Doufám, že se příběh nestal a taková žena jako je matka popsaná v téhle historce, neexistuje...

Respektive neexistovala...

Odbornice na to jde od lesa a oslovuje Šárku "Ivo". Vidím, že má našlápnuto na happy end tohoto smyšleného příběhu.

Popravdě ta ženská, budiž jí země lehká, byla pěkná svině.

Ac tvuj otec kdysi provedl takovy nezodpovedny cin zachoval se korektne a trest prijal. Vim ze to co provedl nelze oddcinit ale mel by myslet i nato ze stale ma rodinu ktera se o nej strachuje... Osobne mohu rict ze muzes byt rada zes mela tu moznost a otce jsi mohla najit a po tech letech se snim shledat. Ja rodice ztratil kdyz jsme byl jeste na zakladce takze ja uz se snimi nikdy neshledam Tak bud rada a snaz se tatu vytahnout z jeho mizerie aby si uvedomil ze tim ze tresta sebe tresta i sve deti ktere se o nej strachuji....

Z titulku jsem usoudila, že z ovoce je bezdomovec..

Nakonec je situace mnohem složitější.

V článku Šárka, v názoru odborníka Iva.. to jsem z toho jelen 

a sakra 

Nepochopím ženské, které takhle odříznou děti od svých otců. Nám to udělala matka, přejmenovala nás a přestěhovala se. Za dětství jsem měla několik příjmení a neustále jiné bydliště. Bohužel jsem svého otce nestihla najít včas. Zemřel aniž bychom se potkali. Matka zarytě mlčí, tak nevím co se mezi nimi stalo. Nyní mám již rodinu vlastní a neumím si představit, že bych takovým způsobem okradla děti o otce a otce o děti.

ani kdyby zabil ozraly dva lidi (nebo jeste extremejsi za zneuzivani) a sedel v kriminale?  Nemyslim si, ze by byla zrovna jednoducha situace pro deti toto vedet a tim padem budto tajit pred spoluzakama a nebo to rict a cekat co udelaji ostatni.

Myslím, že by táta mohl přijmout myšlenku, že zůstal naživu z nějakého důvodu. Měl by se snažit pomáhat jiným a ne se dobrovolně pomalu zabít. Ještě může udělat lecos dobrého. Jen si musí najít ten správný způsob a nechat si v začátku pomoct... Hodně štěstí a sil...

Já marně hledám slušná slova, jak bych nazval tu původní manželku a matku těch dětí... Takhle jim vyškrtnout tátu ze života, aniž by ty děti k tomu mohly cokoliv říct?

v tomto pripade opravdu nevim co je horsi. Co me ale prekvapuje, je to, ze se jim to podarilo utajit i pred sousedama a znamyma, ze se to k nim nedoneslo driv.

Nejsem odborník, ale rada odborníka v článku mi přijde uplně mimo a jako psaná přes kopírák z většiny ostatních článků tohoto typu.

Vidim to asi takhle: aby chtěl pomoct, musí nejdřív chtít. Aby chtěl, musí se mu líbit "za oponou" bezďákova. A aby se mu tam líbilo, je potřeba mu ho připomenout. Pak se zbaví toho sebemrskačství a zbytek půjde sám. 

Takže: vemte tátu párkrát do restaurace, na víkend, do muzea, do kina, co já vim. Nepodbízejte se mu materiálně ani finančně. Jen že s ním chcete trávit čas. Prostě co nejvíc ho berte do světa mimo ulici, ale přestaňte se mu vnucovat penězma, ubytováním atd - s tím že jde primárně o to abyste se užili jako rodina, že vy byste neměla trpět za jeho předchozí chyby.

Já bych možná byla i trochu vyděračka (ale jen lehce) a při tomto mu připomněla, že pokud nechce přijmout mou pomoc, nechce žít se mnou/námi, tak tím popírá i nás, své děti, které jsme si ho už tak moc neužily a teď bychom to rády napravily. A zeptala se ho, jestli i nás považuje za svou životní chybu, když nechce být s námi, nechce ani trochu přijmout pomoc, ale radši zůstane na ulici.