Jsem jedináček, je mi 25 let, a ještě před nějakou dobou jsem měla úplnou rodinu. Když jsem byla malá a ještě i v pubertě, naši byli celkem v pohodě. Měla jsem hezké dětství, i když postupně mi dochází některé momenty, kdy táta nebyl doma, máma mlžila, abych se nedozvěděla pravdu. Dnes vím, že byl někde s nějakou ženskou. Táta měl prostě ženy rád, jedna mu nestačila. A i když pak mámě sliboval hory doly, že to bylo naposled, stejně pokaždé své sliby porušil a opět se zapomněl někde jinde.
Stýkaly jsme se s tátovou přítelkyní
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Maminka mu to dlouho tolerovala, zpočátku mu věřila, že to bylo opravdu naposled, pak zase nechtěla, abych vyrůstala bez táty, sama se také bála zůstat bez muže. Navíc se styděla, že by její manželství skončilo rozvodem. Je už tak vychovaná, maminka je hodně citlivá a svým způsobem i pokorná, nikomu nechce být na obtíž, tak raději tátovy nevěry snášela a trpěla. Jak se mi po letech přiznala, mlelo se to v ní a ona nevěděla, co má dělat. Poslední kapkou pak byl vztah táty s paní Alenou. Je tak o deset let mladší než naši. Táta ji před námi nijak netajil, ale vždycky tvrdil, že je to dobrá známá, která potřebuje občas pomoct.
O Aleně doma hodně mluvil, chodil pozdě domů, trávil s ní spoustu času a dokonce jsme jí s maminkou musely o víkendu občas pomáhat na farmě. Ona se tvářila jako kamarádka. Nějakou dobu jsme k ní všichni jezdili, Alena byla miloučká, chovala se jako rodinná přítelkyně, táta se s ní vesele bavil. Vůbec mu nedocházelo, jak mámě ubližuje. I pro nás dvě to bylo hrozně ponižující. Nakonec jsme tam s maminkou přestaly jezdit.
Otcův poměr mámu zlomil
Maminka často doma plakala, z tátova vztahu byla opravdu nešťastná. Chodila dokonce k psychologovi, brala léky na uklidnění. Měla velké deprese a já tomu musela přihlížet, snažila jsem se ji utěšovat, samotnou mě trápilo to s ní prožívat a vidět, jak trpí. Máma otce mockrát prosila, aby vztah s Alenou ukončil, ale on vždycky odmítl. Nakonec se máma vzchopila, už to dál nedokázala snášet, a rozvedla se.
Alena se brzy stala tátovou oficiální přítelkyní, bydlí spolu. Ona má malého syna, a protože je tátovi hodně podobný, jsem přesvědčená, že je táta jeho otcem. Ale nikdy se mi k tomu nepřiznal, když jsem se ptala, jen tak mlžil, tak jsem toho raději nechala.
Maminka bydlí sama a pomalu se dostává do formy. I když se rozvodu a toho, co bude po něm, hodně bála, je na ní vidět, že se jí ulevilo. Je víc v klidu a já jsem moc ráda, když vidím, jak se zase směje. Já už doma nebydlím, ale snažím se ji často navštěvovat.
Jsem zatvrzelá
Neúplná rodinaVztahy jsou složité a oporu můžete najít také v diskusích eMimino.cz |
Čas od času se vídám i s tátou. Pokaždé, když s ním jsem, tak mi vnucuje, abych i s Alenou trávila víc času, abychom byli spolu všichni tři, nebo čtyři i s Aleniným synem. Přesvědčuje mě, ať s nimi jedu na výlet, nebo navštívit Aleniny rodiče, na večeři, do kina. Prostě navrhuje všechno možné, aby mě přesvědčil. Já to ale odmítám. Jenže on se s tím nedokáže smířit a pořád mi to vnucuje. Každou chvíli mi volá a přemlouvá mě. Prý by byl rád, kdybychom byli rodina. Jenže já už rodinu měla a on ji rozbil. Já mu říkám, že na to nejsem připravená, ale on to prostě nebere. Už je mi to všechno nepříjemné.
Mám v sobě hodně negativních pocitů, vždycky si vzpomenu, jak máma byla nešťastná, jak po večerech plakala, zatímco Alena usilovala o to, aby se rodiče rozvedli. A teď se s ní mám vídat a tvářit se, jak ji mám ráda, jak bychom mohly být kamarádky, a ještě být milá na její dítě, které mi je ukradené.
Táta do přesvědčovacích taktik zapojil i babičku s dědou. I oni mi říkají, že bych měla jeho novou rodinu respektovat a trávit s nimi víc času. Oni se přes tátovu nevěru klidně přenesli, ani jim nevadí, jak to odnesla moje máma. Teď jsou na tátově straně. Nemají žádné právo mi Alenu vnucovat. Není to moje rodina a je mi obzvlášť nepříjemné, že nahradila místo mé matky.
Jak mám řešit stoupající nátlak otce i prarodičů? Nejraději bych jim odsekla, ať mi vlezou na záda. Vždyť jsem tátovi už mockrát řekla, že se na scházení s Alenou necítím a pokud se to jednou změní, dám mu určitě vědět. Mám kolikrát sto chutí mu říct, že když nepřestane, tak se nebudu vídat ani s ním.
Katka
Názor odbornice: Nemusíte mít shodný názor
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážená Katko! Popisujete soužití svých rodičů lemované nevěrami vašeho otce. Maminka je dlouho pokorně snášela, avšak nakonec se svazek vašich rodičů stejně rozpadl. Ve finále jako by se vaší mámě ulevilo, z rozchodu se nejen otřepala, ale díky nepřítomnosti permanentního stresu, se kterým toho stejně nemohla moc udělat, se opět začíná usmívat a pozitivně prožívat běžné životní dění.
Ve vašem věku už by se vztah s rodiči měl dostávat do dospělé roviny, kdy máte vzájemný kontakt, avšak váš život se odvíjí po samostatné koleji směrem k výhledu na vlastní partnerský vztah. Popisujete, že čelíte tlaku prarodičů, kteří zjevně novou partnerku svého syna bez větších obtíží akceptovali a totéž jako by chtěli po vás.
K dospělému světu patří někdy nelehká úloha udržet si vlastní hranice. Nejste již v pozici dítěte, jste dospělá žena. Dospělé autority dítě výchovou utvářejí, což leckdy znamená, že chtějí, aby se dítě do nějaké míry chovalo podle jejich představ. Dospělý jedinec si může přání svých blízkých vyslechnout, nemusí však jejich představám vyhovět. Možná to bude běh na delší trať, ale pokuste s otcem i prarodiči mluvit o tom, že je máte ráda, ale to neznamená, že budete bezvýhradně akceptovat jejich představy třeba o tom, jak byste se měla chovat k otcově nové partnerce.
Jsem přesvědčena, že s novými partnery rodičů postačí běžný zdvořilý kontakt. Není reálné předpokládat, že si s Alenou budete padat do náruče a zbožňovat se zvláště v situaci, kdy za vznikem nového vztahu stál rozpad partnerství vašich rodičů. S otcem ani s prarodiči nemusíte mít shodný názor. Je dobré nahlas pojmenovat, že i tak se můžete mít rádi a respektovat se.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 19. února 2018. Anketa je uzavřena.
