Jak přežít pubertu: dejte na instinkty a raději buďte trochu paranoidní

  1:59aktualizováno  1:59
„Je to náročné období, které má i své kouzlo,” říká o dospívání pedagog a konzultant Miloslav Hubatka. Pokud pubertou právě procházejí vaše děti, nejspíš se zdráháte druhé části věty věřit. Krušné roky lze však úspěšně a ve zdraví překonat.
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Jak zvládnout pubertu

Podporujte děti v jejich zájmech a komunikujte

Podle mnohých laiků i odborníků to prý příroda dobře zařídila, když do vývoje zařadila pubertu. Děti se prostě musejí začít vymezovat vůči rodičům, jinak bychom je od sebe neodstřihli, neodpoutali se od nich. Souhlasí to?
Puberta je velmi dynamické a pro všechny náročné období dospívání a dozrávání. Jeden z průvodních jevů je jakýsi „boj proti autoritě“. Rodičovské, učitelské i jakékoli jiné. Vrstevníci jsou pro pubescenty důležitější a relevantnější zdroj informací a pravd než rodiče, pedagogové, ale i trenéři, zkrátka kdokoli dospělý.

Je to logické, protože dospívání připravuje jedince na odchod do života, odtržení od rodičů, na osamostatnění. A to nejde, když budete pevně připoutáni.

Pravda, dříve se děti odtrhávaly od rodin mnohem dříve. Dnes zůstávají u rodičů do hluboké dospělosti, a to ne vždy přináší pozitiva. Zkrátka, i když se to nám rodičům možná nezdá, vzdor, snaha se prosadit proti autoritě, hledat, najít a ustát si svoji cestu jim pomáhá. Je to proces náročný, ale potřebný a užitečný. Nezřídka ti, kdo tímto neprošli ve správném období, si tím musejí projít později a často bolestnější formou.

A je pravda, že dnes děti procházejí pubertou dříve?
V současnosti dochází k určitému paradoxu. Děti dozrávají dříve fyzicky a myslím, že i rozumově, ale současně z ekonomických i společenských důvodů zůstávají u rodičů mnohem déle, než tomu bylo dříve. Na vině je dlouhé studium, ale také drahé bydlení a v neposlední řadě i neochota mladých zakládat rodiny brzo. Chtějí cestovat, užívat si života, dělat kariéru.

Navíc jde o velmi individuální proces a nerad bych dával nějaké limity. Obecná pravda je, že dívky dozrávají dříve než chlapci. I rozjezd může být u některých pozvolný, jinde má dynamický nástup. Věk se posouvá níže, což potvrzují rodiče i učitelé. Navíc se určité projevy v nové generaci liší, ale asi bych si moc nelámal hlavu otázkou, kdy to opravdu začne, spíše jak to bude probíhat a jak to bude „žít“ daná rodina.

Miloslav Hubatka

Více než dvacet let pracoval ve školství, z toho deset let jako ředitel školy. 

V současnosti pracuje jako odborný konzultant v oblasti školství a vzdělávání. 

V roce 2014 vydal knihu Úspěšní vychovávají své děti jinak. 

www.hubatkaconsulting.cz

Miloslav Hubatka vedl ve Znojmě školu se zaměřením na rozvoj nadání dětí....

Co dělat, když je puberta dítěte tak velkou zátěží, že se spory ze vztahu rodič–dítě přenášejí na rodič–rodič?
Puberta dítěte je vždy zatěžkávací zkouškou rodičovské trpělivosti i jejich výchovných modelů a návyků. V tomto věku budou rodiče možná nuceni některé dosud osvědčené způsoby a metody přehodnotit a pozměnit. Zkrátka život je změna a chápu, že to pro mnohé může být stresující, protože je to období vyhraněnější a konfrontačněji nastavené, ale má i své kouzlo a pozitiva.

Jak postupovat, když mají rodiče na věc diametrálně odlišný názor? Je dobré ho vyjádřit, anebo za každou cenu vystupovat před dítětem jednotně?
Nemyslím, že je špatné nebo snad divné, když mají rodiče na nějaký z aspektů výchovy rozdílný názor. Naopak. Co je však dobré, ba nutné, je dohodnout se na nějakém konsenzu. Já propaguji probrat to v ústraní za zavřenými dveřmi, ale navenek směrem k dospívající ratolesti být už jednotní a domluvení.

Co vidím jako problém, jsou dva časté a skutečně nebezpečné jevy: zaprvé nejednotnost – jeden zakáže a druhý dovolí. A ještě ve škodlivější verzi: „tak běž, ale neříkej to tatínkovi“. Toto jsou podpásovky, které v konečném výsledku škodí dětem. Kde jsem tento nedobrý model uviděl, to později většinou dopadlo špatně.

Tím druhým jevem je vydírání: když dítě vnímá názorovou odlišnost rodičů, cíleně ji využívá ve svůj prospěch. Zneužívá situace, manipuluje a lavíruje mezi rodiči a rodiče to tolerují nebo trpí. V časté podobě je to u rozvedených rodičů, ale objevuje se to i v úplných rodinách. Je na rodičích, jak to ustojí a tomuto nežádoucímu jevu společně budou čelit.

Jak mají rodiče reagovat na neustálé argumenty: „všichni můžou chodit domů do půlnoci, nikdo nemá tak přísné a příšerné rodiče jako já“?
Jak už jsem uváděl na počátku. To, že dítě bude zkoušet platnost a pevnost pravidel, je nejen normální, ale v tomto věku dokonce zdravé. Tady bych připomenul dva aspekty: kdo to řídí a kdo za to nese odpovědnost? Jste to vy, takže platí vaše pravidla. O kterých lze samozřejmě mluvit, stanovit si podmínky, za kterých dané pravidlo platí. Ale za své děti odpovídáte vy. Až za sebe ponesou odpovědnost samy, ať si to dělají po svém.

Myslím si, že zde škodí dva extrémy – příliš direktivně, až bigotně nastavená pravidla a na druhou stranu přílišná volnost a liberální přístup.

Často je dítě doma nesnesitelné, ale okolí stížnostem rodičů nevěří – mezi jinými lidmi se totiž chová vzorně. Jak je to možné?
Ani zde nemyslím, že je to vážnější problém. Děti si uvědomují odlišnost pravidel doma a sociálních pravidel ve společnosti. To, že si doma více dovolují, je normální a mimo jiné to ukazuje, že je pro ně domácí prostředí bezpečné, takže si mohou „zkoušet“ své cesty. Současně je pro dítě v tomto věku důležité, aby bylo přijato společností, především vrstevníky. Tady pak může docházet k trochu schizofrennímu stavu: něco jiného sám chce a něco jiného dělá kvůli partě. I to patří k tomuto náročnému životnímu období. I takto hledá sebe a své místo.

Mají dnes teenageři ve světě sociálních sítí a médií těžší situaci? Je možné ještě třeba patnáctiletému dítěti dávat limity užívání sociálních sítí?
Sociální sítě a nové technologie jsou novým fenoménem a nikdo s ním nemá moc zkušeností. Není s čím srovnávat. Osobně si myslím, že i zde platí, že extrémy škodí. Nadměrné užívání spolehlivě škodí, ale nekompromisní zákazy a omezení nejsou účinné a mnohdy způsobí jiné škody. I zde platí hranice individuality. Co jednomu už škodí, druhý má ještě pod kontrolou.

Co dělat, když máte doma puberťáka?

Nesnažte se přelstít přírodní zákony

Zde bych asi apeloval u rodičů na přirozený instinkt. Někdy jsou rodiče příliš vystrašení a tlačí na pilu moc, a tím vznikají zbytečné konflikty, jindy přehlížejí zřejmé signály a pak se diví.

Mám dvě rady, které podle mého názoru mohou fungovat. Zaprvé, dejte na instinkty, nepodceňujte je. Cítíte intuitivně, že je něco blbě? Nejspíš to tak je a měli byste se zajímat, co se skutečně děje. Je to vnitřní impulz, a protože své dítě znáte jako rodiče nejlépe, kdo jiný by to měl poznat?

A zadruhé, všímejte si detailů. V detailu je ukrytý ďábel. Vážnější problémy se často avizují předem v drobnějších signálech. My je jen ignorujeme. Zkrátka je dobré být jako rodič v tomto věku trochu více paranoidní a některé věci si více hlídat. Zejména v dnešní době, kdy je rizik a nebezpečí právě na sociálních sítích docela hodně.

Je potřeba nechat děti v pubertálním věku vyřádit, aby pak neblbly v dospělosti?
Praxe ukazuje, že děti, které se nevyřádily v pubertě, si to kompenzují později, často v hluboké dospělosti. Jako by potřebovaly něco dohnat. Jenže to už se často neobejde bez větších následků a popravdě, narazit v partnerském vztahu na protějšek se zastydlou pubertou, to je skutečně mazec. Platí to pro obě pohlaví, takže čím máte náročnější pubertu u svých dětí nyní, o to větší klid si možná užijete později. I když mnohdy platí: velké děti – velké starosti.

Jak by měl rodič reagovat, když se v afektu neudrží, řekne dítěti něco ošklivého, nebo se dokonce uchýlí k fyzickému trestu?
Nedávno se rozhořela na sociálních sítích diskuze ohledně tělesných trestů na dětech. Zda výchovná facka či jedno lupnutí na zadek ano, či ne. Zde bych rád opět zmínil dva aspekty. V praxi jsem se jako pedagog setkal s rodiči, kteří a priori odmítali jakékoli tělesné tresty a ostentativně to dávali okolí najevo. Na druhou stranu, když člověk nahlédl pod povrch, ve vyhraněných situacích měli tendenci sklouzávat k psychickému tlaku a technikám přinejmenším hraničících s manipulací. Nemyslím, že je to lepší. Naopak, nevím, co je horší.

Bojím se, že mi pubertální syn přeroste přes hlavu

Milenin příběh

Druhý aspekt vychází z prvního. Kdo z nás jako rodič nikdy neselhal? Komu nikdy neujela ruka? Kdo je skutečně bez viny? Kdo se považuje za dokonalého rodiče? Já tedy ne. Bohužel jsou věci, na které i po letech jako rodič nejsem zrovna hrdý. Zejména s odstupem času bych některé věci tak nehrotil a už vůbec neřešil jako kdysi. Ale na druhou stranu – máme pak své děti méně rádi? A litujeme toho?

Určitě si každý odpoví stejně: tedy máme své děti rádi, možná právě proto jsme tak „ujeli“, a rozhodně nám na nich záleží. A že se po incidentu necítíme dobře, je i pro nás určitým trestem. Takže se raději podívejme, co by mohlo pomoci s konstruktivnějším řešením problému.

Autor:

Vánoce

Advent se pomalu blíží a spolu s ním nákupy vánočních dárků i pečení vánočního cukroví. Za vánoční atmosférou můžete vyrazit na vánoční trhy ve vašem okolí i do zahraničí.

  • Nejčtenější

Když má máma křeče, není co jíst, říkají děti. Budou mít nový domov

Když se maminka klepe v křeči, bojím se, že umře, přiznal osmiletý Honzík. Jeho sestra Ivanka dodává, že jejím...

Jsme promiskuitní, nebo jen hledáme lásku? Kolik partnerů je už moc

Když je vám přes třicet a jste nezadaná, pravděpodobně už se ve vaší posteli vystřídalo větší než malé množství mužů....

Původně měla ženy osvobodit, teď se mnohé cítí lépe bez podprsenky

Některé ženy se rozhodly, že už nebudou nosit podprsenku. Jejich volba následovat hnutí „no bra“ vychází z potřeby...

Kdepak brýle. Hnědé oči, velká prsa a husté ochlupení značí inteligenci

Kdysi se věřilo, že ten, kdo má vysoké čelo a brýle na nose, je chytrý. Dnes vědci přisuzují tuto roli jiným „důkazům...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky
Premium

Aňa Geislerová: Kdyby nepřišel listopad 1989, asi bych lepila pytlíky

Má doma pět Českých lvů, čímž se nemůže pyšnit žádná jiná česká herečka. Aňa Geislerová ale zůstává pokorná a každou...

Premium

Dokonce i domácí násilí. Ženská sukně schová všechno. Dnes i před sto lety

Vejde se toho pod ni docela dost. Rodinné poklesky, dluhy, nevycválané děti, a dokonce i domácí násilí. Heslo našich...

Pokud začnou děti při hodině zívat, chyba je na mé straně, říká učitelka

Jana Kopecká, která učí přes třicet let v prvních třídách základní školy v pražských Kunraticích, říká, že se za tu...

Nebuďte ostuda. Dejte si pozor na nástrahy vánočních večírků

Zanedlouho vypukne sezona vánočních firemních večírků. Jedni jsou nadšeni, druzí na mejdan půjdou z donucení. Ať tak či...

Adecco spol. s r.o.
Řidič VZV Řepov

Adecco spol. s r.o.
Středočeský kraj
nabízený plat: 28 000 - 36 000 Kč

Najdete na iDNES.cz