Příběh Evy: Chci si užívat života, přítel chce svatbu a dítě

  0:23aktualizováno  0:23
Dnešní trend mít dítě až někdy po třicítce je přesně to, co mi vyhovuje. Dokud jsem mladá, chci si život užívat, cestovat, trávit čas s přítelem a kamarády. Ovšem můj přítel má názor přesně opačný, chce se ženit, mít děti a vést spořádaný rodinný život.
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Jmenuji se Eva a je mi 27 let. Před třemi lety jsem ukončila vysokou školu a začala pracovat. Jak já se na to, až budu mít po školních povinnostech, těšila! Konečně jsem mohla začít žít podle svých představ, neřešit školu, ale už jen samu sebe.

Mám zajímavou práci v bance. Už na vysoké jsem tam byla na praxi, byli se mnou spokojení a nabídli mi, abych tam po státnicích nastoupila. Aspoň mi odpadl stres se sháněním místa, jaký měly třeba moje kamarádky.

Z kolegy se stal přítel

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu.

A v práci jsem se seznámila i s Jirkou. Padli jsme si do oka během společného kouření na terásce, kterou zaměstnavatel zarytým kuřákům zpřístupnil. Párkrát jsme se dali do řeči, když jsme se tam náhodou potkali a později jsme se už domlouvali na společných kuřáckých schůzkách. Nakonec jsme šli na rande, abychom si mohli konečně pořádně popovídat, ty desetiminutové kuřácké pauzy nám nestačily.

Jirka se mi od prvních chvil líbil. Je o dvanáct let starší než já, ale člověk by mu tu téměř čtyřicítku vůbec nehádal. Je rozvedený, bezdětný. Od prvopočátku jsme zjistili, že máme hodně společného, názory, humor i určitou bezstarostnost. Jirka mi po čase řekl, že jsem ho zaujala především svým pohledem na život, jasnou představou, jak chci žít. Prý se mu líbilo, že to mám srovnané.

Já se před ním netajila tím, že než se jednou, tak za deset let, možná později, usadím a budu mít rodinu, že chci prostě žít, cestovat a nemít starosti, jako měli třeba naši, když si nás s bratrem pořídili, ani jim nebylo pětadvacet. Sama máma mi radila, ať si nejdřív něco užiju, a já se její rady mínila držet.

Můj životní postoj se mu líbil

A Jirka mi dával za pravdu. Prý mi rozumí a má to teď stejně. Ženit se nechce, ženatý už jednou byl, rodinného života si s exmanželkou užil až dost. Byla prý extrémně žárlivá, pořád mu něco vyčítala, kontrolovala ho a on si připadal jak ve vězení. Až si jednoho dne řekl dost a podal žádost o rozvod. Teď je opět svobodný a volný, souhlasil se mnou, že život se má žít.

Scházeli jsme se čím dál častěji a nakonec jsme si po pár měsících řekli, že bychom spolu mohli začít žít. Jirka má byt, splácí hypotéku. Já bydlela v podnájmu, ten jsem pustila a nastěhovala se k němu. Byli jsme opravdu spokojená a šťastná dvojka známá po celé bance. A život jsme si opravdu užívali. Pracovali jsme, po práci chodili s kolegy nebo kamarády nebo i sami na skleničku. Víkendy jsme trávili v posteli, ale i na výletech. Já nevařila, většinou jsme si někam na jídlo zašli, nebo si ho objednali domů. Také jsme cestovali, oblíbili jsme si eurovíkendy.

Tak takhle přesně jsem si představovala svůj život alespoň na deset let. Jirka se také zdál hodně spokojený, ale ne dlouho. Zhruba po roce občas naťukl, že bychom se mohli posunout v našem vztahu někam dál. Já na to řekla, že mi to takto vyhovuje a veškeré diskuse utnula. Jenže Jirka si nedal pokoj, bylo to sice pozvolné, ale sem tam se mu nikam nechtělo, nebo mi navrhl, že bych mohla něco uvařit. Pak začal mluvit o tom, že moc za cestování utrácíme a měli bychom začít šetřit, až nás jednou bude víc a budeme žít jen z jednoho platu. To mě opravdu zarazilo, řekla jsem mu, že na to je ještě opravdu dost času.

Zasnoubení jsem se nevyhnula

Už to trvá pár měsíců, Jirka prostě otočil. Řekl mi, že se mu blíží čtyřicítka a prý si uvědomil, že se chová, jak kdyby mu bylo aspoň o patnáct let míň a že už to prostě není vhodné. Jeho vrstevníci už mají rodiny, děti a on nic. Má sice skvělou partnerku, kterou miluje, se kterou chce strávit zbytek života, ale to je tak všechno. Nakonec přede mnou poklekl s prstenem. Hodně mě zaskočil, měla jsem sto chutí mu říct, co blbne, ale nakonec jsem kývla. Nechtěla jsem mu ublížit. Miluju ho, ale vdávat se fakt nemusím. Tak trochu jsem doufala, že když řeknu ano, že mu to bude stačit a dá pokoj s tím, že bychom se měli usadit a mít děti.

Jenže nedal, poslední dobou nemluví pomalu o ničem jiném než o svatbě a dětech. Neustále řeší, kdy se tedy vezmeme, kde budeme mít svatbu, jakou a koho pozveme. Já se to neustále snažím zahrát do autu. Kolikrát mám chuť zařvat, že žádná svatba nebude. Jednou možná, ale teď ji plánovat fakt nechci, radši bych plánovala letní dovolenou.

Nevím, co mám dělat. Jirka je jak umanutý a čím dál víc mě s tím štve. Myslí si, že mě přesvědčí, jenže já nechci, aspoň v nejbližších letech ne.
Eva

Názor odbornice: Buďte férová

Vážená Evo! Zdá se, jako by Vás lehce dostihnul věkový rozdíl mezi Vámi a partnerem. Čtyřicetiletý muž okolo sebe vidí své vrstevníky s rodinami a dětmi, které má on sám jaksi v nedohlednu. Vy byste si ráda užívala života tak trochu bez myšlenek na budoucnost. Muž chce spořit a plánovat dítě, Vy poznat o eurovíkendu další metropoli.

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Vaše rozdílné nastavení nepokládám však za ten zásadní zádrhel. Spíše mne udivuje, proč s partnerem nemluvíte o tom, co byste ráda. Nepřipadá mi, že by mohl jakkoliv vytušit, že s ním nejdete na jedné vlně. Na svatbu jste přikývla, ohledně dítěte se od Vás nedozvěděl, že byste ještě ráda počkala. Na začátku vztahu jste si sice leccos o svých představách budoucnosti vzájemně vyjevili, ale upřímně - je to už dávno.

Zřejmě bude na místě trocha Vaší odvahy. Pokuste se být férová a hovořte o tom, co si ohledně společné budoucnosti přejete právě teď. Nedávejte partnerovi falešné naděje, které pak nejste ochotna naplnit. Oba dva pak budete jen frustrovaní. Ve vztahu se vyplácí být otevřený v tom, co mohu a co již ne. Nevyplácí se předpokládat, že cokoliv tomu druhému dojde samo. Necháváme-li si podloudně zadní vrátka, partner to většinou dříve či později prokoukne, avšak bývá tím natolik zklamán, že je pak obtížné budovat další prosperující vztahovou etapu.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1326

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 30. dubna 2018. Anketa je uzavřena.

3. Mám Jirkovi říct, že je na mě ještě brzo a pokud toho nenechá, rozejdu se sním? 961
4. Mám se s Jirkou rozejít? 207
2. Mám ustoupit a se svatbou souhlasit, stejně tak s dítětem? 132
1. Mám nechat Jirku mluvit a nereagovat, třeba mu časem dojde, že je zbytečné na mě tlačit? 26
Autoři:

Nejčtenější

Potravinová pyramida je omyl moderní výživy, říká Margit Slimáková

Margit Slimáková, výživová specialistka

Studium farmacie úspěšně dokončila, ale už na škole byla rozhodnutá, že pro farmaceutický průmysl pracovat nebude. Víc...

Pořádek přerostl v teror. Sbal holku a uteč, radila vyměněná manželka

Patrik svou ženu Veroniku miluje, ale pořádek v bytě ještě víc.

Šestadvacetiletý sanitář Patrik je tak posedlý pořádkem, že diváci reality show Výměna manželek mohli u televize snad i...

Příběh Patrika: Žena opustila mne i dceru, ale stejně se stále vrací

Ilustrační snímek

Dva roky moje manželka udržovala milenecký vztah s jiným mužem. Když to na ni prasklo, rozhodla se pro něj. Bez...

Manuál, jak se co nejrychleji zbavit nachlazení

Ilustrační fotografie

Když zakročíte včas, můžete nejenom zmírnit průběh nachlazení, ale i podstatně zkrátit dobu, kdy vám je špatně. Co...

Otřesný zážitek i vážná nemoc. Problémy jsou normální, říká medička

Anežka si z dětství nese traumatický zážitek, s nímž se postupně úspěšně...

V dětství se stala obětí znásilnění a nedávno kvůli Crohnově nemoci přišla o metr střeva. Přesto je dvacetiletá Anežka...

Další z rubriky

Babička 21. století: ovládá počítač, cestuje a vnoučatům má co vyprávět

Ilustrační fotografie

Stále pracuje, je podnikavá, má své koníčky, cestuje a ještě by měla být k ruce na hlídání vnoučátek. Jak má zvládnout...

Příběh Mirky: Na Vánoce jsem zase byla sama, už mě nikdo nechce

Ilustrační snímek

Ještě před pár měsíci syn se snachou mluvili o tom, jak se těší, až budeme spolu v jejich novém domě trávit Vánoce. Pak...

Příběh Patrika: Žena opustila mne i dceru, ale stejně se stále vrací

Ilustrační snímek

Dva roky moje manželka udržovala milenecký vztah s jiným mužem. Když to na ni prasklo, rozhodla se pro něj. Bez...

3 nejčastější úrazy dětí a první pomoc: Víte, jak se zachovat?
3 nejčastější úrazy dětí a první pomoc: Víte, jak se zachovat?

Hlídáte je jako ostříž, ale stačí vteřinka nepozornosti a neštěstí je na světě. Pád na hlavičku, opaření nebo vdechnutí předmětu patří mezi nejčastější úrazy dětí. Jak je správně ošetřit, aby následky byly co nejmírnější?

Najdete na iDNES.cz