Příběh Karolíny čtěte ZDE
Dokonce ani sebelepší odborník Vám nedá nějaký univerzálně platný prefabrikovaný návod; může však spolu s Vámi hledat cesty a cestičky, po nichž byste se mohla vydat.
Po bezmála dvaceti letech soužití máte pocit, že již delší dobu žijete s manželem vedle sebe, a ne spolu. Nelze upřít, že byly i hezké chvíle, naučili jste se jeden druhého respektovat, shodnete se i v některých zájmech, okolí vás zřejmě považuje za docela harmonický pár. Možná nejen okolí. Předpokládám, že ani vaše dcera nijak zvlášť nestrádá. Z vašeho vztahu s manželem se však vytratila téměř veškerá blízkost. Nejen sexuální, ale i schopnost sdílení – radostí i starostí.
Nemá smysl hledat teď viníky, pokud chcete něco změnit, je třeba hledat řešení. Do současného stavu jste to soužití dostali rukou společnou a nedílnou. Váš manžel je možná kapku netečný (a který muž občas není!), Vy jste zas asi až příliš dlouho čekala a nedávala svou nespokojenost dost zřetelně najevo. Pro něj dost zřetelně! Vždyť i ten jeho odmítavý postoj vůči druhému dítěti Vám připadal sice smutný, ale zároveň i chvályhodný. Snad jen na okraj mi dovolte ještě jednu kacířskou myšlenku. Spousta rodin žije podobně jako ta vaše. Řada z nich i bez sexu dokonce docela spokojeně. Přesto si ale nemyslím, že zrovna Vy byste měla nějaké přemrštěné požadavky.
Co tedy s tím? Sama jste již zjistila, že domlouváním a výčitkami nic moc nezmůžete. Jen byste se s manželem zbytečně navzájem obviňovali. On Vás, že nejste "dost přítulná kočička", Vy jej, že s Vámi odmítá komunikovat o Vašich pocitech, přáních, obavách a plánech. Zároveň by nemělo smysl, abyste se do čehokoli násilím nutila. Zvláště pak do projevů, které by měly být spontánní. Přece nemůžete být na povel "přítulnou kočičkou". Nebo můžete, ale bude to jistě dost "křeč". Navíc je dost dobře možné, že Vám pak Váš manžel vyčte, že on si tedy přítulnou kočičku představoval ale úplně jinak. Zřejmě byste jej uvedla dost do rozpaků, kdybyste se optala jak.
Příliš šťastným řešením by nebyli ani oni "externisté". Tedy milenci, jimiž byste si měla nahrazovat nedostatek lásky. Mimochodem, jak víte, že Vás Váš manžel nemiluje? Možná ano, jenže tak nějak nešťastně – po svém. Spíše dovnitř, aniž by dával své city najevo. Třeba to neumí, třeba vyrostl v prostředí, kde se podobné projevy prostě "nenosily". U "externistů" nikdy předem nevíte, co vše můžete rozpoutat. Jeden z Vás se může zamilovat, může se vloudit chybička v konspiraci a vše se zhroutí jak domek z karet. Ve hře by jistě byla i Vaše sebeúcta.
Nabízí se samozřejmě i možnost radikálních životních změn. Rozvod, nová svoboda, případně i nové partnerství a nová rodina. Nejste sama, kdo tak v dané životní etapě uvažuje. Čtyřicítka není dnes žádný "požehnaný věk", jste zhruba někde v poločase, a ten druhý byste chtěla prožít jinak. "Jinak" ale ještě neznamená "lépe". Není snadné si navykat na nového partnera. Pokud byste chtěla mít ještě další dítě, dostanete se i do dost značného časového tlaku. Za pět let již by bylo asi pozdě. A v tom spěchu byste mohla opět šlápnout dost vedle. Nelze se divit, pokud byste si vybrala někoho, kdo bude hodně jiný než Váš manžel. Podobné výběry na principu kontrastu jsou zpravidla ale dost rizikové. Co když pak budete mít vedle sebe muže sice emocemi překypujícího a sexuálně výkonného, leč zároveň nezodpovědného a nespolehlivého rozmazlence? Činit podobně závažná životní rozhodnutí s tím, že "dále se pak uvidí", je dost na pováženou. Co když se pak "neuvidí", co když pak budete jen v tichém úžasu "zírat"?
Nakonec možná sama zjistíte, že prvním krokem by mohl být ten kontakt s manželskou poradnou. I kdyby jej manžel zatím odmítal. Setkání s nezávislým odborníkem by Vám umožnilo zorientovat se lépe v reálných možnostech změn a případných řešení. Čímž si pochopitelně neuzavíráte žádnou ze zbývajících cest. Jen už budete lépe vědět, kam která z nich vede. A možná na ní budete mít vedle sebe objektivního průvodce.
