Pátek 21. února 2020, svátek má Lenka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 21. února 2020 Lenka

Strach je silnější než reálné nebezpečí. Čelte mu se zdravým cynismem

  0:25aktualizováno  0:25
Mladí lidé prý mají hrůzu z klimatických změn, z budoucího uplatnění, z růstu cen bytů. Může to vypadat, že svět je čím dál komplikovanější. Ale je to optický klam, uklidňuje Karolína Ponocná Kamberská.
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Dorůstající generace v bohatých částech světa (tedy i u nás) přestala věřit, že v dospělosti dosáhne stejné životní úrovně jako její rodiče. Ukazují to opakované průzkumy. 

„Líp už bylo,“ hlásá trendy věta. Je to docela šok, protože motorem lidstva vždycky byla víra, že naše děti se budou mít lépe než my. Právě ta člověka přiměla uskromnit se a investovat do budoucnosti, třeba do vzdělání potomků.

Jenže mladí v západní Evropě teď zažívají novou zkušenost – zadluží se, aby vystudovali prestižní univerzitu, a pak jdou dělat baristu do kavárny. A hroutí se. Možná i proto, že od nich svět očekává, že budou „kariérně úspěšní“, a tento tlak jim prostě nedovolí spokojeně prodávat v pekárně.

Máme taky nový termín eco-anxiety. Úzkost z ekologického vývoje planety. Leckomu z nás se rozbuší srdce, když projíždíme kolem uschlého lesa. Při pohledu na bezstarostná batolátka nás napadá, jak se asi budou mít za padesát let. Internet je plný „anxiety memes“ (jde o vtipné obrázky, zobrazující s nadhledem život ve strachu, s krátkými popiskami). Hoďte si tento termín do vyhledávače, je to smutná, ale trefná zábava.

Ale bylo i hůř. Strach z budoucnosti, děsivé představy, to všechno provází člověka od pradávna. Ve viktoriánské Anglii měli lidé pocit, že civilizace se zvrtla směrem, který vede do záhuby, a na uklidnění užívali směs alkoholu a opia zvanou Laudanum. Doporučovala se i dětem od tří měsíců. 

Když si prohlédnete časopisy ze zdánlivě idylické doby první republiky, třeba Pestrý týden nebo Světozor, najdete v nich spoustu inzerátů na kapky na uklidnění nervů. Vhodné pro každou hospodyňku i jejího přepracovaného mužíčka.

Za druhé světové války měli lidé úzkostné představy, že do jejich domu vtrhnou vojáci a pozabíjejí všechny jim blízké. Jakkoli se takové situace ve válce stávají, předtuchy se podle výzkumů týkaly drtivé většiny lidí, kteří se konce pochmurné doby dočkali bez větších ztrát. Není pravda, že to, co si představujeme, se splní. Ale říkejte to své úzkosti.

Valium bylo věrným průvodcem lidstva celou druhou polovinu 20. století. Možná ho znáte pod názvem Diazepam (není to ten lék, co zobala vaše máma „na bolení hlavy“?). Ani další prášky proti úzkosti – třeba xanax, lexaurin – nejsou žádnou novinkou posledních desetiletí. Naše maminky, tatínkové, babičky… Zkuste se jich zeptat. V mém okolí prožil život bez anxiolytik jen málokdo.

Akce místo strachu

To je správné řešení. Typickým příkladem je ekologická úzkost. Současný klimatický žal zdaleka není první vlaštovkou. Když jsem byla dítě, děsila nás ozónová díra. Nedávno jsem četla zprávu, že současná vrstva ozónu nad Antarktidou je nejsilnější v historii měření. Změna však nenastala sama od sebe. Lidstvo muselo něco udělat, a taky udělalo – od devadesátých let postupně většina států omezila produkci freonů, které měly situaci na svědomí.

Pořiďte si psa!

  • Přiměje vás vylézt z vlastního uzavřeného světa. V parku se budete dávat do řeči s cizími lidmi, zatímco si psiska užijí lítání mezi stromy. Máloco pomůže víc, pokud si chcete ze světa udělat zase přátelské místo.
  • Vytáhne vás tam, kde fouká vítr, svítí slunce, běhají děti a sportovci sviští na kolech. Každému je po procházce se psem líp. Pohyb na čerstvém vzduchu prohlubuje dýchání a odborníci se shodují, že je jednou ze základních metod boje proti úzkosti. 
  • Ráno vás přivítá radostným vrtěním ocasem. Je to bytost, která vám vždycky dá najevo, že vás ráda vidí. Když máte psa, hned po probuzení se budete smát jeho vítacím praktikám. A začít den vesele se počítá.

Stejně dobře si vzpomínám na své vyděšené vzdělané přátele, kteří v roce 1993 pod dojmem knížky sociologa Jana Kellera tvrdili, že za deset let se povedou války o chleba nebo láhev vody. Pan Keller strávil posledních pár let v Evropském parlamentu, takže to, že se jeho truchlivá proroctví nenaplnila, možná zařídil on, co my víme… (ale spíš ne).

Lidstvo dělá spoustu věcí, kterými si pod sebou podřezává větev, ale zatím se mu vždycky povedlo na poslední chvíli problém vyřešit. Tak jako zvládlo omezit produkci freonů, je poměrně pravděpodobné, že si poradí i s aktuálními hrozbami – ale předpokladem k tomu je, aby se něco v lidském chování fakt změnilo.

Můžete se na vystoupení svérázné aktivistky Grety Thunbergové dívat jakkoli, ale všimli jste si, že i velké průmyslové molochy se už začínají alespoň tvářit ekologicky? 

Ekonomický tlak je dobrý argument, a když miliony vyděšených lidí chtějí kupovat „zelené“ zboží a jezdit na „zelené“ dovolené, průmysl se musí přizpůsobit, protože kdo by chtěl krachovat, že? Ekoúzkost má užitečné řešení – osobní angažovanost.

Expoziční terapie

Vylézt z ulity se může jevit jako nemožné, když znáte jen její vnitřní stěny. Jenže úzkost není nemoc, je to přirozený a často prospěšný pocit, který jen občas necháme přebujet – to však není nevratný proces.

Všichni známe příklady holek, které léta trpěly nepřekonatelnou úzkostí z řízení auta, lyžování, mluvení na veřejnosti. A pak přišla situace (typicky nová práce nebo nový vztah), jež je donutila opustit komfortní zónu. 

Najednou jsou z nich skvělé řidičky, hvězdy společnosti a vášnivé lyžařky. Vlastně podstoupily neformální „expoziční terapii“. Kontrolované vystavení se tomu, čeho se obáváte, je jedním z uznávaných druhů terapie úzkosti.

„Někdy si člověk neuvědomí, že má sám o sobě předsudky. Já trpěla úzkostí z komunikace s cizími lidmi,“ líčí moje bývalá kolegyně Jitka. „Pak jsem poznala Pavla a ten se se mnou nemazal. Řekl, že ‚je to kravina‘, a začal mě nekompromisně tahat na různé akce. Byla jsem zamilovaná, a tak mi nezbylo než se přizpůsobit. Najednou jsem zjistila, že to vlastně docela zvládám. Někdy mám podezření, že strach z lidí byl jen pohodlná ulita, kterou jsem v pubertě přijala za svou. Každopádně je mi teď mnohem líp na světě, a ačkoli jsem se s Pavlem nakonec rozešla, budu mu za toto vždycky vděčná. Známým doporučuji, ať své úzkosti čelí akčně, rozhodně se to vyplatí.“

Jenže ne každý má sílu se svým strachům postavit čelem. Pokud trpíte takzvanou úzkostnou poruchou, brání vám to normálně fungovat (chodit do práce, navazovat vztahy apod.). Pak už nemocní jste a namístě je medikace.

Úzkost jako civilizační nemoc. Pět kroků, jak si můžeme pomoct sami

Současná doba je k tomu ideálním podhoubím. Žijeme online. Můžeme sedět doma na pohovce a odtud pracovat, objednat si nákup až ke dveřím, sledovat filmy a zpravodajství. Média vědí, že největší čtenost mají zprávy o teroristických útocích, katastrofách, sebevraždách mladých umělců a blížící se krizi. 

Nasyceni hromadou negativních informací potřebujete doopravdy dost síly na to, abyste ty dveře otevřeli a vyšli do nebezpečného světa. Jenže právě venku zjistíte, že svět ani zdaleka není tak děsný. Přejdete náměstí, usměje se na vás několik dětí a babiček, s někým prohodíte pár slov. Funguje to.

Realismus léčí. Proberte svůj život zpětně. Co máte za sebou? Čím je člověk starší, tím víc malérů dokáže vyjmenovat. Je pravděpodobné, že ve své minulosti najdete dost traumatizujících věcí. Ponižování od rodičů nebo vrstevníků? Dlouhodobá nemoc nebo smrt někoho blízkého? Nespravedlivý vyhazov z práce snů? Rozvod váš nebo rodičů? Pomluvy či manipulace někoho, kdo vás neměl rád nebo vám záviděl? A teď tady stojíte a čeho se bojíte do budoucna? Dlouhodobých nemocí? Rozchodů? Zlých lidí?

Většina z nás se s tímhle vším potkává, ale překvapivě je nakonec lehčí zvládnout nepříjemnou situaci v realitě, než když si ji jen představujeme. A u těch nejvíc strašidelných si často stačí uvědomit prostou statistiku. Jak moc je pravděpodobné, že mou dceru v Londýně zabije terorista, když tam trvale žije devět milionů lidí, které zatím nikdo nezabil?

Naše strachy bývají silnější než reálné hrozby. Takže je fajn čelit jim se špetkou zdravého cynismu. Jak jsem slyšela v rozhovoru s jednou šlechtičnou, jíž byl v restituci vrácen zdemolovaný zámek, ve kterém vyrůstala: „Přežili jsme několik epidemií moru, přežijeme i toto.“

Autor:
  • Nejčtenější

Všichni jste krásní, říká modelka. Předávání cen moderovala zcela nahá

Modelka Ibi Støvingová (45), která moderuje dánskou verzi americké show Naked Attraction, vyvolala pozdvižení...

Drž hubu, jsi debil! Ve Výměně zuřily hádky, náhradní manžel se sesypal

Zatímco v Novém Boru byla ve středečním díle televizní Výměny manželek docela pohoda, v Přerově panovalo napětí....

Revoluce v ložnici. Skvělý sex zaručí cviky jako prkno, holub a orel

Můžeme si namlouvat, že věk je jen číslo, ale s přibývajícími roky se mění naše tělo a s tím i prožívání. Máte pocit,...

Příběh Táni: Přestěhovala jsem se k příteli, asi to byla chyba

Po roce vztahu na dálku jsem se přestěhovala k příteli. I když jsem k němu měla své výhrady, byla jsem přesvědčená, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejlepší plenka je žádná plenka, říká propagátorka přirozené hygieny kojenců

Zatímco do života domorodých kmenů v Jižní Americe, Africe či Asii se vloudily jednorázové plenky, západní Evropa...

Premium

Trend u rozvodů: čím dál více dětí končí ve střídavé péči

Neustálé pendlování mezi dvěma domácnostmi dětem škodí, varují odborníci. Ve střídavé péči je v Česku stále více dětí....

Premium

Jak se falšuje maso. Šunku bez „éček“ by nikdo nekoupil, říká odborník

Podvody s potravinami jsou staré jako lidstvo samo. Jen se postupně změnily metody. „Za záměnu hovězího masa za koňské...

Premium

Karlův most je jen most, stěžují si turisté. Kritika nešetří ani další památky

Do Česka loni přijel rekordní počet turistů. Památky si u nich leckdy vysloužily i bizarní recenze na internetu,...

  • Další z rubriky
Premium

Život je třeba prožívat a ne přežívat, říká herečka Kateřina Macháčková

Kateřina Macháčková (70), dcera legendárního herce a režiséra Miroslava Macháčka, tvrdí, že se s přibývajícími roky...

Nejlepší plenka je žádná plenka, říká propagátorka přirozené hygieny kojenců

Zatímco do života domorodých kmenů v Jižní Americe, Africe či Asii se vloudily jednorázové plenky, západní Evropa...

Premium

Nevěřím ve spravedlnost, říká fotografka Alžběta Jungrová

Před pěti lety se rozhodla, že skončí s focením v zemích zmítaných bídou a válkou, kde umírají dospělí i děti a kde i...

Příběh Táni: Přestěhovala jsem se k příteli, asi to byla chyba

Po roce vztahu na dálku jsem se přestěhovala k příteli. I když jsem k němu měla své výhrady, byla jsem přesvědčená, že...

TIP: Osvědčené lubrikanty, které vám zpříjemní milostný zážitek
TIP: Osvědčené lubrikanty, které vám zpříjemní milostný zážitek

Asi každá z nás někdy zažila pocit svědění a svíravého pocitu v intimních oblastech. O příjemných hrátkách si v takových chvílích můžete nechat jen zdát. Co když se ale tyto problémy dají řešit pomocí lubrikačního gelu?

Prodáváte rasistické zákusky, tvrdí zákazníci. Tradiční, brání se výrobce

Čokoládová pusinka, zákusek populární hlavně během německých únorových karnevalů, narazila na odpor kvůli svému...

Sex máme se ženou několikrát denně, mobil do ložnice nesmí, říká Bieber

Justin Bieber (25) prozradil svůj recept na úspěšné manželství. Důležité prý je, najít k sobě toho pravého člověka....

Všichni jste krásní, říká modelka. Předávání cen moderovala zcela nahá

Modelka Ibi Støvingová (45), která moderuje dánskou verzi americké show Naked Attraction, vyvolala pozdvižení...

Výrobce největšího mobilního propadáku definitivně zavírá krám

Po třech letech od uvedení prvního neúspěšného pokusu prorazit na smartphonový trh značka Essential od spoluzakladatele...

Nenáviděla jsem se za svá prsa, říká Fialová. Poprsí si nechala zmenšit

Herečka Kateřina Marie Fialová (22), známá ze seriálu Ordinace v růžové zahradě či show Tvoje tvář má známý hlas, šla...