Jenže on vzal kámošku a dva týdny si tam s ní užíval se vším všudy za moje prachy.
A to mě vážně dopálilo, takže jsme se rozešli. Ne že by mě to nevzalo, přeci jen osm let je dlouhá doba. Znala jsem celou jeho rodinu, už to vypadalo, že spolu zůstaneme do konce života, a najednou takovej podraz.
Hodně nocí jsem nespala, ale život jde dál. Nejsem z cukru, tak jsem to prostě přežila a najednou po roce telefon. Málem jsem z toho padla na zadek.
Kuba mi volá, že prý to s tou princeznou byl úlet a omyl a že se ke mně chce vrátit. Já tedy žádný velký romantik nejsem, ale musím říct, že mě znovu dostal. Asi nějaká ženská ješitnost, nebo co. Prostě jsem byla najednou šťastná a říkala si, že to zlý už je za náma…. A tak jsem mu řekla: Nastěhuj se ještě dnes. Za hodinu byl u mě, byli jsme zase jako dvě hrdličky.
Hned druhý den ráno ale někdo buší na dveře. Celá rozespalá jdu otevřít a za dveřmi skoro tchán, tedy jeho otec.
"Kde je?" zařval a odstrčil mě od dveří. Pak už to jen lítalo. Ze začátku jsem tomu vůbec nerozuměla, ale když mi na hlavě přistálo svatební oznámení a posléze i svatební koláčky, které pro změnu dorazily s tchyní, tak jsem pochopila. Ten blbec se měl ten den ženit!
Byla to hrozná komedie. Ona ječela, že znemožnil celou rodinu, on kňučel nahý v mé posteli, že se ženit nechce, a tchán mi vychlastal celou Ballantinku. Kdybych to nezažila, tak si myslím, že jsme ve filmu. Nakonec všichni vypadli a Jakuba jsem taky vyhodila.
Volá mi každý den a škemrá, že se chce vrátit. Ale já nevím, co s takovým chlapem, který se schovává před problémy? Prosím, poraďte mi:
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 20. července 2009. Anketa je uzavřena.
