Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Přítel Petr je o rok starší než já. Nejdříve jsem poznala jeho sestru a ta mě pak seznámila s ním. Jak o něm pořád mluvila, vynášela ho až do nebes, říkala jsem si, že to by byl přesně chlap pro mě. A byl. Petr je úžasně empatický, milý, chová se ke mně moc hezky. Je mi s ním fajn.
Někdy mi připadá, jako kdyby v tom celkem hezkém mužském těle byla ženská. Přesně ví, co na mě platí, co od něj chci slyšet, ví, jak se má chovat, co mi má říkat, co naopak vůbec ne. Vydrží třeba se mnou hodiny courat po nákupních centrech, nemá žádný problém s tím, když si zkouším jednu věc za druhou. Má vkus a cit pro módu. Vždycky mi dovede dobře poradit.
Přítel vyrůstal v ryze ženské domácnosti
Nejspíš má tuhle úžasnou vlastnost už od dětství. Vyrostl totiž jen s maminkou, s jednou starší a jednou mladší sestrou, a když jim umřel táta (Petrovi bylo šest let), tak se k nim nastěhovala i babička a za pár let i teta (sestra maminky), která také ovdověla. Vyrůstal tak v ryze ženské domácnosti, takže se vůbec nedivím, že se do žen dokáže vcítit a také jim rozumí.
Jenže má to i své stinné stránky. Tím jak se Petr pohyboval stále ve společnosti dívek a žen, tak zjistil, že mu je s nimi lépe jak s klučičími a později mužskými kamarády. Ne že by měl jako kamarády jen samé holky, měl i kluky, prý i hrál fotbal v místním sportovním klubu, ale holek se kolem něj motalo mnohem víc. Dnes má dva opravdu dobré kamarády, se kterými se stýká, chodí s nimi na pivo, na fotbal a tak. Ale kamarádek má nepočítaně.
Co řeknou holky, je svaté
Zpočátku jsem nad jeho kamarádkami ani nepřemýšlela, se spoustou z nich se zná roky, s mnohými už od dětství, neměla jsem ani pocity žárlení. Brala jsem to prostě tak, jak to je. Jenže poslední dobou už mám těch Katek, Irenek, Mařenek, Aniček, či jak se ty holky vůbec všechny jmenují, plné zuby. On je s nimi, nebo spíš s takovým zdravým jádrem, v kontaktu pořád. Píšou si esemesky, volají si, občas se s nimi i sejde.
Vím, že mu je nemůžu zakázat, jednou mi dokonce řekl, že by se se mnou rozešel, kdybych mu je začala zakazovat. Ale jak to mám řešit? Když se třeba někdy kvůli něčemu chytneme nebo se o něčem nemůžeme dohodnout, tak zavolá nebo napíše kamarádkám a řeší s nimi, co se u nás děje. A i klidně přede mnou. Já pak poslouchám, jak jim líčí, co jsem mu řekla, co on na to řekl mně a podobně.
Nebo se rozhodujeme, kam pojedeme na dovolenou, nebo jestli si koupíme do bytu novou sedačku, ledničku, pračku... a co udělá on? Probere to s kamarádkami. Jako kdyby čekal, až co holky na to řeknou a podle toho se pak zařídí. Vůbec na mě nebere ohled. Nejdřív mu to musí kámošky schválit, říct svůj názor, poradit a pak teprve se vysloví on.
Chvílemi si připadám jak v Jiříkově vidění. Jedna moje známá se nedávno rozvedla s manželem, který všechno řešil s maminkou. Jak já jí rozumím. Jenže ona měla proti sobě jen jednu babu, já jich mám mnohem víc.
Žádnou z kamarádek neznám
Já ani žádnou z těch holek neznám, žádnou jsem nikdy neviděla, Petr vůbec nemá potřebu mě s alespoň některou z těch nejbližších seznámit. A nikdy mi neřekl proč. Prý neví, co bych si s nimi povídala. Jsou to jeho kamarádky a dost. Přitom dva jeho nejbližší kamarády znám prakticky od začátku našeho vztahu.
Nevím, proč je přede mnou tají. Občas mi hlodá v mysli, že třeba s některou z nich není to kamarádství úplně nevinné. Ne nadarmo se říká, že kamarád taky rád. Hodně o tomhle přemýšlím od doby, kdy se moje dobrá kamarádka rozešla s přítelem, který se vyspal se svou dobrou kamarádkou z dětství. Na třídním srazu se opili a skončili spolu v posteli.
Poslední dobou nedělám nic jiného, než myslím na ty jeho holky. Říkám si, má náš vztah vůbec cenu, když je v něm tolik lidí? Jak to vůbec bude do budoucna, to s nimi bude třeba jednou řešit i naši svatbu, dítě...? Myslím, že to bych asi nerozdýchala. Jenže sáhnout si na ně nedá. Tak co s tím?
Simona
Názor odborníka: Mezi ženami máte být na prvním místě
Milá Simono, zdá se, že váš přítel má jasno. Jeho kamarádky jsou pro něj tak důležité, že by váš zákaz asi hodně zasáhl váš společný vztah. Chová se v podstatě úplně jako žena. Ženy se svými kamarádkami také probírají vše, co se odehraje ve vztahu, povídají si, jaká dovolená by byla nejlepší, a chodí spolu společně na nákupy. Věřím, že nejste asi jediná žena, které by taková situace s partnerem vadila, i když věřím, že to nemusí vůbec souviset s nevěrou.
Problém vidím spíš v tom, že před vámi přítel kamarádky skrývá. Přeci jste také žena, tak proč byste si s nimi nemohla popovídat? Zdá se, že je to svět vašeho partnera a nechce si do něj nechat nikým zasahovat. Na druhou stranu vy máte být jako jeho partnerka na prvním místě. Zkuste se s partnerem tedy dohodnout na tom, že nebude s kamarádkami probírat nic, co si nepřejete, a trvejte na tom, aby vás alespoň s některými seznámil.
Jinak se vám nemůže divit, že ve vás tímto chováním bude budit žárlivost a pocity vzteku na kamarádky, kterých se neumí nyní vzdát. Navíc je pak pochopitelné, že se můžete cítit odstrčená a vy máte být nyní jeho hlavní ženou.
Mgr.Tereza Zahrádková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 2. března 2015. Anketa je uzavřena.
