Kateřina Kulová- Narodila se v roce 1984 v Ostravě. |
Rozehrávka, kdy na sobě ve mlýnu všichni leží a nikdo neví, co se děje uprostřed, vypadá dost drsně...
U nás to není tak drsné, protože dohromady nevážíme tunu jako mlýn s chlapama. Je nás taky míň, potřebujete sílu a kondici, ale rozhodně ve mlýnu nikomu nelámete končetiny.
Musí mít ragbistky mohutné postavy?
Vlastně ani ne, zvlášť v ragby se sedmi hráčkami musíte být spíš atletka, rychlá a mrštná.
A je ke hře potřeba mít v sobě trochu agresivity?
Je dobré, když ve vás je nějaký chtíč dostat balon a zaskórovat. Musíte chtít bojovat, vyhrát, není to o laxním pobíhání po trávníku. Ale vyloženě agrese ve sportu podle mě nemá místo.
Už vám někdy někdo řekl, že se k ženě ragby nehodí?
Většinou jde o starší generaci chlapů kolem padesátky a výš, co mají zažité, že žena by měla být doma v zástěře za plotnou. Ale svět a společnost se od té doby už o dost posunuly. Navíc se vůbec nevylučuje, že holka hraje ragby a nosí podpatky, make-up a doma skvěle vaří. Znám spoustu holek, u kterých by vás jako první napadlo, že přišly z přehlídkového mola, a ne z ragbyového hřiště.
Jak na takové připomínky reagujete?
Snažím se to spíš ignorovat, už jsem rezignovala na hádky. Když chtějí žít ve světě před mnoha desítkami let, tak ať si tam žijí. Já jsem někde jinde a nebudu si jejich mindráky kazit náladu.
Co na váš výběr sportu říkali rodiče?
Rodiče se asi zpočátku báli, protože si to jako spousta lidí u nás pletli ragby s americkým fotbalem. Takže si mě představovali v helmě a obrovských chráničích, s černými linkami pod očima, jak na mě bojovně skáčou další hráčky. Když se pak přišli podívat na hru, tak uznali, že to zdaleka není takové maso, jak se zpočátku báli.
Proč jste si vybrala zrovna k ragby?
Prostě mi zavolala kamarádka a zeptala se, jestli bych ho nechtěla hrát. V té době jsem zrovna brouzdala po internetu a přemýšlela, čemu bych se po skončení v házené mohla věnovat. Vlastně jsem ani moc nevěděla, o co jde, maximálně že se hraje s šišatým balonem.
Jaký byl první trénink?
Byla jsem dost překvapená, bylo to totiž obráceně než házená. V házené je přihrávka dopředu nebo do strany, v ragby se přihrává dozadu. Takže jsem furt běhala před balon a dostávala se mimo hru, kde mi nikdo nemohl přihrát.
A co fyzické kontakty? Házená je plná poměrně drsných zásahů. Jaké je proti tomu ragby?
V době, kdy jsem já hrávala házenou, nezdála se mi tak tvrdá, jako je dneska. I tak je ragby určitě o něco více kontaktnější. Hrajeme ale hodně hlavou, roztahujeme hru do strany a děláme si prostor na běhání a kličkování. Když se to víc zhustí, stává se hra tvrdší. V Česku se ale ženské ragby hraje hlavně sedmičkové, tedy se sedmi hráčkami, stále je totiž problém, že je u nás málo hráček.
Máte přítele? Jak se líbí ragby jemu?
Můj přítel je sám sportovec, hokejista. Chodí na zápasy a posuzuje nás herně, neřeší, jestli je to sport pro holky. Takže po zápase spíš dostáváme rady, co jsme měly udělat jinak a lépe, kde se můžeme vylepšit. Je to takový můj privátní poradce.
Váš slávistický tým trénuje muž. Jaké to má výhody a nevýhody?
V tuhle chvíli tady není dost žen, vlastně žádná, která by měla dostatečné ragbyové zkušenosti na to, aby nás mohla trénovat. On je rozdíl, když něco nakoukáte z videí nebo si přečtete, nebo když jste tu hru sami několik let hráli a ty situace si na vlastní kůži zažili. Co se týče jejich přístupu, tak asi musí mít hodně pevné nervy. Je to s námi asi těžší než s mužským týmem.
Jakto?
No, z mojí zkušenosti jsou ženy i při trénincích docela upovídané, pořád si štěbetáme nebo se chechtáme. Takže když se nám trenér snaží něco vysvětlit, tak musí bojovat hlavně s naší nepozorností a s tím, že se zakecáme se spoluhráčkou. Když se nám chce vysvětlit nějakou složitější taktiku, upozorňuje nás vždycky, že to bude vyšší dívčí.
Dojde na hřišti třeba i na pláč?
Tak určitě, pokud sport berete jako třeba já a trénujete proto, že chcete vyhrát, chcete stát na bedně. A pak když zrovna není den a týmu se nedaří a hraje pod psa, tak to obrečíme. Člověka mrzí, když se jeho píle neodrazí ve výsledku.
Kolik žen u nás hraje ragby?
Do letošní ligy se přihlásily tři nové týmy, takže bude celkem dvanáct ženských týmů a tři mládežnické. Pomalu tedy ten počet stoupá a doufám, že nás bude přibývat.
Už jste si při ragby způsobila nějaké úrazy?
Způsobila, ale nemohlo za to ragby jako takové, spíš moje nešikovnost. Měla jsem natržené vazy v kotníku a zlomenou záprstní kůstku, to je zatím docela dobré skóre. Ragby není tak násilné, jak si lidé myslí. Mně to přijde jako spojení házené a atletiky. Oproti házené se akorát skládáme, kdy je cílem dostat člověka běžícího s míčem na zem.
Takže skočíte po hráčce s míčem?
Není to úplně skok, spíš je to náraz ramenem do protipohybu, buď ji dostanete na zem, nebo ji vypadne balon. Když je technika provedená správně, tak skládané protihráčce ani nepřijde, že se dostala na zem.
Letos jste byla vyhlášena ragbistkou roku, jak vidíte svoji budoucnost na hřišti?
Chci hrát, co mi tělo dovolí. Už pomalu začínám uvažovat o založení rodiny, ale chtěla bych i potom pokračovat, i když asi volněji. Ale moc se mi líbí představa, že bychom jezdili na tréninky na Slavii všichni spolu, jako rodina.
