Záhady lidského pláče: proč kvůli ženským slzám muži jihnou?

  0:11aktualizováno  0:11
Dětské slzy mohou zajistit úspěšné přežití a pokračování lidského rodu. Ženský pláč zase podle vědců snižuje hladinu testosteronu u mužů, a tím i agresivitu a sexuální chtíč. Proč tomu tak je, a další zajímavosti a záhady o pláči, zkoumal týdeník Téma.
Emoční pláč se považuje za výsadu lidského rodu, podobně jako vzpřímená chůze nebo rozdělávání ohně.

Emoční pláč se považuje za výsadu lidského rodu, podobně jako vzpřímená chůze nebo rozdělávání ohně. | foto: Profimedia.cz

Pláč patří u většiny zdravých dětí k prvním projevům života a nejstarší dochované zmínky o něm pocházejí z hliněných tabulek vyrytých 1 400 let před naším letopočtem na severu dnešní Sýrie.

Homo sapiens ale nejspíš ronil slzy dávno předtím. Podle některých teorií brečí lidský rod minimálně od časů, co australopitékům zmizela v obličeji srst. Slzy jsou totiž i důležitou součástí neverbální komunikace a mají být viditelné našemu nejbližšímu okolí.

Každopádně je záhada, že ani po milionech let úplně přesně nevíme, jaký mají lidské slzy evoluční význam.

Slzy slouží především ke zvlhčení přední stěny oka a umožňují klouzání víček po jejím povrchu. Odplavují nečistoty a zároveň slaným roztokem chrání oko před infekcí. Někteří oftalmologové odhadují, že jedno oko za lidský život vycedí 70 litrů slz, a to nepočítají slzy „citové“.

Týdeník TÉMA

Týdeník TÉMA

Jak se liší mozek muže a ženy? Proč je u chirurga důležitější hlava než ruce? Čtěte v aktuálním vydání týdeníku Téma.

Slzy ke zvlhčení očí a k jejich ochraně mají sice i ostatní suchozemští savci, nejsou ale schopni vydatnějšího brečení, které doprovází lidský smutek, bolest, vztek, beznaděj, radost nebo hysterii. 

Přestože přírodovědci nevylučují výjimky, emoční pláč se všeobecně považuje za výsadu lidského rodu, podobně jako vzpřímená chůze nebo rozdělávání ohně. V čem jsou tedy lidské slzy unikátní a k čemu také slouží?

Chemické signály

U některých zvířat obsahují slzy signální molekuly, které zvyšují atraktivitu pro páření. Japonský tým vědců z univerzity v Tokiu v sekretu slzných žláz hlodavců objevil feromon, který při přímém tělesném kontaktu myší zvyšuje u samiček sexuální touhu, a tím pádem i šance na rozmnožování, které je univerzálním motorem živočišného vývoje.

Jen pro připomenutí: Feromony jsou látky vytvářené tělem, sloužící k vnitrodruhové komunikaci (třeba hmyz spolu „mluví“ výhradně pomocí feromonů). Na rozdíl od běžných vůní nelze feromony zaznamenat čichovými žlázami v nose, nýbrž tzv. Jacobsonovým orgánem, který je na patře u nosní a ústní dutiny a umožňuje přijímání pachů i ústy. U plazů a hlodavců je to hlavní orgán čichu.

Brzy po zjištění japonských vědců se ukázalo, že na principu chemické signalizace fungují v myších slzách i další bílkoviny – jiný feromon například chrání předpubertální myši před sexuálními ataky dospělých jedinců. Po sexu toužící zralé samce jednoduše od nedospělých samiček odrazuje.

V roce 2011 si izraelští lékaři pod vedením neurologa Noama Sobela z Weizmannova ústavu položili otázku, zda něco podobného funguje i u lidí. U člověka je sice Jacobsonův orgán již zakrnělý, nicméně pár specializovaných buněk z něj přece jen asi zbylo.

Lidé (stejně jako třeba opice) navíc mají v mozku tzv. „zrcadlící neurony“. Díky nim emoce druhých vyvolávají podobnou odezvu i u nás. Proto se říká, že pláč (stejně jako smích, radost, utrpení, ale třeba i zívání) jsou nakažlivé.

A proto také nesnášíme přihlížet trápení druhých. Abychom tyhle nepříjemné pocity odstranili, automaticky se pokoušíme co nejrychleji vyřešit problémy tvora, který v nás neklid vyvolává. Nazýváme to soucit. I proto spontánně obdarováváme bezdomovce nebo přispíváme na charitu…

z fimu Titanik

Izraelští lékaři poslali skupinu žen na film Titanic, a když při dojemných scénách začaly plakat, posbírali jejich slzy do zkumavek. A pak je podstrčili mužům. 

„A ukázalo se, že na muže mají slzy smutku zajímavý efekt: potlačují mužský pohlavní pud a agresivitu,“ vysvětluje biolog profesor Jaroslav Petr. Došlo u nich totiž ke snížení hladiny testosteronu, což prokázala analýza vzorků slin i vyšetření aktivity mozku na magnetické rezonanci.

Jinými slovy – „vůně“ ženských slz u mužů významně ovlivnila vnímání ženské atraktivity. Vědci se domnívají, že se tento mechanismus vyvinul kdysi v prehistorii jako obrana žen před brutálním násilím ze strany mužů z útočící cizí tlupy. Slzy žen měly v té chvíli schopnost utlumit agresi a sexuální nabuzenost dobyvatelů.

Ostatně psychologové tvrdí, že ačkoliv máme pocit, že komunikujeme především slovy, ve skutečnosti 93 % sdělení, která přijímáme od druhého člověka, je vyjádřeno nonverbálně. Tedy jakousi „řečí těla“ – gesty, držením těla, tónem hlasu, ale i emocemi či prastarými signály, které máme hluboce zasunuty kdesi v genech a na které druzí lidé podvědomě reagují.

Opiáty v slzách

Tomu, že jsou slzy prostě něco víc než jen oční lubrikanty, napovídá i jejich proměnlivé chemické složení. Což věda zjistila díky elektronovým mikroskopům a široká veřejnost díky projektu Místopis slz americké fotografky Rose-Lynn Fisherové, která se předtím proslavila mikrofotkami včel. Napadlo ji, jak asi vypadají extrémně zvětšené lidské slzy.

„Když jsem si vzorek usušené slzy prohlížela pod mikroskopem, na první pohled mi to připomnělo letecké snímky krajiny,“ říká Fisherová, která pak předloni unikátní soubor fotografií se 100krát zvětšenými slzami vydala knižně. „A také mě napadlo, zda existují viditelné rozdíly v slzách smutku a radosti, a zda se liší třeba od slz, kterým se neubráníme nad krájením cibule.“

Několik měsíců pak fotila různé slzy dospělých i dětí, mužů i žen a zaznamenala zjevné odlišnosti. Ale na druhé straně i podobné tvary a složení molekul u jednotlivých druhů slz. Ty dělíme na bazální (které oko trvale zvlhčují), reflexní (které vytrysknou, když je oko podrážděno) a slzy citové.

Pro očistnou roli pláče je důležité, jak slzy vnímá naše okolí. Úleva je závislá na tom, zdali naši nejbližší slzy přijmou, ignorují nebo odsoudí. Výzkumy potvrdily, že jeden svědek je pro pomoc účinnější než větší publikum.

Vedle enzymů, které jsou schopné ničit bakterie a viry, nebo metabolitů, které se vyskytují ve všech druzích slz, se například při emočním pláči vyskytuje větší koncentrace proteinů. Slzy, které divákům vytryskly při umírání indiánského náčelníka Vinnetoua ve filmu Poslední výstřel, jich měly dokonce o čtvrtinu víc než reflexní slzy při krájení cibule.

A protože v přírodě není nic jen tak zbůhdarma, hledali vědci důvod. Podle jedné teorie zvyšují proteiny slzám lepkavost, takže emoční pláč pak teče po tváři pomaleji, slzy tedy spíš ulpí na líci a jsou pro okolí lépe a déle viditelné. Je tudíž větší šance, že se u lidí v blízkosti aktivují jejich zrcadlící neurony, tedy „buňky soucitu“. „Plačící žádá o pomoc, dotyk, uklidnění a porozumění,“ vysvětluje klinická psycholožka Laura Janáčková.

Do slz se ale z těla dostávají také opiáty (konkrétně leu-enkefaliny), jež se v největších koncentracích vyskytují v mozku, míše a limbickém systému. Spekuluje se o tom, že tyhle látky snižují v těle intenzitu bolesti při dlouhodobé zátěži, třeba při maratonech. Jinými slovy – pláč nám díky nim přináší úlevu a následné uklidnění. Právě proto se říká: „Vyplač se z toho, uleví se ti.“

Slzy z těla zároveň vyplavují (kromě škodlivin) i stresové hormony. Úlevná katarze, před níž se člověku zvýší tep, obličej se mu zkřiví do grimasy, tváře zčervenají, začnou se po nich valit „slzy jako hrachy“ a odplaví i naše vnitřní napětí, nemusí ovšem nastat u každého. Podle neuropsychologů z University of London u zhruba 20 % lidí pláč nic neulehčí. Třeba pacienti s depresemi rozhodně takovou úlevu nepociťují.

Většině lidí ovšem slzy pomáhají, vydatný pláč navíc dokáže „zablokovat“ příliv složitých myšlenek. Podle nejnovějších poznatků můžou být pro uklidnění člověka dokonce účinnější slzy vyplakané před svědky. „Při této reakci dojde k vyšší tvorbě oxytocinu, tedy hormonu vzájemnosti,“ vysvětluje Janáčková.

Odborníci na úlohu pláče jako společenského tmelu ale upozorňují, že úleva se mnohem úspěšněji dostavuje v případech, kdy člověk pláče pouze před jednou osobou než před větší skupinou. Tvrdí to mezinárodní výzkum publikovaný v americkém časopise pro sociální a klinickou psychologii, který ohledně pláče testoval přes pět tisíc lidí v 35 zemích.

Ostatně k podobným závěrům dospěly i studie, zkoumající ochotu lidí pomoci neznámému člověku v nouzi. Opakované testy potvrdily, že jste-li jediní, kdo může nešťastníkovi pomoci, 85 % z nás neváhá ani sekundu. Jakmile jsou ale u toho dva lidé, šance na pomoc klesá v průměru na 62 %. A při pěti lidech okolo už je to jen 31 procent. Každý z přihlížejících totiž čeká, že začne jednat někdo druhý, a zpravidla pak nezasáhne nikdo. A podobně reagujeme i na slzy.

Řada lidí má ovšem zábrany začít před ostatními plakat. Mají pocit, že se to nesluší, že by tím jen ukazovali vlastní slabost a neúspěch. „Brečet na veřejnosti ve skutečnosti žádný trapas není. Tyhle naše pocity jsou dané jen výchovou a procesem, kterému říkáme inkulturizace, k níž patří i slogan ,kluci nepláčou‘,“ vysvětluje psycholog Vladimír Svoboda. „Jedná se pouze o naučenou, a ještě špatnou reakci.“

Podle něj bývá naopak chyba, když okolí člověka vyplakat nenechá: „Zkušený profesor psychologie Jiří Šípek vypráví, jak při emočním tréninku pro terapii onkologických pacientů začal jeden ze skupiny studentů-terapeutů plakat – šlo o emočně zátěžovou situaci u lůžka pacienta. A když plačícímu jeho kolegové nabízeli kapesníky, profesor jim vyčetl, že ho měli nechat vybrečet.“

Politici, kteří umějí pracovat s emocí davu, vědí, že občas, ve vypjatých okamžicích, je naopak dobré (a výhodné) slzy na veřejnosti ukázat. Nestyděl se za ně ani americký prezident Obama, někdejší první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, britská královna Alžběta II., ba dokonce ani tříhvězdičkový generál Norman Schwarzkopf, který vedl v roce 1991 mezinárodní koalici armád při válce v Perském zálivu.

Jiný kraj, jiný brek

Naučeného (neboli kulturně podmíněného) pláče je kolem nás víc, než bychom předpokládali. Začíná to už věkem, ve kterém si poprvé natlučeme na koloběžce. Když si koleno rozbije kluk, většinou ho dospělí upozorní, že „chlapi nepláčou“. Stejně poraněným slečnám ovšem bolístku pofoukají a panicky ještě shánějí lékárničku. Asi do 12 let pláčou sice holky i kluci stejně často, od té doby do 18 let už ale brečí dívky čtyřikrát častěji.

Vedle pohlaví se ovšem kulturní rozdíly potvrzují i historicky: Ve středověkých Čechách byl pláč synonymem žalu, ale i symbolem čistoty a upřímnosti. Anglosaští odborníci zase upozorňují, že zatímco v Británii Olivera Cromwella (17. století) byl veřejný pláč mužů přijatelný, v zemi brexitu už to neplatí.

Zato si dnes stačí zaletět na Tchaj-wan, kde muži na pohřbech hořekují hromadně. A pohřební služby dokonce najímají profesionála (podobně jako u nás chodívaly na funusy „plačky“), který sténá a pláče do megafonu, aby se k němu ostatní mohli úlevně přidat.

I ženské návaly pláče v opakovaných dnech měsíce, které patří k symptomům premenstruačního syndromu (PMS), jsou zřejmě kulturně podmíněné: Zatímco Číňanky dokážou zatnout zuby a v „ženských dnech“ si jich popláče jen 15 %, Australanek prý pláče až 70 %.

„Zatímco dospělí se za svůj pláč častokrát stydí a odbývají ho v ústraní třeba na záchodě, děti si veřejným pláčem dokážou leccos prosadit,“ připomíná další rozdíly světa slz profesorka Sophie Scottová z University of London. Její zkoumání variant dětského pláče potvrzuje, že už ve třetím měsíci života si dítě různými druhy pláče dokáže říct například o jídlo. Ale nejen to.

„Rozbrečí se, když potřebuje, abychom ho zvedli nebo pochovali, a stejně dobře si slzami dokáže prosadit, abychom ho zase položili,“ připomíná univerzální dětskou komunikaci Scottová.

Ilustrační snímek

Je dětský pláč vůči okolí manipulativní? Jistě. Má v okolí dítěte vzbudit lítost a signalizuje důležité volání o pomoc. Pláč je spolehlivý prostředek, jak získat, co chceme. A zároveň i stmeluje lidskou vzájemnost.

V Japonsku, které si nikdy nepotrpělo na veřejné projevování emocí, se dnes dokonce pláč učí v kurzech. Manažeři prý přišli na to, že pokud jsou lidé schopni ventilovat před ostatními své emoce, změní to k lepšímu atmosféru ve firmě, a tím i pracovní výkony. 

A tak si najímají instruktory, kterým se říká „ikemeso danši“ (v překladu „pohlední plačící mladíci“), a ti učí zaměstnance i zaměstnankyně brečet veřejně a ukázat kolektivu svoji zranitelnost. Předpokládá se, že když to ostatní kolegové uvidí, stmelí to celý tým více dohromady.

Autor:

Jaro a zdraví

Využijte krásného počasí a vydejte se pro zdravé pochoutky do přírody. Oblíbený medvědí česnek najde své místo v pomazánkách či domácím pestu. Jako zdravé sladidlo si můžete připravit pampeliškový med.


Nejčtenější

S vědomím smrti žiju teď každý den, říká Veronika Hurdová

Veronika Hurdová

Spisovatelka a autorka blogu Krkavčí matka Veronika Hurdová před třemi lety ovdověla. Doma tehdy měla dvě malé děti...

Je tomu již osmdesát let, co pětiletá dívka porodila zdravé dítě

Lina Medinaová přivedla před osmdesáti lety na svět zdravého chlapce

Přesně před osmdesáti lety malá peruánská dívenka jménem Lina porodila v Limě dítě. Bylo jí pouhých pět let, sedm...

Fascinují mě muži, kteří milují svou práci, říká mluvčí vlády Jana Adamcová

Jana Adamcová

Moderátorka, kterou si pamatujeme jako sporťačku z TV Nova, a současně manželka režiséra Jiřího Adamce, se nedávno...

Vzala ten nejmenší nůž a bodla třikrát. Teď sedí za pokus o vraždu

Nikola si odsedí pět let ve vězení.

Monika, která zabila svého manžela, není ve věznici Řepy jediná, která na partnera vztáhla ruku. „Třikrát jsem ho...

Přehlídka bradavek i kalhotek. Kráskám v Cannes se trapasy nevyhýbají

Trapasy na červeném koberci

Odhalené bradavky i spodní prádlo, pády nebo vyzuté lodičky. To jsou faux pas, kterých se mnohdy nevědomky dopustily...

Další z rubriky

Příběh o kojení: Už jsem pochopila, že maminky musí občas s prsem ven

Ilustrační snímek

Kojení ve společnosti má své odpůrce i zastánce. V poslední době se o něm mluvilo v souvislosti s kauzou ženy, která...

Máš padáka! Jak se vypořádat se ztrátou zaměstnání?

žena deprese smutek

Výpověď z práce pro nás často znamená malý konec světa. Kolabujeme a přicházíme o sebedůvěru. Z čeho žít, jak zaplatit...

Příběh o kojení: I laktační poradkyně usoudila, že mám divná prsa

Ilustrační snímek

Kojení ve společnosti má své odpůrce i zastánce. V poslední době se o něm mluvilo v souvislosti s kauzou ženy, která...

Najdete na iDNES.cz