Jsem na slušné kluky, říká herečka Šárka Vaculíková

Když jde herečka Šárka Vaculíková po ulici, občas za sebou zaslechne hlášky typu: " Héééj, ty seš ta z té Ulice, ne?! Ty seš herečka, že jo!" Lidé jí poznávají díky seriálu Ulice, kde hraje rozmazlenou vnučku Rudolfa Hrušínského mladšího.

Vizitka

• Šárka Vaculíková (27) se narodila v Praze ve znamení Býka.
• Vystudovala konzervatoř, nyní ji čekají závěrečné státní zkoušky na katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU.
• Poprvé se před kamerou objevila před deseti lety v televizním filmu Zakletá třináctka, vidět jste ji mohli i ve snímcích Rafťáci, Můj vysvlečený deník, v seriálu První krok a nyní v Ulici.
• K vidění je např. v představení Bluf v Divadle v Celetné a na otáčivém hledišti v Českém Krumlově v Dekameronu.

Podobné projevy by jí mohly lichotit, ale ona je z nich spíš zaražená, i když na pozornost okolí je díky svému strýci Lukáši Vaculíkovi zvyklá.

"Díky němu jsem byla odmala zvyklá, že když přijdeme do restaurace, dívají se na nás lidé. Tehdy jsem si naivně myslela, že se koukají po mně," říká se smíchem pro magazín ONA DNES. K hereckému idolu osmdesátých let ona sama jako dítě nijak nevzhlížela, poblázněná byla do seriálové postavy Brandona z Beverly Hills. "Dylan mě vůbec nebral, jsem na slušné kluky," vzpomíná na dětství.

Slavný strýc ji dopředu upozorňoval, že herectví je sice skvělé povolání, ale značně nejisté, přesto se vydala v jeho stopách. Pochybnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Měla období, kdy jí obor přišel značně povrchní. "Byla jsem ovlivněná tehdejším přítelem, který mi podsouval, že herectví je neustálá přetvářka, lhaní, že je to samožerství. Ano, je to hra, ale ne lež, a k hraní přirozeně inklinujeme všichni. Jen my herci víc," říká s odstupem času.

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Šárkou Vaculíkovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes

K herectví patří bujaré večírky po představeních a natáčeních, ale Šárka Vaculíková se v tomto směru "trhla". Když ve dvaceti letech začala žít s babičkou v jednom bytě, absence rodičovského dozoru nijak nevyužila.

"Nikdy jsem nebyla party holka, ale jednou se mi to vymklo z rukou. Babička odjela na třídní sraz, já měla na starost psa a opila jsem se tak, že jsem poprvé v životě měla otravu alkoholem, z večírku si pamatuju jen záchod a zvracení. Kamarádi mě odvezli domů a já celý druhý den nemohla vstát z postele, sotva jsem se dobelhala v předklonu na zahradu, abych vyvenčila psa. Ale bylo to opravdu jen jednou, nejsem moc divoká," vzpomíná.

"Umím si užívat život, ale mám v sobě stopku. Kolem desáté začnu být unavená, chce se mi spát, vidím jen tu postel. Zažila jsem večírky do rána, ale jsem z nich pak vyřízená několik dní. Mám totiž maminku a tatínka abstinenty, alkohol jim nechutná, nemusí se opíjet, aby se bavili, a tak asi na alkohol po nich nemám buňky. I když víno si občas dám, ale stačí mi jedna dvojka a jsem slušně opilá. Takže vrchol večírku mívám v devět večer," říká.