Vadí mi hulvátství. A začíná u politiků, říká spisovatelka Tereza Boučková

  0:22aktualizováno  0:22
Téma adopcí už jsem pro sebe uzavřela, říká spisovatelka Tereza Boučková, která své neblahé výchovné zkušenosti popsala v knize Rok kohouta. "Je mi líto, že se mi nevyplnilo přání dovést syny k poctivému životu, ale už se v tom nebabrám," dodává.


Vaše poslední kniha Rok kohouta vyvolává polemiky dokonce i u lidí, kteří knihu nečetli...
Když někdo polemizuje o knize, kterou nečetl, tak to vypovídá o něm, a ne o knize... A když někdo polemizuje o knize, kterou četl, je to úplně v pořádku. Umění má vyvolávat emoce a polemiky, souhlas a nesouhlas, vcítění, odmítnutí, postoj, názor. Mám to ráda.

recenze: Rok kouhouta

Adopce a pěstounská péče je dnes mnohem běžnější než v minulosti. Proč?
Já nevím, jestli jsou dnes adopce a pěstounská péče běžnější, neznám žádná čísla ani z minulosti, ani ze současnosti. Spíš se o tom dnes víc mluví a píše. Lidé jsou, myslím, stále stejní. Někteří byli a jsou otevření, jiní to nikdy nedokážou. Tolerance se dá velmi snadno zaměnit s mlčením, s alibismem.

Do jaké míry jsou vaše knihy autobiografické?
Indiánský běh a Rok kohouta jsou přiznaně autobiografické. Věřím, že jednou budou oceněny jako literatura a nikoli "jen" jako knihy, které otevřely tabuizovaná témata. Novely Křepelice a Když milujete muže nemají s mým životem nic společného.

Je psaní vášeň, bez které by se vám žilo hůř?
Psaní je potřeba umělecké (sebe)realizace. Když v sobě člověk tu potřebu má, nemůže si pomoci. Jeho tvůrčí potenciál se nějak projeví, ať chce nebo nechce. Já při psaní nemyslím na čtenáře, ale na své téma, které je pro mě v tu chvíli tak důležité, že ho musím zpracovat, napsat.

Máte ještě jiné zaměstnání?
Žádné jiné zaměstnání nemám a čas od času toho lituju.

Jakou svoji knihu pokládáte za nejlepší?
Mně se přestala líbit novela Krákorám, ale jinak své věci beru. Neměnila bych ani čárku, ačkoliv čárky zrovna nejsou mou silnou stránkou.

Píšete něco nového?
Já se teď pokouším o divadlo. Po Roku kohouta potřebuju úplně změnit žánr, abych se zase někdy mohla vrátit k románu a neopakovala se.

Čeho si na sobě a na lidech nejvíc ceníte?
U svých blízkých si cením určité věrnosti názorům a postojům a pokouším se o to i u sebe. K životu potřebuju smysl pro humor. Svůj i těch kolem.

Co odsuzujete?
Jak kdy. Hodně mi vadí hulvátství, které se tu rozmohlo – skoro jako běžná norma chování. Začíná to u některých našich nejvyšších politiků a pokračuje v běžných mezilidských vztazích.

Máte do budoucna nějaké zásadní plány?
Já už si raději plány nedělám, protože je to zrádné. Spíš se těším. Nejvíc asi na premiéru filmu Zemský ráj to napohled, který podle mého scénáře krásně natočila Irena Pavlásková a teď ho dokončuje.

Co vás teď baví?
Teď mě naplňuje štěstím naše rodinná pohoda, ke které jsme se doma po katastrofách posledních let dopracovali. A taky mě moc těší zájem čtenářů o Rok kohouta. Stále dostávám maily, dopisy, dokonce mě lidé zastavují, aby mi řekli, jak je ta knížka oslovila, jak se jim líbila. Většinou se omlouvají, že mě obtěžují, ale pro mě je to velká radost a svým způsobem satisfakce.

Jaké období ve svém životě pokládáte za nejšťastnější a naopak: litujete něčeho?
Mám pocit, že teď prožívám velmi šťastné období. Je mi líto, že se mi nevyplnilo přání dovést naše adoptivní syny k dobrému, poctivému životu, ale už se v tom nebabrám. Jak říká žena mého slovenského kamaráda, spisovatele Dušana Duška: lítost neléčí.

Čím jste chtěla být? Jaké jste měla v tvůrčím prostředí dětství?
Od malička až dlouho do dospělosti jsem chtěla být herečka. A taky trochu zpěvačka. Ale musím vás zklamat, v tvůrčím prostředí jsem nežila, jestli myslíte spisovatelství mého otce. Žili jsme se sourozenci sami s mámou. A i když je žena obdařená mnoha talenty, musela nás živit tři. Takže já byla především dítě parku a ulice. Mé teritorium byl Smíchov. Dětství jsem prolítala v parku, projezdila na kole a kolečkových bruslích. O knihu jsem moc nezavadila a nohy jsem si umyla v noci v peřině...

Jak důležité jsou pro vás ohlasy čtenářů?
Když se autor trefí svou věcí do nálady čtenářů, je to radost. Ohlas mě těší. Ale nestavím na něm. Mnoha umělcům se stalo, že svou dobu předběhli nebo minuli a uznání se nedočkali. Je to náhoda. A tvůrčí člověk musí unést obě polohy. Úspěch někdy umrtví stejně jako neúspěch.

Zatímco většina mediálně známých lidí si soukromí střeží, vy máte vlastní internetové stránky. Těší vás komunikovat se svými čtenáři?
Já mám ze svých internetových stránek radost. Své soukromí, ač s literární licencí, jsem sama vystavila zátěžové zkoušce. Takže jsem k dispozici.

V co věříte?
Nevím. Možná v určitou poctivost, která sice svého majitele často dost ničí, ale zase mu neubírá na jeho vnitřní celistvosti. Mně se má poctivost nakonec vždycky vyplatila. I když to někdy trvalo.

Tereza Boučková

* Narodila v roce 1957 známému spisovateli Pavlu Kohoutovi a Anně Kohoutové. Umělecké činnosti se neoficiálně věnovala již v době totality, kdy jako herečka vystupovala např. po boku Vlasty Chramostové. Samizdatově vyšlo i pár povídek.
* Mezi její doposud vydaná díla patří: Indiánský běh (1991), Končiny štěstí, končiny ticha (1992), Křepelice (1993), Když milujete muže (1995), Krákorám (1998), Sodoma komora (2003), Jen si tak trochu schnít: fejetony o mužích a lidech (2004), Rok kohouta (2008).
* Na jejím kontě nalezneme divadelní hry: Romeo na kolečkách, Hana a Marie, divadelní adaptaci filmu Federica Felliniho Silnice. Scénář k filmu Smradi a filmu Zemský ráj to na pohled.
* V nejznámější knize Rok kohouta otevřeně popisuje problémy, které měla se svými dvěma adoptivními syny romského původu. Oba nakonec odešli z domova a žijí na hraně zákona.
* Spisovatelka žije ve Svatém Jánu u Berouna s manželem a nejmladším vlastním synem.

Autoři:

Vánoce

Advent se pomalu blíží a spolu s ním nákupy vánočních dárků i pečení vánočního cukroví. Za vánoční atmosférou můžete vyrazit na vánoční trhy ve vašem okolí i do zahraničí.

  • Nejčtenější

O 10 let mladší: Život se s ní nemazlil, teď je z šedé myšky sexy kráska

Aleš a Libuše jsou manželé ve středním věku, kteří spolu se dvěma dětmi žijí v miniaturním bytě na sídlišti v Liberci....

Premium

Kořeněná jídla ani káva neškodí, vyvrací profesor Tesař letité mýty

Kola je pro ledviny hrob. Nejlepší je nesolit a nejíst ostrá exotická jídla. Alkohol dokáže „propít“ ledviny, které je...

Dvanáct zázračných potravin, po kterých jdou kila sama dolů

Dnes už každý ví, že držet diety formou nelogických přísných omezení či dokonce hladovění je obrovský nesmysl a hazard...

Když má máma křeče, není co jíst, říkají děti. Budou mít nový domov

Když se maminka klepe v křeči, bojím se, že umře, přiznal osmiletý Honzík. Jeho sestra Ivanka dodává, že jejím...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Premium

Patříte mezi ty šťastné? Sedm znaků, že máte opravdu kvalitní vztah

Být šťastná po boku toho druhého, nic neřešit, nehádat se. Ideální, co říkáte? Harmonické soužití, kdy si partneři...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

Premium

Kořeněná jídla ani káva neškodí, vyvrací profesor Tesař letité mýty

Kola je pro ledviny hrob. Nejlepší je nesolit a nejíst ostrá exotická jídla. Alkohol dokáže „propít“ ledviny, které je...

Premium

Špičkový výrobek i po letech funguje. Kvůli hloupé chybě je však k ničemu

Snoubení spotřební elektroniky a počítačů provázely porodní bolesti, které jsou z dnešního pohledu absurdní a...

  • Další z rubriky

Vykejte a udržujte odstup, radí lektorka, jak se nestát obětí násilníka

Postoj, tón hlasu, jasný povel, ale i vykání. To jsou způsoby, jak se nedostat do hledáčku zloděje či násilníka....

Premium

Nejen muži umějí předvést cirkulárku. Podle statistik chrápe čtvrtina žen

Pokud chrápe někdo ve vašem blízkém okolí, výrazně vám to ovlivňuje spánek i celý život. Pokud chrápete vy, budíte se...

RETRO: To byly časy, když holky chtěly být jako koulařka Fibingerová

Zatímco v kinech šel film Metráček, dívky se houfně hlásily do kroužku vybíjené a na lehkou atletiku. Každá chtěla...

Premium

Slzy, žebříky i slepé střevo NDR. Příběh Berlínské zdi očima tří Češek

Když před 30 lety zaplnily zahradu tehdejšího západoněmeckého velvyslanectví v Praze tisíce uprchlíků z NDR, bylo...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz