Před několika měsíci jsem změnila práci. Předtím jsem měla dvě, byla jsem uhoněná a naskytla se mi nová, lépe placená. Pracuji sice na dvě směny, ale to mi až tak nevadí, děti s přítelem nemáme a doma mě čeká jen každodenní stereotyp.
Pracuji ve skladu, je to zajímavá práce, ale něco úplně jiného, než jsem dosud dělala. Musela jsem se toho hodně naučit. Zpočátku jsem nevěděla, kde mi hlava stojí, na seznamování s kolegy jsem neměla ani čas, ani náladu. Navíc pracuji téměř jen v mužském kolektivu. Říkala jsem si, že seznamovat se začnu později.
S kolegou jsme si od počátku sedli
Postupně jsem poznala pár lidí, se kterými bych si mohla povídat. Jedním z nich byl Matyáš. Od prvních okamžiků jsme si sedli, je ze stejného těsta jako já. Pojí nás podobný smysl pro humor a máme si pořád co říct. Ale jsem zadaná, s přítelem Tomášem jsem už osm a půl roku. Vždy jsem si myslela, že žijeme celkem šťastně, byť jsem měla ty dvě práce a skoro jsme se nevídali. Teď je to však taky tak, když mám týden odpolední, vidíme se z celého týdne jen v neděli. Žijeme ve vlastním pěkném bytě, zatím nás tíží pouze hypotéka. Příteli se daří vše, na co sáhne, je hodně šikovný. Doma mi pomáhá, nehádáme se.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Od chvíle, kdy jsem se začala s Matyášem bavit, pochopila jsem, že už dávno nevím, co je láska, co je to těšit se domů. Sedíme spolu na parkovišti v autě, povídáme si, rád pro mě občas přijede do práce. V práci se dost škádlíme a mám pocit, že k němu něco cítím. A podle chování Matyáše to je vzájemné.
Ale pořád tu je Tomáš, kterého mám ráda, vím, že se postará o rodinu, máme dobré zázemí, ale žádné společně koníčky, svatba v nedohlednu. Když jsem se na to zeptala, řekl mi, že vše už má naplánované. Prý má jasno, kdy mě požádá o ruku, kdy se začneme snažit o děti a tak, mám si na to počkat. A já přitom cítím, že to asi tak ani nechci, ale zároveň mi moje pochyby nepřijdou rozumné.
Domů nespěchám
Teď mám nějakou domácí jistotu, ale hrozný stereotyp. Tomáš v týdnu nechodí domů dřív jak v šest hodin, o víkendu chodí cvičit. Cestujeme prakticky jen minimálně. Chápu, máme hypotéku, museli jsme si vybavit byt, ale dřív jsme pomalu každý víkend sedli na kolo a jeli. Teď je vše úplně jinak. Na kole jsme byli snad dvakrát, dovolená a víkend v horách. A mě to takto nudí. Jsem buď doma nebo v práci, kde zůstávám raději déle, nespěchám domů. Naopak se do práce těším. Hrozně ráda bych to ukončila a šla, ale nevím jak.
Vím, že by rozchod nebyl jednoduchý a netuším, jestli bych dokázala příteli ublížit a odejít. Přítel mě má rád. Mám ho také ráda, ale ráda mám i Matyáše. Doma už jsem nesvá, nervózní a jen se těším na internet, až si budeme s Matyášem psát. Bývám dlouho v posteli, ve vaně, kde odpočívám, píšeme si dlouho do noci, když můžeme, trávíme čas spolu. Nic nedělám na úkor přítelova času, vždy jsem doma dřív než on, ale je pro mě velmi těžké se s Matyášem rozloučit a odejít domů. Nevím, jak se rozhodnout a jak tuto situaci vyřešit.
Hanka
Názor odbornice: Téma složenky je pro vztah málo
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Hanko. Popisujete, jak váš skutečně dlouholetý vztah s Tomášem zabředává stále více do stereotypu. Vedle stojatých vod vztahu s minimem společných hezkých chvil se bude jevit zajímavý snad kdokoliv. Vypadá to, že vás s Tomášem spojuje pouze hypotéka, což upřímně je pro dobré fungování vztahu málo. Pakliže byste vztah s Tomášem chtěla udržet, zamyslete se v první řadě nad tím, co jste vy sama v poslední době udělala pro to, abyste spolu s Tomášem strávili pěkné chvilky. Co jste navrhla nebo zorganizovala?
Myslím, že zrovna odpolední vyjížďka na kole nemusí být finančně vůbec náročná. Vztah bez společných příjemných aktivit dlouhodobě fungovat nemůže.
Budete-li s partnerem řešit pouze složenky a hypotéku, dříve nebo později se vztah vyčerpá. Otázkou je, jestli už se tak nestalo. Osmiletý vztah bez vidiny posunu do další úrovně ve formě svatby či založení rodiny je sám o sobě dost ohrožen.
Lidé jsou po mnoho let nastaveni na určitou posloupnost, dva se do sebe zamilují, pak se vztah přehoupne do stabilnějších emocí, ale následně už bychom byli nastaveni na nějakou formu vývoje - vezmeme se? Budeme mít dítě? Jestliže tento posun nenastává, vztah se může lehce vyčerpat, „přechodit“.
Nechci tím samozřejmě říct, že by nyní dítě s Tomášem vše vyřešilo. Cesta zpět k fungujícímu vztahu by měla vést přes společný čas s partnerem. V opačném případě nelze čekat, že by vztah prosperoval.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 3. prosince 2018. Anketa je uzavřena.
