Jmenuji se Jindra, je mi 48 let a jsem vdaná. S manželem Jirkou se známe skoro pětadvacet let, brali jsme se před zhruba dvaceti lety. Máme spolu dvě děti, osmnáctiletého syna a patnáctiletou dceru. Jsme taková normální rodina, máme se rádi, s manželem si rozumíme, děti se nám povedly. Zdraví nám slouží, nedostatek peněz taky necítíme. Dalo by se říct, že si nemám na co stěžovat.
Jenže už několik let po sobě, letos je to potřetí, prochází naše manželství velkou zkouškou. Zhruba týden před Vánoci manžel dojede pro svou matku, která žije sama na venkově v domku, a přiveze ji k nám. Stráví u nás vždycky celou zimu a až někdy koncem března ji manžel zase odveze.
Z týdne o Vánocích se staly tři měsíce
Poprvé jsem to naprosto chápala, před třemi lety v březnu zemřel tchán na infarkt a tchyně zůstala sama. I když jsme se báli, že se s tím těžko vyrovná, celkem to zvládala, manžel i jeho bratr jí pomáhali, všichni jsme za ní jezdili každý víkend, aby nebyla sama. Po několika měsících už jí bylo mnohem lépe a naučila se žít sama.
Jednou se mi dokonce svěřila, že má konečně čas na sebe, může si ráno spát, jak dlouho chce, jíst si, kdy se jí chce a co se jí chce, a třeba si celý den číst nebo se dívat na televizi a nemuset se nikomu přizpůsobovat. Dokonce občas vyrazila do města na kafíčko s kamarádkami, na které neměla dřív čas. Tchyně není nijak stará, loni oslavila sedmdesátku.
Přiblížily se první Vánoce a začali jsme řešit, jak je babička stráví. Ve hře bylo několik variant, buď bude sama, což nám tvrdila, že chce, nebo se sejdeme všichni i se švagrovou rodinou, nebo je stráví u některého ze synů. Nakonec to dopadlo tak, že jela k nám, u švagra před Vánocemi onemocněly děti a všechno to bylo moc komplikované.
Bylo domluveno, že u nás bude jen pár dnů, manžel ji přiveze před Štědrým dnem a po svátcích ji zase odveze. Ovšem její pobyt se nakonec neustále prodlužoval, o týden, pak o další, až nakonec byl skoro konec března a tchyně konečně usoudila, že by se už mohla vrátit domů.
Byly to pro mě neskutečně úmorné měsíce. Nejenže jsme museli přeorganizovat celý byt, zároveň jsem kolem ní musela pořád skákat. Ona nic neudělala, jednou ji bolela kolena, tak na nákup dojít nemohla, podruhé venku sněžilo, potřetí byla ledovka, vařit se jí pro tolik lidí nechce, na to už není zvyklá.
A uklízet přece nebude, je to náš nepořádek. Když jsem se jí zeptala, proč se nechce vrátit domů,
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
urazila se, že ji posílám do vymrzlého baráku, že mi vadí, hned si běžela stěžovat mému manželovi a ten zase vynadal mně, že si nedokážu představit, jak jí tam asi v zimě samotné v baráku musí být.
Po roce se vše opakovalo
Byla jsem šťastná, když konečně odjela. Všechno se vrátilo zpět do svých kolejí. Ale přiblížily se další Vánoce a manžel už počátkem prosince prohlásil, že maminka u nás opět bude celou zimu. Pochopitelně jsem protestovala, ozvaly se i děti, že mají sice babičku rády, ale proč u nás musí být tak dlouho. Vždyť nám úplně narušuje domácí pořádek. Bydlíme v třípokojovém bytě a obývací pokoj máme propojený s kuchyní.
Dětem jsme dali každému vlastní pokoj a my s manželem spíme v obýváku. Když u nás je tchyně, dáme jí jeden z pokojů, děti spí spolu ve druhém a já s nimi na rozkládacím lehátku. V obýváku spát nemůžu, protože tchyně v noci několikrát courá do kuchyně, od pěti od rána je vzhůru a není u sebe v pokoji, ale v kuchyni, a já se tak nevyspím. Manželovi to je jedno, ten spí jak špalek, jeho nic nevzbudí.
Při představě, že to tak bude znovu, mě jímala hrůza. Nakonec jsem ustoupila, ale jen pod podmínkou, že u nás bude babička jen přes Vánoce. Manžel slíbil, ale nesplnil. Byla u nás opět tři měsíce a opět se opakovala situace jako o rok dříve. Loni jsem manželovi rovnou řekla, že u nás tchyně už nebude, má ještě jednoho syna, a když nemůže zůstat v domku, kde dřív bez problémů i s tchánem žili roky celou zimu a na nic si nestěžovala, tak může být třeba u něj.
Nějakou dobu to tak vypadalo, že konečně budeme mít klid, ovšem švagrová to nakonec zatrhla a švagr mému muži řekl, že babička je u nás přeci zvyklá a že u nich by neměla takové pohodlí. Dopadlo to opět tak, že tchyně na Vánoce přijela a je u nás už dva měsíce.
Jsem už z ní totálně vyčerpaná, celé dny prosedí doma, sedí v obýváku, pořád mluví, nebo má nahlas puštěnou televizi. S ničím nám nepomůže a všechno kritizuje. Děti jsou otrávené a já s nimi. Jen manžel je v klidu, vždyť je to moje máma, musím se o ni postarat, řekl mi.
Jindra
Názor odbornice: Stanovte si jasná pravidla
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Jindro, alfou a omegou fungujícího rodinného soužití je komunikace mezi jednotlivými členy rodiny. Začínáme a končíme tedy u nutnosti sednout si s manželem a dětmi k jednomu stolu a dobrat se společně domluvy ohledně pobytu tchyně u vás. Ač neznám váš příběh podrobně, jaksi mi tam chybí ohraničení povinností i práv jednotlivých členů rodiny.
Ztratila-li tchyně svého životního partnera, je v pořádku, aby jí poskytla nejbližší rodina záchytnou síť. Má-li tato síť mít podobu dlouhodobějšího pobytu tchyně u vás, je pochopitelně nutné upravit podmínky – pořídit větší bydlení či přebudovat stávající byt. V opačném případě na sebe nutně budou jednotliví členové nepříjemně narážet. Pakliže by se nedařilo vaší rodině zasednout k jednomu stolu, obraťte se na odborníky. Moderátor či mediátor může diskusi a následné dohodě velmi napomoci.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 25. února 2019. Anketa je uzavřena.
