Vadí mi hulvátství. A začíná u politiků, říká spisovatelka Tereza Boučková

  0:22aktualizováno  0:22
Téma adopcí už jsem pro sebe uzavřela, říká spisovatelka Tereza Boučková, která své neblahé výchovné zkušenosti popsala v knize Rok kohouta. "Je mi líto, že se mi nevyplnilo přání dovést syny k poctivému životu, ale už se v tom nebabrám," dodává.


Vaše poslední kniha Rok kohouta vyvolává polemiky dokonce i u lidí, kteří knihu nečetli...
Když někdo polemizuje o knize, kterou nečetl, tak to vypovídá o něm, a ne o knize... A když někdo polemizuje o knize, kterou četl, je to úplně v pořádku. Umění má vyvolávat emoce a polemiky, souhlas a nesouhlas, vcítění, odmítnutí, postoj, názor. Mám to ráda.

recenze: Rok kouhouta

Adopce a pěstounská péče je dnes mnohem běžnější než v minulosti. Proč?
Já nevím, jestli jsou dnes adopce a pěstounská péče běžnější, neznám žádná čísla ani z minulosti, ani ze současnosti. Spíš se o tom dnes víc mluví a píše. Lidé jsou, myslím, stále stejní. Někteří byli a jsou otevření, jiní to nikdy nedokážou. Tolerance se dá velmi snadno zaměnit s mlčením, s alibismem.

Do jaké míry jsou vaše knihy autobiografické?
Indiánský běh a Rok kohouta jsou přiznaně autobiografické. Věřím, že jednou budou oceněny jako literatura a nikoli "jen" jako knihy, které otevřely tabuizovaná témata. Novely Křepelice a Když milujete muže nemají s mým životem nic společného.

Je psaní vášeň, bez které by se vám žilo hůř?
Psaní je potřeba umělecké (sebe)realizace. Když v sobě člověk tu potřebu má, nemůže si pomoci. Jeho tvůrčí potenciál se nějak projeví, ať chce nebo nechce. Já při psaní nemyslím na čtenáře, ale na své téma, které je pro mě v tu chvíli tak důležité, že ho musím zpracovat, napsat.

Máte ještě jiné zaměstnání?
Žádné jiné zaměstnání nemám a čas od času toho lituju.

Jakou svoji knihu pokládáte za nejlepší?
Mně se přestala líbit novela Krákorám, ale jinak své věci beru. Neměnila bych ani čárku, ačkoliv čárky zrovna nejsou mou silnou stránkou.

Píšete něco nového?
Já se teď pokouším o divadlo. Po Roku kohouta potřebuju úplně změnit žánr, abych se zase někdy mohla vrátit k románu a neopakovala se.

Čeho si na sobě a na lidech nejvíc ceníte?
U svých blízkých si cením určité věrnosti názorům a postojům a pokouším se o to i u sebe. K životu potřebuju smysl pro humor. Svůj i těch kolem.

Co odsuzujete?
Jak kdy. Hodně mi vadí hulvátství, které se tu rozmohlo – skoro jako běžná norma chování. Začíná to u některých našich nejvyšších politiků a pokračuje v běžných mezilidských vztazích.

Máte do budoucna nějaké zásadní plány?
Já už si raději plány nedělám, protože je to zrádné. Spíš se těším. Nejvíc asi na premiéru filmu Zemský ráj to napohled, který podle mého scénáře krásně natočila Irena Pavlásková a teď ho dokončuje.

Co vás teď baví?
Teď mě naplňuje štěstím naše rodinná pohoda, ke které jsme se doma po katastrofách posledních let dopracovali. A taky mě moc těší zájem čtenářů o Rok kohouta. Stále dostávám maily, dopisy, dokonce mě lidé zastavují, aby mi řekli, jak je ta knížka oslovila, jak se jim líbila. Většinou se omlouvají, že mě obtěžují, ale pro mě je to velká radost a svým způsobem satisfakce.

Jaké období ve svém životě pokládáte za nejšťastnější a naopak: litujete něčeho?
Mám pocit, že teď prožívám velmi šťastné období. Je mi líto, že se mi nevyplnilo přání dovést naše adoptivní syny k dobrému, poctivému životu, ale už se v tom nebabrám. Jak říká žena mého slovenského kamaráda, spisovatele Dušana Duška: lítost neléčí.

Čím jste chtěla být? Jaké jste měla v tvůrčím prostředí dětství?
Od malička až dlouho do dospělosti jsem chtěla být herečka. A taky trochu zpěvačka. Ale musím vás zklamat, v tvůrčím prostředí jsem nežila, jestli myslíte spisovatelství mého otce. Žili jsme se sourozenci sami s mámou. A i když je žena obdařená mnoha talenty, musela nás živit tři. Takže já byla především dítě parku a ulice. Mé teritorium byl Smíchov. Dětství jsem prolítala v parku, projezdila na kole a kolečkových bruslích. O knihu jsem moc nezavadila a nohy jsem si umyla v noci v peřině...

Jak důležité jsou pro vás ohlasy čtenářů?
Když se autor trefí svou věcí do nálady čtenářů, je to radost. Ohlas mě těší. Ale nestavím na něm. Mnoha umělcům se stalo, že svou dobu předběhli nebo minuli a uznání se nedočkali. Je to náhoda. A tvůrčí člověk musí unést obě polohy. Úspěch někdy umrtví stejně jako neúspěch.

Zatímco většina mediálně známých lidí si soukromí střeží, vy máte vlastní internetové stránky. Těší vás komunikovat se svými čtenáři?
Já mám ze svých internetových stránek radost. Své soukromí, ač s literární licencí, jsem sama vystavila zátěžové zkoušce. Takže jsem k dispozici.

V co věříte?
Nevím. Možná v určitou poctivost, která sice svého majitele často dost ničí, ale zase mu neubírá na jeho vnitřní celistvosti. Mně se má poctivost nakonec vždycky vyplatila. I když to někdy trvalo.

Tereza Boučková

* Narodila v roce 1957 známému spisovateli Pavlu Kohoutovi a Anně Kohoutové. Umělecké činnosti se neoficiálně věnovala již v době totality, kdy jako herečka vystupovala např. po boku Vlasty Chramostové. Samizdatově vyšlo i pár povídek.
* Mezi její doposud vydaná díla patří: Indiánský běh (1991), Končiny štěstí, končiny ticha (1992), Křepelice (1993), Když milujete muže (1995), Krákorám (1998), Sodoma komora (2003), Jen si tak trochu schnít: fejetony o mužích a lidech (2004), Rok kohouta (2008).
* Na jejím kontě nalezneme divadelní hry: Romeo na kolečkách, Hana a Marie, divadelní adaptaci filmu Federica Felliniho Silnice. Scénář k filmu Smradi a filmu Zemský ráj to na pohled.
* V nejznámější knize Rok kohouta otevřeně popisuje problémy, které měla se svými dvěma adoptivními syny romského původu. Oba nakonec odešli z domova a žijí na hraně zákona.
* Spisovatelka žije ve Svatém Jánu u Berouna s manželem a nejmladším vlastním synem.

Autoři:
  • Nejčtenější
Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

Příběh Oliny: Vyspala jsem se s kamarádem, nevím co dál

Udělala jsem velkou hloupost, vyspala jsem se se svým nejlepším kamarádem. Bylo to krásné, ale i tak bych byla radši...

Lidé, jezte, neblázněte, nabádá psycholožka a dietoložka Iva Málková

Drželi jste někdy dietu? Občas? Často? Na Ivu Málkovou nemáte. Ta vyzkoušela snad všechny diety a metody na hubnutí, i...

Gender v pohádkách, divné diety i brčka z papíru. Kde je zdravý rozum?

Nejen v módě existují prapodivné trendy jako ponožky v sandálech. Některé odezní rychle, jiné mají dopad na naše...

Premium

Havel byl z jiného těsta, vzpomíná v rozhovoru exprezident Klaus

Jeden z hlavních aktérů polistopadového vývoje Václav Klaus starší hovořil pro LN o nepochopení kuponové privatizace i...

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

Premium

Koučem hokejistek v Americe. Klení povoleno, vztahy přísně zakázány

Kluka z Ostravy očaroval New York, kde natrefil na pozoruhodnou práci. Ivo Mocek koučuje tým Metropolitan Riveters v...

  • Další z rubriky
Premium

Z chudoby přes výsluní, vězení až do ústraní. Hana Hegerová oslaví 88 let

Drobná tmavovláska v černém rozkročená na pódiu, oči přivřené, tvář sklopená k mikrofonu. Když Hana Hegerová zpívala...

OBRAZEM: Jak šel čas s Hanou Hegerovou

Přezdívalo se jí česká Edith Piaf. Zpívala šansony, ale i lidové písně, slovenské nebo židovské. Patřila divadlu, filmu...

Týdenní horoskop pro ženy všech znamení od 21. do 26. října

Týden začíná a hvězdy vašemu znamení mohou pomoct k tomu, abyste následující dny nejen zvládla, ale také si je užila....

Móda nultých let: bederky a rourky. Za foto můžete vyhrát luxusní dárky

S příchodem nového tisíciletí móda definitivně přestala být prostředkem sebevyjádření, výrazem tvůrčího ducha či...

Najdete na iDNES.cz