Muž prahne po zdravé, mladé a krásné ženě, s níž by zplodil potomka, a zároveň chce být krásnou ženou reprezentován: Koukněte, jak jsem dobrý, když jsem si mohl dovolit tak nádhernou ženu!
Žena zase touží po úspěšném partnerovi, který by ji i dítě dlouhodobě zajistil. Svou volbou hlásá: Jen se podívejte, jak jsem dobrá, když se mi podařilo ulovit tak kvalitního živitele!
Věčně živé téma bohatých a krásných, pomalu již otřepané klišé, se stalo předlohou mnoha uměleckých děl. Do historie se jím zapsal i spisovatel Ira Levin, jenž po trháku Rosemary má děťátko napsal bestseller Stepfordské paničky. Dočkal se již dvojího zfilmování.
Hrdinky tohoto sci-fi hororu jsou bezkonkurenčně krásné, vždy upravené a nalíčené. Mají velká ňadra, vosí pasy a kouzelný úsměv na tváři. Jejich jediným potěšením je oblažovat manžela a pulírovat domácnost. Jak se však v průběhu děje ukáže, nejsou to bytosti z masa a kostí, nýbrž roboti, v něž byly živé ženy proměněny.
Připomeňte si film Stepfordské paničky:
30. září 2015 |
Pohádka, nebo horor? Jak kdy
Jednašedesátiletá lékařka Jana se kdysi rozvedla s alkoholikem. Brzy se provdala znovu, tentokrát šťastně. Její druhý muž po revoluci restituoval tolik nemovitostí, že jí mohl nabídnout život doma. Chtěl své ambiciózní, věčně uštvané ženě ulehčit a byl rád, že jeho nabídku nakonec přijala. Od té doby uběhlo skoro 20 let a oba jen září. Mají čas na roztomilého pejska i vnoučata, často létají do ciziny, užívají si.
Jim tenhle model vyšel. Čím to je? Možná tím, že ani jeden z nich nezpychl a nezačal si na něco hrát. Oba stojí nohama pevně na zemi, sledují dění, vedou intelektuální debaty s přáteli, rádi a často se smějí.
Zlaté klece však často mívají ke zlatému životu daleko. Právě takovou zkušenost udělala osmatřicetiletá Lenka.
Před 10 lety jí manžel Milan (52), bohatý podnikatel, sliboval modré z nebe, zůstane-li doma a bude se starat jen o sebe a rodinu. Místo idyly na pěstěném zeleném trávníku před luxusním domem se z ní stala dálkově ovládaná služka a loutka zároveň. Zatímco on si užíval svobody, vracel se pozdě a vypínal si telefon, kdykoli se mu zachtělo, ona musela být doma a vždy po ruce. Místo pohody a vlastního režimu měla honičku, aby zvládla splnit zadané úkoly. Nejvíc jí po tom všem večer vadilo vesele švitořit s manželovými hosty a hrát reklamu na bezproblémový vztah. Po několika letech na antidepresivech v sobě konečně našla sílu a dala tomuto životu sbohem. Dnes je rozvedená a vydělává si na živobytí sama. „Peníze nejsou všechno“, říká. „Hlavní je zůstat zdravá a být sama sebou.“
Na lákadlo sladkého „nicnedělání“ doma kdysi skočila i devětapadesátiletá Petra. Její manžel to dotáhl daleko a ona se nechala přesvědčit, že jí doma bude líp. Vzdala se dobře rozjeté kariéry a jako dárek dostala auto svých snů. Že má její choť slabost pro něžné pohlaví, to věděla už dávno, ale nad jeho avantýrami se naučila mhouřit oči. Satisfakcí se jí staly luxusní vozy, šperky a dovolené v drahých destinacích. Tajně doufala, že ho to jednou přestane bavit. Nepřestalo. Pořídil si dvaadvacetiletou milenku a změnil se k nepoznání. Doma ho nic nebaví a nedrží. Petra trpí, ale neví, co má dělat. Má dokonce strach se jít někam poradit. Nespí a hubne. Co bude dál?
Převýchova na barbínu: Východ versus Západ
Když Ira Levin psal své dílo o barbínách ze Stepfordu, pravděpodobně netušil, že se jednou převýchova k barbínovství stane výhodným obchodním artiklem. Konkrétně v Moskvě. Tam si na to začátkem jednadvacátého století otevřel školu psycholog a macho v jedné osobě, Vladimir Rakovskij. Pořádá kurzy, kde se ženy učí, jak působit a kam chodit, aby ulovily milionáře. A jak se k němu chovat. Líbivě, podbízivě, vzhlížet k němu.
„Kdo chce být milován, musí trpět. V minisukni klečet na podlaze, před objektem své touhy: mužem. Poskytuje mu pohled, který mu má vzít dech, upírá na něj hnědé laní oči, jednou rukou si hraje se svými dlouhými hnědými vlasy a druhou hladí jeho nohu od kolena vzhůru,“ hlásá Rakovskij, čtyřicátník s postavou medvěda a úsměvem zestárlého Alaina Delona.
Každému ve škole tyká, sobě si ale nechává vykat. Stovka žen k němu upírá zrak. „Musíš zůstat dole, vzhlížet k muži nahoru, ne jít na stejnou úroveň jako on, ani když ti to nabídne,“ učí ženy Rakovskij a dodává, že jinak muži naženou strach. „A nesmíš se ho tolik vyptávat, flirt přece není žádný výslech. Jen hladit koleno a usmívat se.“
Mnoho ruských žen se opájí nadějí, že je sňatek s boháčem zbaví všech starostí. Myslí si to i Máša, jedna z postav dokumentárního filmu Alexandra Genteleva s názvem Ženy oligarchů - Rusko, miliardy a láska, který nedávno vysílal německo-francouzský televizní kanál Arte. I Máša se vypravila do Moskvy na Rakovského kurz v naivní víře, že ji to přiblíží vysněnému životu po boku silného muže. Zatím se tak ovšem nestalo.
Další žena tohoto dokumentu, Natalja, už žádné iluze nemá. Používá ochranku, nejezdí sama autem a nechává kontrolovat vzduch v domě. Její strach pramení z divokých historek o rozvodech oligarchů. Únosy dětí, izolace na psychiatrii - stát se může leccos. „Když jde o miliardy, stává se rozvod dějištěm asymetrického vedení války,“ praví se v komentáři filmu.
V zemích, kde je rovnoprávnost cizí pojem a kde patří k módnímu trendu bohatství okázale prezentovat, kromě jiného i mládím, krásou a podřízeností partnerky, žádný div. Ostatně to ukázala i anketa Všeruského centra pro výzkum veřejného mínění (VCIOM) z února 2010. Nezávislost ženy si přejí jen 2 procenta dotazovaných mužů. Většina si myslí, že žena musí být navenek atraktivní (44 procent) a dobrá hospodyně (49 procent).
Západním mužům naopak nahání strach spíš ženská závislost: „Ženy, které už v seznamovací fázi muže svých snů konfrontují s dětskými přáními, přísahají lásku a zasypávají ho citovou náklonností, v něm vyvolávají tendenci utéct,“ uvádí německý magazín Elbsenf. Silné ženské projevy emocí muž často interpretuje jako slabost, ačkoli se o ni ve skutečnosti nejedná, píše autorka článku. „ON má podvědomě strach, že se bez něj žena neobejde a pro jeho život bude znamenat větší zátěž než přínos.“
A co čeští muži?
Libuše KonopováAutorka textu je seznamovací koučka a vede poradnu ZDE.  Libuše Konopová |
„Není divu, že život po boku barbíny omrzí,“ myslí si Roman (49). „Muž, který si za partnerku vybere línou a marnivou loutku, skončí nejspíš špatně. Zatímco on vydělává peníze, ona je utrácí s kamarádkami. Nebo sedí doma, nudí se a vymýšlí blbosti. Ještě děsivější scénář nastane, když začne žárlit a prolévat hrdlo alkoholem. Kdo by to vydržel? Ať se třeba upijou, já tyhle slípky nelituju. Můžou si za to samy.“
Podobně se na to dívá i dvaapadesátiletý Jarda, IT manažer. „Mladá krasavice, která by na mě vrhala obdivné pohledy, by mě bavila možná tak dva dny. Pak bych zatoužil po méně krásné, zato zajímavé ženě s vlastními názory. Život vedle finančně i jinak závislé paničky si vůbec neumím představit. Je-li dost peněz, člověk si přece může zaplatit pomocnici v domácnosti a ještě ho hřeje příjemný pocit, že dal někomu vydělat. Osobně se divím ženám, které vlastní existenci pověsí na hřebík a rozhodnou zůstat doma. Přece by měly myslet na zadní kolečka!“
Líbí se vám život Stepfordských paniček?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 3. října 2015. Anketa je uzavřena.
