Manžel Blanky, Petr, se mi vždycky moc líbil, nejen proto, že je to hezký a sympatický chlap, ale sedl mi i povahou. Když nám ho Blanka představila, neměli jsme proti němu žádné výhrady. Slušný, z dobré rodiny, s nadstandardními příjmy. Co by si rodiče pro své dítě mohli přát víc.
Asi rok po svatbě se narodila Ivanka. Celá rodina, naše i zeťova, byla z malé vnučky u vytržení. Ivanka byla kouzelné dítě. Pořád se smála, skoro neplakala, byla taková klidná, trpělivá. Naše spokojené sluníčko.
S druhou babičkou jsme se střídaly v hlídání a obě jsme si to moc užívaly. Pochopitelně i rodiče se Ivance hodně věnovali. Blanka přes týden, protože bývalý zeť má náročnou práci, a pak oba o víkendech.
Blanka s Petrem se rozvedli
Asi před dvěma lety se něco v jejich manželství pokazilo. Nebyl v tom nikdo třetí, i proto se oba snažili svůj vztah zachránit. Dokonce chodili do poradny a na různé terapie, bohužel nepovedlo se. Nakonec se celkem v klidu domluvili, že se rozejdou. Petr zůstal v bytě, který si koupili, rozdělili si další majetek a Blanka s Ivankou se nastěhovaly ke mně. Já už byla sama a při společném bydlení jsme se mohly s dcerou vzájemně podporovat.
Také se domluvili na tom, že Ivanka zůstane v péči Blanky a Petr si ji bude pravidelně brát k sobě. Všechno pár měsíců klapalo. Ivanka ani nepocítila, že rodiče už nejsou spolu a ona žije jen s maminkou. Oba se moc snažili, aby byla spokojená, obě babičky jsme jim v tom vydatně pomáhaly.
Petr chtěl Ivanku do péče
Jenže po několika měsících přišel Petr s návrhem, že by chtěl být se svou dcerou mnohem víc. Na Blanku to dokonce zkoušel tak, že by požádal o svěření Ivanky do své péče. Že je na tom finančně mnohem lépe, má velký byt a Ivance by u něho prý bylo mnohem lépe. Samozřejmě narazil. Asi po měsíci nekonečných dohadů Petr ustoupil, a aniž by nám to řekl, požádal o střídavou péči a soud mu ji schválil.
Takže už více jak půl roku bydlí Ivanka 14 dní s mámou a dalších 14 dní s tátou. Z veselé bezstarostné holčičky se během těch několika měsíců stal uzlíček nervů. Vnučka to velmi těžce snáší. Petr je ale přesvědčený, že to tak není, protože Ivanka je u něj doma veselá a na mámu si prý ani nevzpomene. Zůstali jí i kamarádi, chodí do stejné školy i kroužků. A on má přece taky právo být se svou dcerou víc dní pohromadě.
Jenže ono je to s tím jeho časem tráveným společně s Ivankou trochu jinak. Každý den odejde brzy ráno do práce a vrací se až večer. O Ivanku se stará buď jeho matka nebo paní na hlídání. Vyzvedávají ji ze školy (Petrovi se občas podaří Ivanku ráno do školy odvézt), vodí ji na kroužky, chodí s ní ven, dělají s ní úkoly a čekají, až se Petr vrátí večer domů. Několikrát se také stalo, že Petr musel na pár dní odjet mimo město a Ivanka pak byla u druhé babičky. O víkendu se jí sice věnuje, ale to měl možnost i v době, kdy žila vnučka jen s matkou.
Ivanka se nám svěřila, že ta paní na hlídání se jí vůbec nelíbí, s babičkou je to lepší, ale mnohem raději by byla se mnou a s mámou. Prý se jí vždycky moc stýská, ale tátovi to raději neříká, aby nebyl smutný.
Jsem z toho všeho nešťastná, malé mi je moc líto. Snažím se přesvědčit dceru, aby se s Petrem domluvila, jenže ona má strach, aby si nezažádal o svěření Ivanky do péče. Bojí se, že by mu to mohlo vyjít, má všude známé. I finančně je na tom mnohem a mnohem lépe než ona. Nechci se mezi ně míchat, nikdy jsem to nedělala, ale kvůli vnučce bych asi měla.
Milena
Názor odborníka: Mají ostatní stejný názor?
Váš dotaz je velmi citlivě napsán. Je vidět, že vám velmi záleží na blahu vaší vnučky, přesto dokážete o situaci uvažovat i v širším kontextu (dobré vztahy s exmanželem dcery, s jeho rodiči). Tento pohled podle mě přesně vystihuje situaci kolem střídavé péče – nedá se říct, že je jen dobrá nebo špatná.
Vnímám, že oba rodiče Ivanky ji mají rádi a mají zájem s ní trávit čas. To je určitě fajn. Na druhé straně se jim však podle vás nedaří najít správnou formu péče o dítě. V tento moment by mě určitě zajímalo, jak by vámi vykreslenou situaci popsali rodiče, případně i další blízcí. Měly by na to stejný názor jako vy?
Pokud je na vnučce patrná změna nálady, které jasně souvisí se střídáním místa pobytu, doporučila bych o této situaci rozproudit diskuzi se všemi, kterých se přímo dotýká. Nebojte se k vedení takového rozhovoru využít i služeb odborníků (mediátora, terapeuta), kteří by vám s procesem domluvy mohli pomoci. Bylo by dobré si také uvědomit, čeho vlastně chcete dosáhnout (zrušení střídavé péče, upravení trávení volného času s otcem, s babičkou)? Další způsoby řešení (soud, posudky) bych nechala až na později, pokud se ukáže, že tato domluva není možná.
Marie Kovářová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 13. května 2013. Anketa je uzavřena.
