Taktéž jsem byla v podobném stavu - trvalá únava, z ničeho jsem neměla radost, na nic jsem se netěšila, nízká výkonnost v práci - po cca 10 letech práce 10 - 11 hodin denně. Hledala jsem, jak z toho ven. Naprosto jsem změnila stravování, zhubla, začala jsem pracovat cca 6 hodin denně (zato naplno), pokouším se pravidelně sportovat, přestala jsem denně luxovat a vařit atd. Ta změna je neuvěřitelná. Mám doslova návaly energie a je mi moc fajn.

myslím, že je to nesmysl. Znám to z vlastní zkušenosti .

největší zásluhu na této statistice mají mizerné mezilidské vztahy,

v době sobecké nic moc překvapivého 

"Trpí osoby do 40 let a ženy" Ženy nejsou osoby

příčinou jsou hlavně špatné mezilidské vztahy a neuspokojivá práce. Pokud se spojí obojí, pak už nastupují antidepresiva, dlouhodobě snížená imunita, obezita, cukrovka, rakovina. Sladký zákusek na uklidnění, štamprla šnapsu navečer, a o víkendech nákupy v chrámech konzumu. Krátký pocit uspokojení, odměna za to, že to musíme vydržet, ovšem slabé náplasti na chronickou frustraci, ale hypotéka je silná motivace to dále vydržet. Nakonec to jsou ty naše hodnoty, za které jsme ochotni bojovat a pro které takto žijeme dále. Říká se tomu blahobyt, život v civilizaci,  je to začarovaný kruh a ďáblova léčka "dám ti peníze, ale vezmu si tvoji duši".

Pokud někomu tento styl života nevyhovuje, dá se z něj vystoupit. Může se odstěhovat někam do lesů, postavit si chýši a živit se sběrem kořínků.

Zatím jsem článek nečetl, ale s nadpisem souhlas (hlavně po včerejšku) jsem ten třetí

Mně na únovu pomohla antibiotika na chlamýdie. Každý, kdo pociťuje takovou únavu, by se měl nechat vyšetřit na všechny tyhle bakterie. Chlamky, mykoplasma a jiné... Dost blbě se toho zbavuje, manželka měla mykoplasmu rok a zabralo až 4. kolo antibiotik.

Jsi mladý? Jsi ctižádostivý? Preferuješ tah na branku? Jsi odolný proti stresu? Pak jsi vítán v našich řadách! (inzeráty personálních agentur).

Jsi naivka, který splňuje výše uvedené požadavky a přidá se do tohoto kolektivu?

Dobře ti tak, vyždímáme tě, jak jen to jde a až budeš rýt čenichem v zemi, tak tě vykopneme jak špinavé fusekle! (dodávám já - takto to totiž v reálném životě chodí).

To je sice pravda, ovšem pouze napůl. Nikdo totiž nikoho nenutí třeba bydlet nad svými možnostmi, tím pádem si brát velké hypotéky na baráky a drahé byty, kupovat auta, exotické dovolené každý rok atd atd.

Ano, termín "vybité baterky" tento stav trefně vystihuje, ale nejedná se pouze o fyzickou, ale i o psychickou únavu. Mé zaměstnání obnáší práci s lidmi, stres a v případě nepozornosti i riziko kriminálu. Mám svou práci velmi ráda a zatím si ani neumím představit, že bych dělala něco jiného, nicméně několikrát do roka se cítím velmi vyčerpaná až vyšťavená a mou prioritou po návratu domů je spánek a minimální komunikace. A to je nejvyšší čas si sbalit alespoň na týden v zimě lyže, v létě plavky, knížku a odjet pryč, mezi jiné lidi na jiné místo, nedělat nic, co by souviselo s prací a hlavně pokud možno nic neřešit. Naštěstí mám velkou oporu v manželovi, se kterým se z těchto stavů během roku vzájemně taháme...

Právě jsem se vrátila po týdnu dobíjení baterek. Doporučuji odjet nebo letět nejlépe sám a pokud umíte jazyky tak někam, kde se dobře domluvíte. Fakt  to funguje

Proti chronicke unave pomuze Biotin a Zink.

Ono pomůže leccos, jen je potíž v tom, že každému pomůže něco jiného. A není tak snadné na to kápnout. Mně velmi pomohla změna stravy, byť i předtím jsem jedla dost zdravě. Ale bylo to instinktivní, vlastně náhodné.

Jj, dost to při svých návštěvách ČR pociťuju. Lidi agresivně defenzivní, utrhnou se na sebe pro maličkost, jsou bezohlední (hlavně v silničním provozu), na ulicích zamračené obličeje... Já, která bývám v dobrém rozpoložení a na lidi se usmívám, se kolikrát bojím, že na mě někdo vyjede, co se mu vysmívám do ksichtu.

Taky mě zaráží, kolik vidím strhaných ženských, co se kolem páté vláčí s nákupní taškou domů. Kde jsou sakra chlapi? Nadávají v hospodě na politiku?

Jako nic moc, je to kolikrát dost skličující.

Chlapi jsou v pět odpoledne ještě v práci (ne všichni, ale část určitě ano).

Já když jdu po ulici, taky se neusmívám, myslím na spoustu jiných věcí (nebo si čtu). Nicméně ve chvíli, kdy jsem ve společnosti, samozřejmě se chovám tak, aby se lidé kolem mě cítili příjemně. Doma pak ale potřebuji chvíli pro sebe a jen "zírat do ohně"...