VizitkaDenisa Augustínová (35) pochází z Bratislavy. Vystudovala sociální práce. Roku 1999 se seznámila s fotografem Martinem Bandžákem, o dva roky později založili humanitární organizaci Magna, pět let poté otevřeli českou pobočku. Slovenský režisér Matej Mináč ve svém filmu Nickyho rodina závěr věnoval právě manželům Denise a Martinovi a označil je za pokračovatele sira Nicholase Wintona. V srpnu 2008 se manželům narodila dcera Zara. Většinu času rodina žije a pracuje v Kambodži. Magna je humanitární organizace, jejímž posláním je zabezpečovat lékařskou a sociální pomoc dětem a jejich rodinám v krizových oblastech světa. Pomáhat může každý, příspěvky je možné posílat na účet: |
Humanitární organizaci Magna, kterou už pět let budují v Česku, založili s manželem před dvanácti lety na Slovensku. Bylo to krátce poté, co se manželé seznámili. "Založili jsme Magnu a začali jezdit, bylo to krátce po škole. Když moji spolužáci promovali, já jsem v tu chvíli vcházela do nemocnice na Kubě," vypráví Denisa Augustínová v rozhovoru pro pondělní magazín ONA DNES.
Co všechno děláte v rámci Magny?
Především zachraňujeme a léčíme děti a jejich rodiny v krizových oblastech světa, bojujeme proti hladu a podvýživě, během humanitárních krizí renovujeme nemocnice, bojujeme s epidemiemi, očkujeme, provozujeme nutriční centra pro podvyživené děti. Je toho mnoho. Zachraňujeme třeba čtyřleté děti, které mají tři kila a hrozí jim smrt. Terapeutická strava je zázračná – je designovaná, balená k okamžitému použití a výrazně napomáhá ke zvýšení hmotnosti. Za šest týdnů dokáže vyléčit dítě, které umíralo hlady.
Stává se, že se to nepodaří?
Stává se to hlavně při humanitárních katastrofách, jako byl hladomor. Ale výrazně převažují děti, které se zachránit podaří. Děláme také programy primární zdravotní péče. To je všechno od očkování novorozenců přes léčbu akutního průjmu až po práci s těhotnými ženami, které mohou mít komplikace. Pracujeme totiž v oblastech, kde těhotné ženy umírají na to, že rodí. Je to tam normální.
Působíte i v Kongu, v jehož hlavním městě Kinshase žijí na ulicích pouliční gangy dětí od tří do osmnácti let. Jak tam fungujete?
V Kinshase máme nutriční program, v němž jsou tisíce těžce podvyživených dětí. A potom tam provozujeme kliniku pro oběti sexuálního násilí, kde zajišťujeme obětem zdravotní asistenci, psychosociální pomoc. Kongo je nejvíce postiženou zemí, co se týče znásilňování. Každou hodinu je tam znásilňováno čtyřicet osm žen.
Většinu času strávíte na cestách. Jak se do toho všeho vměstná vaše čtyřletá dcera Zara?
Je to miláček, pomáhá nám. Se vším. Necháme ji v kanceláři a ona opečovává všechno, co je potřeba. Dokázala by vám vysvětlit, co všechno Magna dělá. Od svých dvou let bere jídlo a dává ho lidem na ulici. My jsme se jí ptali: "Zarinko, co to děláš?" A ona řekla: "Co se divíte? Vždyť oni nemají co papat." Vnímá to velmi přirozeně. Přiletěli jsme do Afriky a její vnímání bylo neuvěřitelné. Hned si uvědomovala, kolik lidí nemá domek, že děti nemají hračky. Samozřejmě to chápe na své úrovni, ale uvědomuje si i to, že děti nemají léky.
