. „Optimální by bylo, kdyby mě uživilo, co dělám doma. Ráda bych se věnovala agroturistice, zážitkovým pobytům. Z chlívku, kde máme kozy, by mělo být ubytování na pronájem.“
Byl i čas, aby si v Ostravě došla ke kadeřnici. „Připadám si po dlouhý době jako ženská,“ pochvalovala si pak a nadšená byla i z výletu do ostravského dolu, kam ji Ota vzal.
Přiznala, že zvířata jí nahrazují lidí. „Nepomluví mě, nepodrazí - vybrat takové lidi je těžší. My jsme hovada z lesa,“ konstatovala, ale ke konci pobytu už tak striktní nebyla: „Zvířata mi tolik nechybějí a ani jich doma tolik nepotřebuju a ten čas, který ušetřím, věnuji dětem,“ rozhodla se.
Vážný konflikt se v Ostravě sice nekonal, ale Ota měl všeho plné zuby. „Nebudu se v ničem měnit, mám bombovní ženu a na dalších třicet let ji nemá cenu měnit. Věra tu na mě všechno hodila, je toho fakt hodně. Budu teď manželce víc pomáhat.“
Je mi jedno, kdo co říká i jaká je vláda
O dost drsnější zážitky měla Otova žena Iveta (32) na samotě mezi tolika zvířaty. Kupodivu ale víc než zvířata jí dávaly zabrat děti. „Jsou agresivní, kde se to v nich bere,“ stěžovala si na jejich chování. V nestřeženém okamžiku ji totiž kluci kousli nebo něčím praštili. „Já bych mu dala na pr..., co s ním budou dělat v deset letech, budou z něj mít strach?“
S Danielem se Iveta chytla kvůli úklidu, protože se zkraje odmítal zouvat ze zablácených holin.
„Že prej nemůže jen tak sedět, tak ještě dneska myla okna,“ kroutil hlavou Daniel. „Tak jsem ji od toho vyhodil. Znervózňuje mě to, jak tady pořád zmateně pobíhá a něco dělá,“ stěžoval si, ale na druhou stranu si Ivetu pochvaloval. „Dobrá žena, zvládá to krásně, ani nemusím tolikrát zasahovat. Nechal bych si ji tady, kdyby ještě přijela ta moje, nechal bych si je tady obě.“
Ivetě vadilo, že si s náhradním manželem moc nepopovídá. „Mě se na nic nezeptá. Včera přišel s tím, že od hajnýho slyšel, že manželka je v Ostravě.“ Stěžovala si i na to, že se nemyje. „Jsem tady třetí den, tak taťka takhle, jak je přes den oblečenej, tak jde spát. A ráno takhle vstává, takže se mi to nechce ani po něm stlát.“
Danielovi bylo všechno jedno. „Je mi úplně jedno, kdo co říká, jaká je vláda. Jestli shoří dům nebo ne. Ženy taky nejsou důležitý, jak si všichni myslí. Žen je spousta všude,“ nechal se slyšet.
„Děti mě hodně vyčerpávají,“ zoufala si Iveta. „Na mamce je tady úplně všechno,“ přemýšlela a nechápala, proč starší syn ještě nosí na noc pleny, pobíhá s mačetou a máchá sekerou a proč nemá ve školce žádné kamarády. „Problém bude, až budou muset chodit do školy a stýkat se s ostatními dětmi každý den.“
Od změny režimu Iveta očekávala, že bude táta večer děti koupat a přečte jim pohádku. „Číst odmítám, to neumím,“ zarazil ji Daniel a raději splnil další přání: pověsit zrcadla a dokonce se i vypravil s rodinou na výlet.
„Nikdy jsem nejel autobusem a zas dlouho nepojedu,“ sdělil kamerám, ale i tak Ivetu chválil. „Zvládala všechno. Děti, okna umyla, dobře vaří. Je to stejné, jako kdybych tu měl svou ženu, akorát v noci je nuda.“
Iveta už tak spokojená nebyla. „Chybí mi tu lidi, svět, musíte se přebrodit blátem, abyste se někam dostali. Máme sice doma stereotyp, ale ráda se zas do něj vrátím.“
Já jsem se přizpůsobila
„Odnáším si spoustu kousanců,“ začala Iveta výměnu názorů při závěrečném setkání obou párů. „Nevím, jaký způsob výchovy máš, ale abych se otočila a hned mě někdo bací po hlavě, tomu nerozumím. Taťka reagoval až hodně pozdě. Dan je plný zlosti, agrese, nevím, kde se to v něm bere,“ líčila své zkušenosti.
Daniel se jich zastával. „Jsou to kluci, malý děti, žijí na samotě a mají radost, když někdo přijede.“
„Na co sis pořídil děti?“ ptal se Ota.
„Abych s nimi chodil do lesa,“ odpověděl Daniel s tím, že se doma nikdy nepřezouval a má rád ticho.
„A já jsem se přizpůsobila,“ přiznala Věra ještě před tím, než se všichni rozjeli zpátky do svých domovů.
