Příběh Marty: Přítel chce slavit Silvestra s přáteli, já jen s ním

  0:52aktualizováno  0:52
Jmenuji se Marta a je mi 32 let, s přítelem jsme spolu pět let a za pár měsíců čekáme narození našeho prvního dítěte. Oba se moc těšíme a zároveň bojíme toho, jak nám dítě převrátí život naruby.
Petr nejspíš počítá s tím, že já vyměknu a pojedu, já počítám s pravým opakem, píše čtenářka Marta.

Petr nejspíš počítá s tím, že já vyměknu a pojedu, já počítám s pravým opakem, píše čtenářka Marta. | foto: Profimedia.cz

S Petrem jsme naladěni na stejnou notu, oba jsme sportovci, máme rádi přírodu, dobré filmy a oba jsme i náruživými čtenáři. Milujeme zvířata, doma máme psa a dvě kočky. Shodneme se i v názorech na to, jak chceme v budoucnu vychovávat naše dítě, co mu předáme, v čem mu půjdeme příkladem. Petr dokonce došel tak daleko, že i vymyslel, jakou vysokou školu bude jednou náš potomek navštěvovat.

O dítě se prý budu starat hlavně já

Na první pohled to vypadá opravdu ideálně, takže v čem je problém? Problém je v tom, že se čím dál víc dohadujeme o tom, jak se kdo z nás bude dítěti věnovat. Já si třeba myslela, že bychom se mohli vystřídat na rodičovské, že by Petr byl taky určitou dobu s dítětem doma. Ale on na to v žádném případě nechce přistoupit. Prý dítě potřebuje první roky především matku a on neví, co by s ním celý den dělal. Raději bude chodit do práce a vydělávat. Jenže vydělávat mohu i já. Oba máme zajímavou a dobře placenou práci a bát se o ni nemusíme.

Také má představy, že pro něj narozením dítěte nic nekončí, že když s ním budu já doma, může se on dál chovat jako nyní. To znamená, že si bude i nadále držet svůj režim jako za svobodna, chodit ven s kamarády, sportovat, jezdit na hory na lyže a tak podobně. Než bude možné brát děcko s sebou, budu já s ním doma.

Úplně zírám na jeho názory, tohle by mě nikdy nenapadlo. Hodně mě překvapil. Nejspíš to bere z dětství, jeho máma byla pořád dětem k dispozici, táta si ve volném čase dělal, co chtěl. Jeho rodiče mají fajn manželství, teď když jsou děti z domu, žijí jeden pro druhého, ale když byly děti malé, byla to máma, která se musela vzdát svých aktivit. A to mně připadá hodně nefér. Za celou dobu, co Petra znám, bych tohle do něj neřekla. Já mám úplně jiné představy o tom, jak se budeme při péči o dítě střídat. Oba rovným dílem. Je to dítě nás obou, ne jen moje.

Poslední kapka: Silvestr

Před pár dny jsem od Petra dostala pořádnou ťafku. Zeptala jsem se ho, jestli se u rodičů zastavíme na Silvestra dopoledne, nebo odpoledne, abychom jim popřáli, když letos nikam nejedeme. Zarazil se a prý, jak to myslím, vždyť přeci jako každý rok jedeme ke kamarádovi na hory (odjíždí se většinou na Silvestra ráno, nebo večer před ním a vrací se třeba i 3. ledna). On s tím počítá, nahlásil, že přijedeme, v práci se chce objevit až 6. ledna a do té doby budeme u kamaráda.

Řekla jsem mu, že já tam ale jet nechci, jsem v 7. měsíci, pít nemůžu, už mám docela problémy sama se sebou, tak jsem automaticky počítala s tím, že mu to dojde, že přeci nepojedu na tak dlouho někam, kde to pro mě bude nepohodlné. A navíc, kdyby se něco stalo, tak pomoc k nám hned tak nedorazí a spoléhat se na to, že mě někdo hodí do civilizace, je dost bláhové. Petr mé argumenty nechápal.

Zkusila jsem tedy na něj zapůsobit takzvaně přes city v tom smyslu, že je to náš poslední Silvestr, kdy budeme jen sami dva, tak bychom si ho mohli v klidu doma užít, jít se třeba večer projít a o půlnoci si připít na náš nový život. Opět jsem narazila. Řekl mi, že jsem zbytečně sentimentální.

Od té doby jsme o Silvestru nepromluvili. Petr nejspíš počítá s tím, že já vyměknu a pojedu a já počítám s pravým opakem. Ale co když se mýlím? Jak se mám zachovat, když on bude trvat na tom, že odjede(me)?
Marta

Názor odborníka: Nebojte se komunikovat

Dobrý den, Marto, 

v první řadě bych vám chtěl pogratulovat k těhotenství a dlouhodobému vztahu, ve kterém to vypadá, že se oba cítíte spokojeně. Svůj dotaz končíte přímými otázkami ohledně trávení Silvestra. Přijde mi, že v této situaci máte vy kvůli těhotenství o něco menší možnosti volby než Petr.

Možná najdete kompromis, jak Silvestra strávit spolu, aby se ani jeden z vás necítil nespokojený nebo ukřivděný. Kdyby ale ne, nevnímal bych to jako otázku viny – člověk si holt neporučí, aby se mu sebespravedlněji vypadající kompromis líbil. V případě, že byste Silvestra trávili každý jinde, vám oběma přeji pochopení pro vzájemné odlišnosti a jistotu, že každý z vás se v principu snaží vycházet druhému vstříc.

Zmiňujete také obavy z toho, jak vám narození dítěte změní život. Na jedné straně mě napadá rčení, že nejhůře se řeší problémy, které ještě nenastaly. Na straně druhé mluvit s partnerem o pocitech, které ve vás vyvolává změna vašeho životního stylu (počínaje Silvestrem), mi nepřijde sentimentální, ale naopak dobré a užitečné.

Podporujete tím sebe i vztah, předcházíte překvapením, oba pak máte i víc informací, když je potřeba dělat rozhodnutí. Přeji vám smysluplný závěr roku a spoustu krásných začátků v tom novém.

Vladimír Marček, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2217

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 6. ledna 2014. Anketa je uzavřena.

4. Mám zůstat doma a Petr, ať si jede? 1286
2. Mám se s Petrem domluvit na kompromisu - u kamaráda budeme jen přes silvestrovskou noc a 1. ledna se vrátíme domů? 877
1. Mám se Petrovi podřídit a na Silvestra odjet tak, jak si on představuje? 37
3. Mám s Petrem odjet a sama se vrátit domů dříve? 17
Autor:

Nejčtenější

Příběh Jany: Chování adoptivní dcery mého přítele mi nepřipadá normální

Ilustrační snímek

Jsem už několik let rozvedená, mám dvě děti. Už rok se stýkám se sousedem, také je rozvedený a má ve střídavé péči dvě...

Nevěra přináší víc bolesti než radosti, říká psychoterapeutka

Nora Vlášková, psychoterapeutka

Vystudovala práva, pracovala i s nejtěžšími zločinci propuštěnými z vězení. Po narození dětí zvolila Nora Vlášková...

Sedm kroků, které musíte udělat, když narazíte na psychoteroristu

Ilustrační snímek

Emocionální zneužívání patří mezi formy psychického násilí, které na obětech nezanechává viditelná zranění, ale na...

Příběh Anny: Nechci být vnuččinou chůvou, dcera to nechápe

Ilustrační snímek

Dceru jsem od jejích deseti let vychovávala sama. Nemohly jsem si příliš vyskakovat, i tak jsem se dceři snažila dát,...

Jejich věkový rozdíl je pětapadesát let a chtějí spolu miminko

Alexis Tadlocková a její partner

Alexis Tadlocková (24) a její manžel Charles (79) z Ameriky plánují založení rodiny. Ačkoli nejstaršímu dítěti Charlese...

Další z rubriky

Nefunguje vám vztah? Možná ho ničíte právě vy

Ilustrační snímek

Jste s partnerem neustále na nože a vaše domácnost připomíná bitevní pole? Možná se vám zdá, že příčiny nesouladu leží...

Sedm kroků, které musíte udělat, když narazíte na psychoteroristu

Ilustrační snímek

Emocionální zneužívání patří mezi formy psychického násilí, které na obětech nezanechává viditelná zranění, ale na...

Týdenní horoskop pro ženy všech znamení od 15. do 21. července

Horoskop (ilustrační fotografie)

Vodnářky budou mít plné zuby lidí, ženy narozené v Blížencích popadne nostalgická nálada a Panny se nenechají strhnout...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz