S manželem jsme byli spolu 35 let. Bylo mi dvacet, když jsem se vdávala, on byl o 15 let starší. Měli jsme spolu jen jednoho syna. Bohužel více dětí nám nebylo dopřáno. Měla jsem problémy donosit dítě, syn se mi narodil po třech potratech až ve třiceti letech. O to víc jsme se mu s manželem věnovali.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Snacha je pro mě dcerou
Naštěstí jsem v dívce, kterou si syn vzal, našla dceru. Je to úžasné děvče, mám ji moc ráda. Manžel si ji také zamiloval, bohužel zemřel, ještě než se vzali a narodily se jim děti.
Syn vystudoval vysokou školu, našel si zajímavé místo. Brzy se vypracoval, měl velmi slušný příjem, ale v práci musel trávit spoustu času. Také byl často na cestách mimo domov. Jeho žena s dětmi (mají dva kluky, dnes jim je osm a šest) byla pořád sama doma. Snažila jsem se jí pomáhat, co to jen šlo.
Před dvěma lety ale syn byl své ženě nevěrný. Ani sama nevím, o co šlo, pochopila jsem, že měl poměr s kolegyní, se kterou často jezdil po služebních cestách. Snacha se to měla dozvědět z anonymu. I když ji syn přesvědčoval, že pro něj nic neznamenala, že to skončí, snacha mu už nedokázala věřit. Po měsíci podala žádost o rozvod. Syn naštěstí pochopil, měl i hodně černé svědomí a nedělal jí problémy.
Syn zůstal v domě, který si spolu pořídili, vyplatil ji, snacha si koupila byt nedaleko ode mě. I když mám svého syna moc ráda a jako asi každá matka bych mu dokázala všechno odpustit, o snachu jsem přijít nechtěla. Zůstaly jsme spolu v kontaktu i nadále. Své vnuky jsem mohla vidět, kdykoliv jsem chtěla, pomáhala jsem jí, jak jsem mohla. Snacha šla do práce a já třeba kluky vyzvedla ze školky, nebo jsem je pohlídala, když si chtěla vyjít s přáteli.
Krátce po jejich rozvodu jsem navíc odešla do důchodu a měla jsem tak spoustu času, i když je pravda, že jsem si začala víc užívat i svých kamarádek a koníčků.
Syn na své děti pochopitelně pravidelně platí a také si je bral každý druhý víkend. I když už mladí nebyli spolu, docela to fungovalo. I oni dva se spolu dokázali bavit. Snacha mi řekla, že mu odpustila, ale žít by už s ním nedokázala.
Snacha si našla přítele
Snacha je hezká a sympatická ženská, bylo jasné, že dlouho sama nezůstane. Našla si přítele, je také rozvedený a má jednoho syna zhruba ve věku našich kluků. Seznámila mě s ním a musím uznat, že mi k sobě docela pasují. Je to ale zvláštní vidět vedle ní někoho jiného než syna. Ale on si za to, že se mu rozpadlo manželství, může sám.
Snacha s přítelem začali dokonce plánovat, že budou žít spolu. A když se toto dozvěděl můj syn, byl oheň na střeše. Dokonce si dal se snachou schůzku a přítele jí vyčítal, prý si myslel, že by se k sobě mohli vrátit. Byla jsem z jeho jednání dost překvapená, pochopila jsem, že svou bývalou ženu stále miluje a že se s jejím novým mužem nikdy nesrovná. Bála jsem se, co přijde.
Nemusela jsem dlouho čekat, syn přišel za mnou, že se rozhodl požádat o střídavou péči. Prý by chtěl, aby kluci bydleli měsíc u něj a měsíc u mámy. Už to všechno konzultoval s různými odborníky, našel si právníka, který mu řekl, že má velkou šanci. V práci se domluvil, že dostane na starost jinou agendu, bude mít víc volna a nebude muset tolik jezdit do zahraničí, maximálně jednou dvakrát do měsíce a to jen na zhruba dva dny.
A byl by prý moc rád, kdybych mu s kluky pomohla. Už to prý všechno vymyslel. V domě je sám, je tam spousta místa a já bych se mohla k němu nastěhovat, prodám byt, budu mít k důchodu přilepšení a u něj bydlení zadarmo. Nebo bych mohla klidně bydlet u sebe, a když tam budou kluci, tak bych se přesunula k němu. Zkrátka já bych taky byla v takové střídavé péči.
Postavil mě prakticky před hotovou věc, ani se nezeptal, jestli s tím souhlasím, nebo ne. Počítal s tím, že budu nadšená a plně ho podpořím. Jenže já mám velice protichůdné pocity. Na jednu stranu by mi nevadilo se zase o někoho starat, ale na druhou si chci o svém volnu a programu rozhodovat sama. Je mi jasné, že bych se ten měsíc nezastavila.
Také vím, že snacha s tím nejspíš nebude souhlasit a bojím se, že bude naštvaná i na mě. A co syn? Když odmítnu, naštve se on? Jednou budu pomoc potřebovat i já, co když se ke mně obrátí zády? Já vím, je to syn, myslím, že jsme ho dobře vychovali. Má o mě zájem, několikrát týdně mi volá, zastaví se za mnou, pomáhá mi s nákupy. Ale co když mi vyčte, že ve chvíli, kdy potřeboval moji pomoc, jsem ho odmítla? Najednou nevím, jak se zachová.
Jsem z toho nešťastná. Syn je teď s vnuky na dovolené u moře, ale hned, jak se vrátí, to prý rozjede a bude chtít slyšet i moje rozhodnutí.
Květa
Názor odborníka: Udělejte to, co sama opravdu chcete
Dobrý den, Květo, v životech druhých máme role, které nám oni určí. Je na nás, jestli je přijmeme nebo ne. Brát ohled na sebe a naučit se říkat ne je absolutně na místě. Podle toho, jak situaci popisujete, je zřejmé, že některá rozhodnutí by byla ze strachu, nebo za účelem vyhnout se něčemu (např. nezklamat syna, nenechat ho v tom samotného). Takové jednání ale vede přesně k tomu, co nechceme a čeho se obáváme. Udělejte jen to, co opravdu chcete, abyste mohla být spokojená. Nejednejte ze strachu, vyjasněte si situaci se synem a řekněte mu k tomu to své.
Můžete to i obrátit a ptát se, co přimělo syna, že chce střídavou péči? Nechci zpochybňovat jeho právo na tuto péči, ale pro koho to dělá? A jaká je jeho motivace? Vypadá to, že spouštěčem je vztah jeho exmanželky. Otázkou je, co by v této situaci bylo nejlepší pro děti. Nejsem si jistá, že střídavá péče dětem zrovna prospívá. Ale to je můj osobní názor. Držím vám palce,
Eva Belešová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 7. září 2015. Anketa je uzavřena.
