Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Je mi 33 let a chci se konečně usadit, mít po boku fajn partnera, který mi bude oporou, a vychovávat s ním aspoň jedno dítě. Žádné další přehnaně požadavky nemám. Netoužím po bohatství, vile na Hanspaulce, ani tučném kontě. Chci mít prostě rodinu jako většina mých kamarádek.
Nemohu říct, že bych byla se svým životem vyloženě nespokojená. Mám práci, která mě baví, dostanu za ni i slušně zaplaceno, jsem zdravá, mám spoustu koníčků, fajn přátele a konečně po několika nevydařených vztazích jsem poznala muže, se kterým bych chtěla zestárnout.
Marek je starší než já, za pár měsíců mu bude 40, ale rozhodně na to nevypadá. Když jsme se poznali, dokonce jsem si myslela, že je mladší než já. Hodně sportuje a to nás také sblížilo. Seznámili jsme se při běhání. Netrvalo dlouho a začali jsme běhat spolu, pak jsme si šli popovídat do baru, nakonec jsme spolu začali chodit.
Hodně společného i dost rozdílů
Zjistili jsme, že máme hodně společných koníčků a zájmů. Nejen, že oba milujeme pohyb, ale máme stejný vkus i na hudbu a knihy. Také oba rádi cestujeme. Pořád jsme si měli co říct, scházeli jsme se prakticky denně, až mi po několika měsících Marek navrhl, jestli se k němu nechci přestěhovat. Souhlasila jsem, bydlela jsem tenkrát se dvěma mladšími kolegyněmi v jednom bytě a čím dál víc mi to nevyhovovalo. Marek má vlastní byt, takže nebylo co řešit. Začali jsme sdílet společnou domácnost, domluvili se na pravidlech a klapalo nám to.
Jak máme hodně společného, tak je mezi námi i dost rozdílů. Tak třeba já jsem hodně upovídaná a co nevím, nepovím. Markovi jsem vyprávěla všechno o sobě, o svých vztazích, svěřuji se mu se svými pocity, vykládám mu, co bylo v práci i co dělají moje kamarádky. Marek je v tomto směru jiný, o sobě toho moc nenamluví, mně je trapné se vyptávat, řekl mi, že má za sebou taky nějaké vztahy, ale do podrobností zacházet nechtěl. Já ani neznám jeho rodiče, zatímco on byl už u našich několikrát. Seznámil mě alespoň se svými nejlepšími kamarády a jejich partnerkami. Někteří už mají rodiny.
Téma manželství a rodina je také takové zapovězené. Už jsem na to několikrát zavedla řeč, ale Marek se vždycky tak nějak vykroutil. A já mám takový hloupý pocit mluvit tom, že bych se chtěla vdávat a mít dítě, když on sám nezačne. Nechci, aby si myslel, že ho chci nějak uhánět. Kamarádka mi řekla, že Marek je asi z těch chlapů, co už si na tu svou svobodu a nezávislost zvykli, že to nechtějí měnit, vyhovuje jim to, jak to je.
Vše prozrazeno
Tak jsem si řekla, že to budu muset vzít do svých rukou a rovnou se ho zeptat, jak to s námi vlastně do budoucna bude. Jenže zhruba před měsícem jsme byli pozvaní na svatbu jeho kamaráda. Bylo to moc fajn, svatba se povedla, pohodoví lidé, dobré jídlo, užili jsme si to. Večer jsem seděla se ženou dalšího z Markových kamarádů, povídaly jsme si o svatbě, nevěstiných šatech a já jsem řekla, že bych taky jednou měla ráda stejné jako měla nevěsta, že se jí pak budu muset zeptat, z jaké je měla půjčovny.
Kamarádka se mě zeptala, jestli snad už je svatba přede dveřmi a já jí řekla, že ne, ale že chci být připravena, až to jednou přijde. Zároveň jsem se jí svěřila, že Marek nikam nepospíchá. A ona mi na to řekla, že se nesmím divit, když mu už jedno manželství nevyšlo. Zůstala jsem na ni zírat, koktala jsem, o čem to mluví, jí to nejspíš došlo, že nic nevím, tak se rychle na něco vymluvila a zmizela.
Tak a já teď vím, že byl Marek už jednou ženatý. A to je všechno. S kým? Znám ji? Jak dlouho byli spolu? Kdy a proč se rozvedli? Mají děti? To všechno jsou otázky, které mi už měsíc běží hlavou a já na ně neznám odpovědi. Říkám si, proč mi to Marek neřekl, proč takovou zásadní věc přede mnou tají. To, že je rozvedený, přece není žádná tělesná vada. Rozhodně bych to pochopila.
Nejvíc mě na tom štve samozřejmě to, že nemá v sobě kapku slušnosti, aby mi to řekl. Cítím se podvedená. Co když mi tají daleko víc věcí a třeba i mnohem závažnějších. Proč mi na rovinu neřekne: už jednou jsem se spálil, manželství mi nevyšlo, tak se do toho prostě nehrnu. Vždyť já bych ho pochopila a mohli bychom si o tom popovídat a všechno společně vyřešit. Ale takto žít dál nechci, jenže nevím, jak se s celou situací poprat.
Karolína
Názor odbornice: Nic nevědět je riskantní!
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Karolíno. Budete se Marka muset nejspíš zeptat. Váš partner není z nejsdílnějších, co se jeho minulosti týče, informace se k vám však, vlastně nechtě, stejně dostaly. Markovi je 40, chce se mi podotknout, že by bylo zvláštní, kdyby za sebou dosud neměl vážný vztah. Jistě byste však měla (od svého partnera) vědět, zda má Marek z předchozích vztahů děti. Jinak není třeba, abyste znala z Markova nevydařeného manželství všechny podrobnosti.
Bude tedy velmi vhodné, abyste si o lecčem promluvili. Váš dotaz na Markovo manželství může být docela dobrá odrazová plošina k hovoru o vás dvou a vaší možné společné budoucnosti. Máte okolo svého partnera mnoho nejasností a mlhavých představ, což mi pro prognózu vztahu přijde poměrně riskantní.
Je vám 33, chcete-li potomstvo, nemůžete čekat věčně. Bylo by tedy dobré si s Markem alespoň ujasnit, zda se na možného společného potomka dívá stejně jako vy či nikoliv. V hovoru buďte otevřená, naslouchejte, nekritizujte, naopak se o partnera a jeho pohled na minulé vztahy upřímně zajímejte.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 1. dubna 2019. Anketa je uzavřena.
