Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Pocházím z vesnice, asi 50 kilometrů od Pardubic, ale v současné době žiju v Pardubicích, pracuji jako pokladní v jednom hypermarketu.
Vyrostla jsem jen s matkou. Když mi byly dva roky, otec od nás odešel, našel si prý mladší. Od té doby jsem ho už nikdy neviděla. Měl snahu mě vídat, ale matka tomu bránila. On to pak nakonec vzdal. Ani nevím, co se s ním stalo. Prý se znovu oženil a mám i nějaké sourozence.
Matka mě od mužů zrazovala
Ale to, že prakticky neznám svého otce, není v současnosti to, co by mě trápilo. Jeho budu možná řešit někdy v budoucnu. Teď potřebuji poradit s něčím jiným. Mám problém s muži, tedy spíš s tím, že se bojím mít sex. Mám v sobě nějaké zábrany a nevím, jak se jich zbavit. Kamarádka, které jsem se svěřila, mi řekla, že za to může moje máma. A když nad tím přemýšlím, tak má asi pravdu.
Matka totiž po odchodu otce na všechny muže zanevřela a dokola jsem od ní slyšela, že to jsou jen parchanti, kteří chtějí jen ženskou dostat do postele a pak ji nechat. Tedy ne že by matka byla pořád sama, nějaký ten muž se kolem ní motal, ale nikdy se s už s nikým neusadila. Byly to vždycky takové krátkodobé známosti. Myslím, že je máma odradila, protože neumí být milá.
A pochopitelně i já jsem to měla denně na talíři. Už od takových třinácti mě máma varovala, že si mám dávat pozor, že nemám žádnému klukovi věřit, že všem jde jen o jedno. A když toho dosáhnou, tak holku nechají a ještě to proberou s kamarády.
Tak jsem se držela její rady a nic jsem si s kluky nezačínala. Tedy já nejsem žádná ošklivka, celkem dost kluků se mnou chtělo chodit, ale dokud jsme bydlela doma, tak jsem měla hodně přísný režim a nikam jsem nemohla. Máma se děsila toho, že otěhotním a zůstanu sama s dítětem, které jí pak hodím na krk.
Odstěhovala jsem se
Po vyučení, a když mi bylo skoro devatenáct, mě už doma nic nedrželo. Našla jsem si práci a odstěhovala jsem se do města na ubytovnu. Najednou jsem byla sama, mohla jsem si dělat, co jsem chtěla, nikdo mi nic nepřikazoval. Jenže já nevěděla, co s tím. Byla jsem a vlastně jsem pořád, z mámy tak zblblá, že jsem se bála kývnout nějakému klukovi na pozvání na rande.
Našla jsem si pár kamarádek a jedné jsem se svěřila, ona mě pak seznámila i s jedním klukem. Řekla mi, že je moc fajn a že se nemusím ničeho bát. Sešli jsme se asi třikrát a pak mi jednou řekl, že má od kamaráda půjčený byt, že tam můžeme být do rána. A já mu řekla, že nechci, že jsem ještě nikdy žádného kluka neměla. A tím i naše známost skončila. On se mi vysmál, že jsem prý pěkný exot a rozhodně nemíní nikoho zaučovat.
Byla jsem hodně rozčarovaná. Mrzelo mě to, nevěděla jsem, co mám dělat. Kamarádka mi řekla, že je to vůl a že určitě všichni kluci nejsou jako on.
Na Markovi mi záleží
A pak jsem se seznámila s Markem. Pracuje u nás jako skladník. Pár týdnů jsme po sobě jen pokukovali, než mě pozval na schůzku. Líbí se mi, je o dva roky starší než já. Není to žádný krasavec, ale je milý, pozorný. Už se spolu stýkáme dva měsíce, hodně si povídáme, ale to nejdůležitější, to, co mě trápí, on neví.
Marek žije sám v garsonce po babičce, už mě tam několikrát zval, ale já se z toho vždycky vykroutila. Zatím chodíme jen do kina, na procházky, do vináren. Taky jsme se už několikrát líbali, ale víc jsem mu ještě nedovolila.
Hlavně se bojím mu říct, že jsem panna, co když se zhrozí a nechá mě? Bojím se, že ho ztratím. Bojím se i sexu.
Lída
Názor odbornice: Není nijak neobvyklé, že jste panna
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Lído, vypadá to, že jste narazila na prima kluka. Píšete, že váš vztah s Markem trvá dva měsíce. Marek, na rozdíl od vaší předchozí známosti, zvládá respektovat vaše tempo. Postupně se poznáváte, chodíte spolu do kina, na procházky. Oťukáváte se i po intimní stránce. Vztah má svůj vývoj, který se (správně) řídí tempem toho zdrženlivějšího.
Vaše pochybnosti by mohla pomoci rozptýlit návštěva odborníka, psychologa zabývajícího se mezilidskými vztahy. Ten by ve spolupráci s vámi mohl probrat, co ve vztahu čekat dál. Mohla byste s ním hovořit o svých obavách, o tom, z čeho máte strach. Mít strach z neznámého je přirozené. Strach dětí často pomohou rozptýlit rodiče. Vaše máma se svou nepěknou zkušeností s muži vám v tomhle oporou být dost dobře nemůže, ač by si to možná ve skrytu duše přála.
Vítězí u ní starost o budoucnost jediné dcery, aby nenaletěla, aby nebyla nešťastná, aby neskončila jako ona. Proto vás straší, odrazuje od navazování partnerských vztahů. Fakt, že jste ve svém věku panna, není nijak neobvyklý. Především je to vaše volba, kterou zralý partner zvládne respektovat. Mluvte se svým partnerem o tom, co se vám líbí a co potřebujete, abyste se ve vztahu s ním cítila bezpečně. Sex pak bude vyústěním vašeho dobře fungujícího soužití.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 11. července 2016. Anketa je uzavřena.
