Jmenuji se Marek, je mi 39 let, před Janou jsem deset let žil s přítelkyní, spolu jsme si postavili i dům. Jenže se zamilovala do cizince v hotelu, kde pracovala. Dnes jsou manželé, mají dceru a žijí spolu ve Skotsku.
Chtěl jsem zůstat sám
Zůstal jsem sám, přítelkyně mi doslova zlomila srdce a já se zařekl, že už žádnou ženskou nechci ani vidět. Pak jsem ale poznal Janu, zpočátku jsem ji bral jen jako kamarádku, sice jsme spolu spali, ale nechtěl jsem si ji příliš pustit k tělu. Ona byla taky opatrná, zklamala se podobně jako já. I Jana měla dlouho přítele, se kterým žila. Byl rozvedený, měl dvě děti a další nechtěl. Jí to prý tenkrát nevadilo, byla mladá, měla spoustu různých zájmů a o dítě nestála. Jenže pak se jí přehoupla třicítka a mateřské pudy se probudily. Ovšem její přítel trval na svém: děti už mám a žádné další nechci. Nakonec se rozešli.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Když jsem se s Janou seznámil, bylo jí 33 let. Žila u rodičů, protože se od přítele odstěhovala a nechtěla někde žít sama. S mámou jsou velké kamarádky, ta akorát odešla do důchodu a byla tak ráda, že se s dcerou může víc vídat. Janin táta je takový morous, také už je v důchodu, ale má svou dílnu a garáž, kam se na celý den zavře a do baráku přijde jen na jídlo nebo se vyspat.
Znovu jsem se zamiloval
Postupně se náš vztah s Janou prohloubil, na hodně věcí jsme měli stejný názor i spoustu společných zájmů, nejspíš nás sblížila i podobná špatná zkušenost s předchozími partnery, ale hlavně jsme se do sebe zamilovali. Po čase jsem jí navrhl, jestli by se nechtěla ke mně přestěhovat. Bál jsem se, že odmítne, když jsem viděl, jak je doma spokojená, ale souhlasila. Jana je dost akční, v domě navrhla spoustu změn, které mě nadchly. Je z domova zvyklá pracovat i na zahradě, najednou prokouklo i okolí domu. Zase jsem byl šťastný, že mám vedle sebe ženu, kterou miluji a se kterou je mi fajn. Akorát ohledně svatby jsme oba pořád opatrní. Rozhodli jsme se, že to necháme být, až uzraje čas, vezmeme se.
Protože nejsme nejmladší, rozhodli jsme se mít co nejdřív dítě. Oba jsme po něm hodně toužili. Jana otěhotněla zhruba po roce společného bydlení. Naštěstí těhotenství i porod proběhly v pořádku a dnes už máme ročního Marečka.
Všechno by mohlo být tzv. zalité sluncem, kdyby Jana i se synem nebyla víc se svou matkou než se mnou. Tráví s ní každou volnou chvilku. Probírá s ní všechno kolem kluka, domácnosti, ale i mě. Svěřuje se jí snad úplně se vším. Bohužel s tím nezačala, až když se syn narodil, ona byla taková i před těhotenstvím. Jela z práce a místo, aby přijela domů, zastavila se nejdřív u mámy. Tam si daly kafíčko, probraly všechno možné a až po nějaké době odjela za mnou.
Ze začátku mi to až tak nevadilo, pak jsem si z ní i utahoval. Později jsem jí řekl, že mi to přijde dost zvláštní, aby byla prakticky denně tak dlouho u své mámy. Když jsem zjistil, že s ní řeší úplně všechno, dokonce jsem proti jejím každodenním návštěvám protestoval. Je fakt, že tenkrát jsme se často sešli doma prakticky ve stejnou dobu, protože já jezdím déle z práce a Jana pracovala kousek od nás. Nemusel jsem tedy „trpět“ tím, že doma není. Ovšem teď je to ale jinak. Já odjedu ráno do práce, a když se vrátím, doma je prázdno, Jana je s malým u své mámy. Kolikrát přijede až večer se spícím klukem, kterého už dá rovnou do postýlky, a já si ho ani neužiju. Výjimkou ani není to, že mi zavolá, ať je nečekám, že u rodičů zůstane přes noc, někdy i víc dní.
Jana dá jen na matku
Jana se svou matkou probírá opravdu vše. Chápu, že kolem kluka jí zpočátku mohla poradit lépe než já, jenže dnes nemůžu ohledně syna nic říct, vadí mi, že ho babička moc nabaluje, že Janě mluví do toho, jak kluka vychovávat. Přitom jsme si s přítelkyní spoustu věcí ujasnili, měli jsme na synovu výchovu stejný názor, jenže jak ho máma má jiný, Jana hned otočí.
Nejde jen o našeho syna, Jana se matky ptá na její názor i ohledně toho, co má vařit, co kupovat do domácnosti. Třeba jsme řešili, že potřebujeme koupit novou sedačku. Na jedné jsme se už shodli, líbila se nám oběma. Pak ji Jana v katalogu ukázala mámě, jí se nelíbila a Jana hned otočila. A takových případů bych našel opravdu hodně. Jana je asi dost měkká, nemá svůj vlastní názor.
Mámě podléhá, obě si spolu rozumí a já jsem pak odsunutý. Dřív jsem si to nějak neuvědomoval, ale od té doby, co máme syna, je to čím dál horší. Někdy si dokonce říkám, jestli by mi bez Jany nebylo líp. Syna bych pochopitelně chtěl hodně vídat, mám ho rád, chci se podílet na jeho výchově, ale Jana mi svým chováním čím dál víc leze na nervy. Nejhorší je, když jí to řeknu, tak se ještě naštve, že maminku nemám rád.
Marek
Názor odbornice: Nespokojenost řešte se ženou
Vážený Marku! Popisujete, jak Vaše žena tráví více času se svou matkou než s Vámi. Z Vašeho líčení však také vyplývá, že tomu vlastně nikdy nebylo jinak.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Svou nespokojenost byste rozhodně měl řešit se svojí ženou Janou, nikoliv s její matkou. Pokuste se ji nekritizovat, ale hovořit o tom, co byste potřeboval, abyste se ve své rodině (tvořené Vámi, Janou a Marečkem) i ve vztahu s ní cítil lépe. Jana by měla od Vás slyšet, že o ni a o syna stojíte. Navržení určitého kompromisu by nebylo od věci. Čas s babičkou a s Vámi by tak mohl dostat jasná pravidla, na kterých se s Janou ideálně dohodnete.
Na druhou stranu - co dělá Jana v čase, kdy jste Vy v práci, byste měl nechat na ní. Chce-li trávit čas se svou matkou, nechť jej tráví. Když však přijdete domů, rád byste byl se svou ženou a synkem. Neuškodí, přijdete-li s konkrétním návrhem, jak byste společný čas ve třech mohli strávit. Možná Janu potěší, že se zabýváte tím, čemu byste se společně mohli věnovat.
Některé dny je však také dobré, abyste se věnoval aktivitě sám pro sebe - třeba sportu nebo něčemu jinému, co Vás těší. I Jana by si postupně mohla začít dopřávat času sama pro sebe. Jít si třeba jednou týdně zacvičit s tím, že o Marečka byste se v té době staral Vy sám. Věřte, že to pro Vašeho klučíka může být osvěžující zkušenost, zvláště je-li dosud vlastně výhradně v péči žen.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 4. června 2018. Anketa je uzavřena.
