Ona

Ten skok by mi i Superman záviděl, říká Simona. | foto: Scott

Ten skok by mi i Superman záviděl, říká budoucí právnička

  • 44
Simona se zamilovala do jízdy v hlubokém sněhu mimo sjezdovky. Mohla sice reprezentovat Česko spolu se sestrou Lucií Hrstkovou, ale dala přednost volnosti. A když se neprohání po zasněžených alpských pláních, studuje poslední rok práva.

Rodinné geny nezapře. I když se v šestnácti letech vzbouřila proti každodennímu tréninku mezi brankami a od závodního lyžování utekla. Před letošní zimní sezonou podepsala smlouvu s nově vzniklým Scott Czech Freeride Teamem a stala se tak jednou z mála sponzorovaných žen v českém freeskiingu.

Simona Hrstková

Freeskiing, freeride, co to vlastně znamená?
I když se to nezdá, pořád mluvíme o lyžování. Důležitější, než co se jak jmenuje, je pocit volnosti, který při lyžování zažíváš. Ale abych ty názvy alespoň zjednodušeně vysvětlila, tak freestyle je jízda ve snowparku a freeride jezdíte mimo sjezdovky. Oba styly dohromady jsou označovány jako freeskiing.

Proč jste vlastně skončila se závodním lyžováním?
Kamarádi tenkrát přišli se snowboardem. Do té doby jsem byla zvyklá akorát na každodenní dril mezi brankami a snowboard mi přinesl pocit svobody. Pak jsme začali jezdit v hlubokém sněhu v lese mimo sjezdovku a bylo rozhodnuto. Ve dvaadvaceti jsem dostala šanci testovat freeridové lyže - takové ty široké do hlubokého sněhu. Napadlo půl metru prašanu, svítilo sluníčko a já zas po šesti letech stála na lyžích. Bylo to ještě silnější než první setkání se snowboardem. Naprostá euforie.

Euforie, nebo adrenalin?
Určitě euforie. Samozřejmě že rychlá jízda je spojená i s adrenalinem, ale pokud se chováte rozumně, tak je freeride bezpečný. Když dodržujete pravidla, snížíte riziko na minimum. Já mám třeba větší strach na sjezdovce. Tam je to jako na dálnici. Nikdy nevíte, jaký blázen vás trefí zezadu.

Co pro vás znamená lyžování?
Lyžování je pro mě mnohem víc než jen sport a koníček. Je to především způsob života, který jsem si zvolila. Miluju pocit, když sjíždím horu pokrytou panensky bílým a neporušeným sněhem a jediné, co za mnou zůstává, je moje stopa. A pak je to taky spousta kamarádů se stejnou úchylkou k horám a lyžím. Jsou to krásné dny ve sněhu a veselé večery. Útěk od každodennosti.

Jakou nejbláznivější věc jste na sněhu vyvedla?
Asi skok po hlavě na Czech Scott Ride 2008 na závodech v Davosu. Byla jsem vyhecovaná a přestala se chovat rozumně. Tehdy jsem si uvědomila, že rychlá rozhodnutí v horách se opravdu nemusí vyplatit. Nicméně myslím, že Superman by mi mohl závidět.

To nezní úplně bezpečně.
Právě videa ze závodů nebo komerční klipy vytvářejí dojem, že freeride je nebezpečný a leda tak pro šílence. Ale to není vůbec pravda. To jsou extrémní momenty pro několik málo vyvolených, kteří jsou za to placeni. Třeba v Alpách se mimo sjezdovky jezdí hodně. Někde jsem četla, že jenom v Rakousku tomu propadl skoro milion lidí. To je víc než všech lyžařů u nás. A přitom v Rakousku je podle statistik víc zraněných na sjezdovkách než mimo ně.

Jak lze skloubit kariéru sponzorované sportovkyně a studium na univerzitě?
V letním semestru nemám problém a v zimě se snažím udělat většinu zkoušek v předtermínu. Pak hned vyrážím do hor. Přes zimu strávím na horách tak sedmdesát dní a dalších dvacet v létě na ledovci. Když to spočítám, jsem tak každý čtvrtý den v roce v Alpách. No prostě na kluky moc času nezbývá.

Ještě než přejdeme na kluky, řekněte mi, jak jste přišla na téma své diplomové práce: zákaz mučení v mezinárodním právu?
Loni jsem díky výměnnému programu Erasmus strávila dva semestry na univerzitě ve švýcarském Luzernu. V rámci semináře Ochrana lidských práv a svobod nás profesor rozdělil do skupin, ve kterých jsme simulovali soudní proces z hlediska porušování lidských práv. Dokazovali jsme, zda v daném vykonstruovaném případě byli zajatci mučeni, a dále jsme museli prokázat, že se tak dělo na příkaz vlády. Původně jsme dokonce měli tuhle simulaci předvádět přímo v sídle OSN. Zrovna tam probíhalo zasedání Výboru OSN proti mučení. Nakonec na simulaci soudního řízení na půdě OSN nezbyl čas, ale aspoň jsem nasbírala spoustu materiálů na diplomovou práci.

V létě možná dokončíte vysokou školu, co pak?
Ještě přesně nevím, ale asi ještě zvítězí touha objevovat. Ve Švýcarsku jsem poznala Nicklase, svého současného přítele. Jenže on žije ve Švédsku a já v Praze, snažíme se vymyslet nějaký společný plán. Padl i nápad se opět vrátit do Švýcarska. Myšlenka případné stáže u OSN a do toho spousta možností k lyžování je víc než lákavá.

Dotazník

Jméno: Simona Hrstková
Věk: 27 let
Kde ráda lyžuji: Beskydy – Pustevny, Bílá, Nový Hrozenkov, jinak Švýcarsko ( Engelberg, Saas Fee, Bel Alp)
Pět věcí, bez kterých si neumím představit život: Přátelé, láska, cestování, sport v jakékoliv podobě a nové zážitky a neustálé objevování nových věcí.
Čím bych se bavila, kdybych nelyžovala: Ufff, to si snad neumím ani představit.
Životní heslo: Even if you fall…. Try again…. Fall again…Fall better!!! (I když spadneš... zkus to znova... padni znova... padni líp!!!)

Simona Hrstková