Příběh Vlasty: Po smrti manžela už chlapa doma nechci

  0:25aktualizováno  0:25
Manžel zemřel před třemi lety. Byli jsme spolu třicet let a já myslela, že můj život skončil. Byl ještě tak mladý a plný sil. Stačila jedna neobjevená srdeční vada a já se stala vdovou. Žiju dál, mám skvělou rodinu, našla jsem si i přítele. On by náš vztah chtěl posunout dál, já se však stále bráním.
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek

Jmenuji se Vlasta, je mi 53 let. Krátce po oslavě mých padesátin jsem ovdověla. Manžel mi uspořádal nádhernou oslavu v kruhu rodiny i nejbližších přátel. Byla jsem šťastná jak už dlouho ne. Neuplynul ani týden a propadla jsem se do největšího smutku, který může žena zažít, když ji náhle opustí milovaný partner.

Manželova smrt byla nečekaná

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu.

Manžel byl vždycky zdravý jako řípa, sportoval, nekouřil, nadváhu neměl. Sem
tam jsme si spolu dali večer vínko, žili jsme zdravě, neměl důvod zničehonic zemřít. Jenže nějaká hloupá skrytá vada srdce ho stála život a mně se ten můj obrátil vzhůru nohama. Měli jsme ještě tolik plánů, chystali jsme se na dlouhou cestu po Skandinávii a místo toho jsem vyřizovala pohřeb.

S manželem jsme se vzali po roční známosti, mně bylo tenkrát necelých dvacet let a čekala jsem naši první dceru. Muž byl o pět let starší. Nakonec jsme spolu vychovali dvě dcery. Druhá se narodila pět let po starší sestře. Holky se nám povedly. Obě jsou již vdané a mají po jednom děcku. Manžel si stihl aspoň chvilku užít první vnouče. Je to kluk, dědu miloval a děda se v něm pochopitelně viděl. Těšil se, jak ho bude učit klučičí hry, protože s dcerami to příliš nešlo, obě byly odmalička typické holčičky.

Když manžel zemřel, holky se u mě doma střídaly skoro dva měsíce. Pomáhaly mi překonat tu první bolest, vyřídit vše kolem pozůstalosti i probrat se různými organizačními záležitostmi kolem našeho domku. Naštěstí obě bydlí nedaleko, takže i poté, kdy se vrátily ke svým rodinám, jsme v neustálém kontaktu.

Nemohla jsem žít jen vzpomínkami

A byly to i ony dvě, které mě po zhruba roce a půl přesvědčily, že nemá cenu pořád smutnit, život jde dál, na tátu nám zůstanou krásné vzpomínky a bylo by škoda se i s nimi zaživa pohřbít. Měly pravdu. Po manželovi se mi pochopitelně moc stýskalo a stýská pořád, ale nejsem až tak stará, abych seděla v padesáti po večerech doma a prohlížela si alba jak stará babka.

Vrátila jsem se ke svým koníčkům, opět jsem se začala stýkat s kamarádkami, více se věnuji i vnoučatům. Ovšem o dalšího muže jsem nestála. I když mě mé přítelkyně a dokonce i dcery občas popíchly, že bych neměla zůstávat sama. Ale já o tom nepřemýšlela, nedovedu si představit, že by místo v našem domě po mém manželovi zabral jiný muž. A já bych se rozhodně k žádnému jinému stěhovat nechtěla.

Jenže pak mi dcery pořídily pejska, prý abych nebyla sama, když nejsem s nimi a taky, abych měla důvod jít ven. Zpočátku jsem byla v šoku, nikdy jsme zvíře neměli, já vůbec nevěděla, co si s ním počnu. Ale brzy jsem si ho zamilovala. A díky mému novému čtyřnohému kamarádovi jsme se brzy seznámila s Radkem, taky pejskařem.

Milý přítel

Potkávali jsme se v parku celkem pravidelně, ráno i večer. Zpočátku jsme se jen pozdravili či jen tak bez dalších řečí stáli, když se naši psi očuchávali. Později jsme si vyměnili pár zdvořilostí, pak jsme spolu párkrát obešli park a povídali si a tak nějak jsme se začali sbližovat. Nakonec jsme venčili už jen spolu. Jeden druhému jsme se svěřili se svými osudy. Radek je rozvedený, ve věku mého manžela, vlastní děti nemá, ale s exmanželkou vychovával jejího syna, se kterým se stále stýká. Bydlí sám v malé garsonce, kterou koupil po smrti otce své mamince. Zemřela rok před jeho rozvodem, tak se tam po rozvodu přestěhoval. Byl velmi empatický, když jsem mu já vyprávěla o svém muži, i o tom, jak moc mi chybí.

Časem jsme se v našem vztahu posunuli dál, už jsme jen nevenčili, začali jsme chodit i do divadla, vináren, na výlety. Pozvala jsem Radka i k sobě na návštěvu, několikrát. A tak se tak nějak stalo, že se z nás stali milenci. Bylo to hezké, milé, pro mě i smutné. Ničeho jsme nelitovala. Ale zároveň to až tak moc pro mě neznamenalo. Mám Radka ráda, je mi s ním dobře, ale můj muž byl jediný, s kým jsem chtěla žít. Radek to ale vidí jinak, miluje mě a pokaždé mě o tom přesvědčuje. Je velmi pozorný, udělal by pro mě cokoliv.

Stýkáme se, spíme spolu, ale já víc od našeho vztahu nechci. Radek mluví o tom, že bychom měli žít dohromady. Chtěl by se mnou sdílet všechno, ne se vidět jen občas a pak se zase rozejít do svých domovů, vždyť u mě ještě ani nikdy nepřespal. Jenže to by znamenalo, že bychom bydleli u mě. A to rozhodně nechci, to je domov můj a mého muže. Radek to ale nechápe. Nevím, jak to mám řešit. Mám ho ráda, je mi s ním dobře, ale doma ho mít nechci.
Vlasta

Názor odbornice: Buďte upřímná

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Vážená Vlasto! Ve Vašem životě se vyskytuje několik důležitých momentů. Nejsou běžné, a proto pokládám za důležité je zmínit. Podařil se vám s manželem báječný partnerský vztah, a to takříkajíc na první dobrou. Dobré vztahy však nepadají z čistého nebe, jsou výsledkem nepřetržité práce, vzájemné vstřícnosti, ohleduplnosti, tolerance, ochoty druhému porozumět i dávky diplomacie. Podařilo se vám s mužem vychovat dvě dobře fungující dcery, což rovněž nemusí být samozřejmostí každého rodičovství. Manžel si ještě užil vnoučka od jedné z dcer, těšilo Vás sledovat jejich vztah. Žel vám dvěma s mužem nebylo dáno zestárnout spolu. Náhlé úmrtí blízké osoby, které navíc přijde ve věku, kdy jej skutečně ještě nečekáme, je samo o sobě velmi nelehkým úkolem na zpracování. Byla byste v jiné situaci, kdyby od Vás odešel osmdesátiletý muž, o kterého jste poslední léta v jeho nemoci pečovala. I tak odchod blízkého bolí, ale v tomto případě nás nezastihne naprosto nepřipravené. Z toho, jak popisujete vlastní prožívání současného partnerského vztahu s Radkem, se nedomnívám, že jste kapitolu vztahu s manželem uzavřela. Jde to vůbec? A bylo by to dobrým řešením?

Jste velmi srozumitelně schopna formulovat své city ohledně Radka, když píšete, že Vám s ním je dobře, ale doma jej nechcete. Možná bych v komunikaci s Radkem volila měkčí formulaci, ale byla bych za to, hovořit s ním poměrně otevřeně. Do vztahu jste ani jeden nevstupovali jako nepopsané listy papíru, oba za sebou máte nějakou minulost, která vás více či méně ovlivňuje dodnes. Mají-li spolu dva bydlet, je vždy důležité, aby se jednalo o rozhodnutí obou z páru. Pakliže se na takový krok necítíte, není dobré, abyste se do něj jakkoliv nutila. Na druhou stranu nikdo nejsme prorokem. Co se zdá být nereálné dnes, nemusí být neřešitelným oříškem zítra. Vztahy mají jednu vlastnost - vyvíjejí se v čase. Budete-li k Radkovi upřímná ohledně svého aktuálního vnímání možného společného bydlení, avšak zároveň budete schopna ocenit, co pro Vás partner znamená, nemusela byste si uzavřít cestu k dalšímu vývoji vašeho vztahu.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1700

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 26. března 2018. Anketa je uzavřena.

3. Mám udělat kompromis a nechat Radka u mě třeba dva dny v týdnu? 1116
1. Mám Radkovi říct, že buď bude vše při starém, nebo se přestaneme stýkat? 460
4. Mám se s Radkem raději rovnou rozejít? 86
2. Mám se přemoci a nabídnout Radkovi, aby se ke mně přestěhoval? 38


Autoři:

Nejčtenější

Jsme s jedním partnerem a společně s ním máme sex, říkají dvojčata

Anna a Lucy DeCinqueovy

Sestry Anna a Lucy DeCinque (33) se považují za nejvíce identická dvojčata na světě. Absolvovaly plastické operace, aby...

Sympatický kamioňák Zdeněk z Výměny manželek přišel o nohy při nehodě

Rodina z Přelovice nesnáší nudu a neustále něco podniká. Zdeněk ve volném čase...

Život si s osudem akční rodiny z Přelovic krutě zahrál. Tatínkovi Zdeňkovi museli po těžké autonehodě amputovat obě...

Jsem těhotná, oznámila v průběhu Výměny manželek jedna z nich

Výměna manželek

Vztah Aleny a Tondy, kteří mají tříletou dceru, trpí nejen nedostatkem peněz, ale především konflikty s tchyní a...

Závislost na jídle mě málem zabila, říká morbidně obézní žena

Morbidně obézní žena měla před operací žaludku téměř tři sta kilogramů.

S obezitou bojovala Američanka Lacey Hodderová už jako dítě a v devětadvaceti letech měla téměř tři sta kilogramů. Když...

Už mám odseriálováno, říká herečka Alena Antalová

Alena Antalová

Prorazila jako herečka v Četnických humoreskách a Pojišťovně štěstí, teď se Alena Antalová objeví po boku Jaromíra...

Další z rubriky

Příběh Jindry: Tchyně se k nám každou zimu nastěhuje, už jsem na nervy

Ilustrační snímek

S manželem jsme spolu dvacet let a dá se říct, že nám to klape. Ovšem už několikátý rok dostává náš vztah zabrat. Od...

Příběh Zuzany: Moje sestra měla těžký život, klid nemá ani po smrti

Ilustrační snímek

Moje starší sestra to v životě neměla jednoduché. Maminka nám brzy zemřela a ona musela převzít její povinnosti,...

Divočáky nesmíte naštvat. Rok hliněného Vepře bude pohodový a úspěšný

Prase divoké (ilustrační snímek)

Pátého února vstupujeme podle čínského lunárního kalendáře do roku ve znamení hliněného (zemského) Vepře. Rok by měl...

Najdete na iDNES.cz