Tereza Boučková: Maminka trpí Alzheimerem, ale musím myslet i na sebe

  0:49aktualizováno  0:49
Toužila být herečkou, na DAMU ji ale nepřijali kvůli otci disidentovi. Nedařilo se jí otěhotnět a režim jí znemožnil léčení. Vlastní syn se jí narodil tři roky poté, co s manželem adoptovali dva bratry. Ti jim později udělali ze života peklo. A ani teď si spisovatelka Tereza Boučková nevydechne. Stará se o maminku, která trpí Alzheimerem.

Tereza Boučková | foto: Ondřej KošíkMF DNES

Čtěte v pondělí

Tereza Boučková

Velký rozhovor s Terezou Boučkovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Kvůli nemoci jste se ocitla před dilematem mnoha lidí, kteří chtějí pomoci rodičům, na druhou stranu je péče natolik vyčerpávající, že ji přenechají ústavům. Zvažovala jste druhou variantu?
Dokud to půjde, budu se snažit mámě pomáhat, aby mohla zůstat doma. Ona je tam se svým kocourkem spokojená a teď je i hodná. Má dobré sousedy, denně za ní chodí její o dvacet let mladší přítel. Nechci pomlouvat ústavy, určitě je řada těch, kde se o staré lidi dobře starají, ale je to pořád ústav. Stará se tam o vás personál, je to cizí prostředí. Máma je totálně závislá na kocourkovi, toho si do ústavu nemůže vzít. Kdybychom ji od něho oddělili, nepřežila by.

Ústav vylučujete?
Neříkám nekompromisní ne. Pokud by se její stav radikálně zhoršil, nezvládla bych to. Taky musím myslet i na sebe. Zní to drsně, ale člověk si musí nastavit hranice, za které nepůjde, aby to nebylo sebedevastační. I já mám právo prožít ty poslední roky, kdy ještě leccos můžu aktivně dělat, dobře.

Fotogalerie

Péče o člověka s touto nemocí v domácím prostředí ale není jednoduchá.
Tu samou nemoc měli i rodiče mámy. Babička se v poslední fázi hrozně trápila, pořád hledala svoji maminku. Utíkala z domu, ztrácela se nám. Moje máma už se o sebe nepostará. Není schopna sama brát prášky, neumí si nic uvařit, respektive jsme jí museli všechny spotřebiče schovat, protože by uhořela.

Tereza Boučková

  • Tereza Boučková (59) je dcerou spisovatele Pavla Kohouta a Anny Kohoutové, asistentky režie. Má starší sourozence Ondřeje a Kateřinu.

  • Vystudovala gymnázium, na vysokou školu nebyla kvůli otci disidentovi přijata.

  • Pracovala tak jako uklízečka, pošťačka, domovnice, balila gramofonové desky...

  • Rok před revolucí jí vyšla první kniha Indiánský běh, na její motivy později napsala scénář pro televizní film Zemský ráj to na pohled. Je také autorkou scénáře k filmu Smradi

  • Její nejprodávanější knihou je Rok Kohouta (2008) s téměř 60 000 prodanými kusy. Na podzim jí vyšla kniha Život je nádherný.

  • Je podruhé vdaná, s manželem Jiřím adoptovali dva romské chlapce, bratry, poté se jim narodil vlastní syn.

Jak to řešíte?
Platíme její sousedce, která mámě ohřívá jídlo, dává kocourkovi, nosí jí večer prášky... Vy si sice můžete koupit službu roznášení prášků na sociálním odboru, ale večer je nikdo nenosí. Přitom ty, které zpomalují Alzheimerovu nemoc, se musí brát právě večer. Bohužel stát dělá všechno pro to, abyste se k příspěvku na péči, díky kterému můžete nemocnému spoustu věcí zaplatit a péči si ulehčit, nedostali. Úředníci si hledají důvody, proč vám ho nedají. Zajímavé ale je, že kdybychom mámu dali do ústavu, tak ten si ze dne na den zařídí ten nejvyšší příspěvek, co lze získat. My jsme i na ten nejnižší dosáhli, až když sestra najala právníka.

Vaši sourozenci žijí v zahraničí. Neštve vás, že jste tady na všechno sama?
Tyhle pocity jsem si zakázala.

Takže tam ale byly.
Samozřejmě. Někdy jsem měla pocit, že by mohli přijet častěji a víc se zapojit. Ale žijí daleko. Něco jsme si vyříkali, něco jsem v sobě potlačila. Snaží se pomoci, ale jsou tu minimálně. Abych nepodléhala některým nepříjemným pocitům, řekla jsem si, že se přece o maminku starám taky kvůli sobě. A fakt je, že nejvíc se o ni zatím stará její dávný přítel. On mámě vrací ty roky, kdy o něj pečovala a dělala mu zázemí. Přitom by už dávno nemusel. Velmi ho obdivuju.

Lékaři tvrdí, že Alzheimer do pár let bude velmi rozšířené onemocnění. Donutila vás situace s maminkou přemýšlet o vlastním stáří?
Myslím na to neustále. Pořád řeším, co mám dělat, abych do toho nespadla, protože jediné, co se o nemoci ví, je, že má i genetické dispozice. Ale moje máma to taky řešila, strašně se té nemoci bála a pak propukla a nemohli jsme ji vůbec dostat k doktorovi. Pamatuju si, jak kdysi tvrdila, že než žít tak, jako ke konci žili babička s dědou, spáchá sebevraždu. Taky si to někdy říkám. Ale potíž je v tom, že u Alzheimera nepoznáte, že už to začalo. Je to plíživý proces.

Vánoce

Advent se pomalu blíží a spolu s ním nákupy vánočních dárků i pečení vánočního cukroví. Za vánoční atmosférou můžete vyrazit na vánoční trhy ve vašem okolí i do zahraničí.

  • Nejčtenější

Když má máma křeče, není co jíst, říkají děti. Budou mít nový domov

Když se maminka klepe v křeči, bojím se, že umře, přiznal osmiletý Honzík. Jeho sestra Ivanka dodává, že jejím...

Jsme promiskuitní, nebo jen hledáme lásku? Kolik partnerů je už moc

Když je vám přes třicet a jste nezadaná, pravděpodobně už se ve vaší posteli vystřídalo větší než malé množství mužů....

Původně měla ženy osvobodit, teď se mnohé cítí lépe bez podprsenky

Některé ženy se rozhodly, že už nebudou nosit podprsenku. Jejich volba následovat hnutí „no bra“ vychází z potřeby...

Kdepak brýle. Hnědé oči, velká prsa a husté ochlupení značí inteligenci

Kdysi se věřilo, že ten, kdo má vysoké čelo a brýle na nose, je chytrý. Dnes vědci přisuzují tuto roli jiným „důkazům...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

Nikomu nevadí vynést koš. Tak proč se kvůli tomu pořád hádáme?

Domácí práce mezi partnery často bývají rozbuškou konfliktu, přitom hádky s mytím nádobí nebo vysáváním téměř...

Premium

Na svatbu byl nejvyšší čas, říkají Peter a Kateřina Pechovi

Pro Petera Pechu byl letošní rok úrodný na příjemné události, a to pracovní i soukromé. Exceluje v muzikálu Tarzan,...

Premium

Dokonce i domácí násilí. Ženská sukně schová všechno. Dnes i před sto lety

Vejde se toho pod ni docela dost. Rodinné poklesky, dluhy, nevycválané děti, a dokonce i domácí násilí. Heslo našich...

Premium

Jak se fotí porod? Záběry by měly být citlivé a fotograf nesmí překážet

Cože? Ty fotíš porody? Copak existuje někdo, kdo si chce nechat vyfotit porod? Takové otázky Daniela Lišková slyší...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz