Moje žena byla vždycky hodně rozumná, tolerantní a nikdy z ničeho nedělala vědu. Poznali jsme se před lety na jednom tenisovém turnaji. Já hrál, ona tam byla s přítelem. Pohádali se a když jsem ji viděl schovanou brečet, nedalo mi to a oslovil jsem ji. Vůbec jsme se do té doby neznali a ona se mi se vším svěřila. Bylo mi to pochopitelně trapné, jejího přítele jsem dobře znal. Abych se z té situace vykroutil a mohl zmizet, slíbil jsem jí, že si s ním promluvím. No, a nakonec to dopadlo tak, že jsem mu ji přebral.
Rodina se povedla
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Po roce randění se ke mně nastěhovala, za dalších pár měsíců otěhotněla, a když byl synovi rok, vzali jsme se. Za další dva roky se narodila dcera. Mezitím jsme si na hypotéku koupili větší byt. Žena byla s dětmi doma do dceřiných čtyř let. Naštěstí jsme si to i s hypotékou mohli dovolit, vydělávám celkem slušně a žena zdědila malý domek na venkově, který jsme prodali a manželka tak nemusela pospíchat do práce. Přeci jen já se dost často vracím domů až večer, babičky nebydlí blízko nás, takže s hlídáním to máme složitější.
Manželka před narozením dětí pracovala v účtárně v jedné větší firmě. Práce ji bavila a i když chtěli, aby se k nim vrátila, nebylo to právě kvůli dětem dost možné. Kolikrát pracovala až do večera a někdy si i nosila práci domů. Nakonec začala pracovat jako hospodářka ve škole, kam náš syn nastoupil do první třídy. Do práce už nechodí tak nadšeně jako dřív, ale aspoň má čas na děti.
Až donedávna jsem si myslel, že náš rodinný život je celkem pohodový, rozumíme si, děti se nám povedly, nouzí netrpíme, jsme zdraví.
Rozlučka v nevěstinci
Mám partu kamarádů ještě z vysoké školy, občas se scházíme, zasportujeme si, zajdeme na pivo. Někdy se scházíme i společně s manželkami nebo přítelkyněmi, i dětmi. Jeden z nás jako poslední ženskému mámení odolával, vždycky tvrdil, že proti krásné ženě nic nemá, ale přes práh mu nesmí. Vždycky když nás poslouchal, jak se bavíme o partnerských problémech, jen se smál, že jemu se to nikdy stát nemůže. A stalo. Dlouho jsme nikdo nic netušil, až nám lehce pod vlivem v hospodě sdělil, že se bude ženit. Byl to šok a zároveň důvod k pořádné oslavě.
Pochopitelně jsme naplánovali i pořádnou rozlučku se svobodou. A že se povedla! Už ani nevím, koho to napadlo, ale skončili jsme v jednom podniku pro pány. Poseděli na baru s milými děvčaty, ale moc si toho nepamatuji. Jedno vím jistě, rozhodně jsem své ženě nevěrný nebyl, zdržel jsem se tam maximálně na jednu skleničku a šel domů. Co se tam dál dělo, netuším, ale jak znám kluky, nejspíš to taky brzy zabalili a šli domů. Je to zvláštní, ale moc jsme to společně neprobírali, přeci jen to byl tak trochu úlet a my jsme spořádaní otcové od rodin.
Způsob zakončení večírku jsem ani nijak před svou ženou netajil. Mé svědomí bylo čisté, tak jsem si říkal, jak se tomu spolu zasmějeme. Jenže to jsem si naběhl. Moje žena to vůbec nebrala jako legraci. Urazila se a nemluvila se mnou. Trvalo to několik dní, já dělal, co jsem mohl, znovu a znovu ji přesvědčoval, že o nic nešlo, že to byla fakt jen legrace, vždyť jsme chlapi, co si pořád musí něco dokazovat. Ale ona mě vůbec nebrala na vědomí. Prý jsem ji zklamal.
Zadarmo ani kuře nehrabe
Po týdnu, kdy se mnou mluvila jen na půl pusy, mi najednou povídá, že tedy dobrá, ale že „něco za něco“, pokud chci, aby se mnou měla sex, tak si to budu muset zasloužit, třeba nějakým hezkým dárkem, ale ani finančním obnosem nepohrdne, ona sama si pak může vybrat, co pěkného si koupí. Myslel jsem, že si dělá legraci, ale ona byla naprosto vážná, prý proč mají za sex dostávat peníze jen prostitutky. Nakonec z ní vylezlo, že jí to poradily holky z práce - kuchařky. Tak to jsem byl hned doma a věděl, odkud vítr vane. Jednou z jejích nových kamarádek je žena z mého pohledu tak trochu do větru a bylo mi jasné, že to byl její nápad.
Nicméně jsem si říkal, že pro jednou mě to nezabije. Manželce jsem koupil hodinky, které si už dávno přála, chtěl jsem jí je stejně dát k narozeninám. Večer jsme si spolu užili, po naštvání nebylo ani stopy. Tím jsem považoval moje potrestání za ukončené. Ovšem to jsem se hluboce mýlil. Když jsem se k ženě za dva dny opět přitulil, odbyla mě, že zadarmo ani kuře nehrabe. A to jsem se fakt naštval zase já. Teď máme doma dusnou už hodně dlouho a já si říkám, jestli to mám zapotřebí. Vůbec nechápu, co to do té mojí ženské vjelo. Zároveň mi ty příjemné chvilky s ní chybí.
Petr
Názor odbornice:
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážený Petře! Rozhodně bych se na vašem místě ptala. Měla bych snahu dozvědět se, zda se od vaší ženy jedná o jakousi hru či zda celý ten obchodní nápad s dary za intimnosti myslí vážně. Pokuste se ženě vysvětlit, čeho si na vašem vztahu považujete. Vraťte se klidně do historie vztahu, vytáhněte na světlo příhody, na které rád vzpomínáte. Společně se z nich potěšte.
V oblasti intimností se ptejte, co konkrétně má vaše žena v oblibě. Zajímejte se o ni a pokuste se jí vyjít vstříc. Zároveň můžete mluvit i o svých oblíbených intimních chvilkách. Pokusy o nastavení “obchodu” bych pokud možno ignorovala. Jako chvilkové zpestření taková hra možná fungovat může, dlouhodobě je však obchodní nastavení partnerského vztahu neudržitelné.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 15. dubna 2019. Anketa je uzavřena.
