Podle me dcera ma problemy s manzele

Moje tety to delali take, po skole deti chodily k babicce a vecer si je vyzvedavali. Horsi to bylo o prazdninach, to je mela babicka uz od rana do vecera, snidane, obed, vecere, vzdycky rikala, uz aby skoncili prazdniny,podle me to teprve zacne, az bude dite vetsi.

Obe tety problemy v manzelstvi, takze vecne byli u babicky, kaficko, cigaretka a babicka varila a starala se

Takze dcera nechce byt v tom byte, jelikoz se tam neco deje, takze mila pani s tim nic neudela jen poradim jedte na delsi dovolenou, nebo do lazni at si holka zvyka

Já mám opačný problém. Bydlíme ve velkém dvougeneračním domě. Původní záměr byl, že tu prostě budeme bydlet, ségra i brácha se odstěhovali, takže, aby tu naši nezůstali sami. A začínám být na své vlastní rodiče alergická :-(. Takže už stavíme vlastní dům. Typická každodenní situace. Ráno vstaneme, nachystáme se a manžel rozváží děti do školky a školy. V té chvíli se chci připravit do práce. Dám si vanu, vylezu a začnu se malovat a vejde maminka, nese si hrnek s čajem a sedá s větou: ty na mě nemáš vůbec čas,... A mlčím. Když naznačím, že chci mít ráno klid, tak je oheň na střeše a létají slova typu: mám pocit, že mě tady nechceš.

Protože chodím pozdě z práce, když přijdu, jsem velmi ráda, že jsem se zbytkem rodiny, chci být s manželem a s dětmi. Ale chudáci děti. Přijde babička s dědou, většinou tedy každý zvlášť a spustí: vy ani za námi nepřijdete, musíme my za vámi...

Jsou to takové drobnosti, které znamenají absolutní ztrátu soukromí.

A rady typu: tak jim to řekněte, to se lehce radí, ale tohle by je ranilo maximálně. Svět není černo-bílý a soužití nemá jen negativa, ale i významná pozitiva (hlídání v domě :-)), takže volím útěk a těším se, až ten dům dostavíme.

Osobně bych to neřešila stylem "Hjústne máme problém", ale pro začátek postupně. "Zítra nejezdi, mám naplánovaný výlet s kamarádkou" například. Takže nejdřív jí oklikou dostat do povědomí, že maminka opravdu má i svůj život a zájmy. (Dost možná, že dcera si taky říká, že by radši někdy nikam nejela, ale přece nemůže maminku nechat samotnou.)

Je dost velká šance, že se to uvolní samospádem.

Napadlo mě to samé.

Tak tomuhle příběhu moc nevěřím. Dcera chodí na návštěvu i s vnukem a kolikrát tam stráví celý den. A co tam dělá celý den ten vnuk? Čekala bych líčení, jak mu babička musí celý den vymýšlet nějakou zábavu (a to může být dost namáhavé), anebo jak se tam kluk nudí a "zlobí". Takhle to vypadá, že dcera s ním přijde, vypne ho a nechá v předsíni na botníku.

Jestli tam jsou denně, tak už se to nějak nevnímá, jako něco mimořádného. Děcko je tam stejně jako doma. Jí, spí, hraje si... někdy je hodné, někdy otravuje... na tom asi není nic k popisování.

Dokáži si představit, že příběh může být reálný... Paní Kamile to vadí, tomu rozumím, ale proč ji navštěvuje dcera denně? Nemůže to být tím, že se třeba cítí sama nebo nejistá v roli matky?

Pamatuji si, že když jsem chodil do práce v době, kdy žena byla na mateřské (slovo dovolená nedodávám, protože to vymyslel prostě d3bil), tak jsem se po návratu domů ke slovu dostal až tak za hodinku. Prostě se potřebovala vypovídat.

Typicky ženský přístup. Několik takových jsem kolem sebe měla a mám. Jsou obětavé, natěšené na pochválení, pohlazení, ocenění, ale neschopné vyjádřit slovně co si přejí a co ne. Očekávají, že se okolí dovtípí a jsou rozmrzelé z toho, že se nedovtípilo.

A kolik je vnoučkovi let?

Ve 3 nebo 4 letech půjde do školky a jeho máma do práce. Babička ho uvidí leda o víkendu. Uteče to jak voda a jeste ji to bude lito.

Pokud dcera pomáhala matce s nemocným tátou, tak ted zas matka pomůže dceři s miminem. Tedy pokud aspoň trochu chce. Jestli nechce, at se domluví jinak. Ale moc neverim, ze realna mama by nechtela.

Co nechapu, je rozpitvavani veku dcery. No tak mela dite ve 40, a co jako?

Já myslím, že chce. Ale s nějakými limity. (Já se taky pro děcka a hlavně pro vnoučata "rozkrájím". Když dcera řekne, že tehdy a tehdy potřebuje hlídat, tak pokud to jen trochu jde, přeskládám jakýkoli program doma i v práci, abych mohla. Ale mít je na návštěvě denně, tak bych to "nedala".

Vaše názory mě udivují už velmi dlouho, zkuste se někdy vcítit do daného problému a popřemýšlet nad tím, jak byste se cítila vy v dané situaci...

Tak tomuhle příběhu opravdu nevěřím.

Proč? Já ji docela chápu.

Takový odpočinkový "problém":-)

Příběh, kdy člověk má nějaké potřeby a z toho vyplývající oprávněné požadavky, ale ještě je nepřednesl - to je pohoda. Většinou začíná to vztahové maso, když to přednesete a druhá strana to odkývá, ale pak se podle toho nezařídí...