Moji předci měli ve vesnici, ze které pocházím, velkou vážnost. Byli to bohatí sedláci, kterým patřily rozsáhlé polnosti a velký kus lesa. Zaměstnávali většinu lidí z naší vsi i blízkého okolí. Můj prapraděd byl oblíbený i tím, že se postaral o chudé a nemocné obyvatele, nechal ve vsi postavit školu a ze svého platil učitele, který měl u něj stravu a bydlení zdarma.
Rodinný majetek se dědí několik generací
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Statek i okolní majetek se v naší rodině dědí z generace na generaci. Bohužel za minulého režimu jsme o statek přišli, vzniklo zde družstvo, ale po roce 1989 nám vše vrátili. Tátovi bylo tenkrát 40 let. Děda ještě žil a společně s mým tátou dali vše do pořádku. Měli jsme štěstí, jak dům, tak stáje nebyly příliš zdevastované. Táta měl ještě sestru, tu časem vyplatil a s maminkou zůstali na statku bydlet. Já se narodila až po revoluci, mám ale starší sestru. Na dětství vzpomínám ráda, vyrůstaly jsme se sestrou v krásné přírodě, pomáhaly rodičům se zvířaty i na poli.
Sestra se vdala, vzala si kluka z naší vesnice, který má k hospodářství vztah. Maminku už bohužel nemáme a táta je nemocný, podepsaly se na něm roky dřiny. Žije tzv. na vejminku u sestry, která se s manželem stará o náš statek. Když už táta na něm přestal pracovat, rozhodl se, že nás se sestrou podělí. Sestra, která má k našemu rodnému domu větší vztah, žije tam i s manželem a dětmi, dostala statek s tím, že tam táta bude doživotně bydlet a ona se o něj bude starat. I já tam mám věcné břemeno doživotního užívání části domu.
Dostala jsem pole a les
A protože já k hospodářství až tolik nepřilnula, po maturitě jsem odešla do města, daroval mi táta polnosti a les. Už několik let je mají v pronájmu zemědělci z vedlejší vesnice. Táta jim pozemky prodat nechtěl, přál si, aby zůstaly v majetku naší rodiny, i když zájem o ně je stále velký.
Tátu i sestru s rodinou navštěvuji celkem často, mám je ráda, je nám spolu dobře. Ale vždy se ráda vracím do města, kde jsem našla svůj domov a práci. Pracuji jako asistentka ředitele. Už dva roky žiju se svým přítelem. Když jsme spolu byli několik měsíců, představila jsem ho své rodině. Bohužel ho nevzali příliš dobře. Mrzelo mě to, ale dneska vím, že sestra, která byla ke mně upřímná, měla pravdu. Řekla mi, že to není muž pro mě, že s ním nebudu šťastná a jednou mi způsobí hodně problémů.
Já byla zamilovaná a slepá a neviděla jeho chyby. Nepřišlo mi divné, že je věčně bez peněz, že každou chvíli mění práci, v žádné dlouho nevydrží. Vždycky si našel výmluvu, proč tomu tak je. A já mu ještě nabídla, že u mě může bydlet, dokonce má v mém bytě, který splácím na hypotéku, trvalé bydliště. Prakticky vůbec mi nepřispívá na bydlení. Sem tam zaplatí nákup. Pořád slibuje hory doly, že mi jednou všechno vrátí, že brzy bude mít práci snů.
Hrozí nám exekuce
A to nejhorší přišlo nedávno. Zjistila jsem, že má statisícové dluhy, brousí si na něj zuby exekutoři. Děsím se, kdy přijdou k nám domů a všechno seberou. Nevím, jak bych dokazovala, že většina věcí je moje. Nemám důkazy. A bohužel, přítel má u mě trvalé bydliště, nemůžu ho jen tak vyhodit.
Přítel nedávno přišel s tím, že ví, jak bychom se z toho mohli dostat, mám přece majetek, který mi táta dal, mohla bych ho prodat a zaplatit dluhy. O své peníze se ale bát nemusím, on by mi všechno vrátil. Pokud bych to ale udělala, zradila bych svého tátu. Kdyby se to dozvěděl, asi by mi to neodpustil. Jenže na druhou stranu, pozemky jsou moje a mohu si s nimi nakládat, jak sama uznám za vhodné.
Marta
Názor odbornice: Zbavte se slepé skvrny!
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážená Marto! Popisujete historii rodinných peripetií s vlastnictvím nemovitostí. Váš táta se po restituci polností zachoval jako vlastník zodpovědný k letitému majetku předků a usilovnou prací uvedl majetek zpět do dobrého stavu. Možná jste již někdy slyšela výrok, že vlastnictví zavazuje.
Chápala bych ho tak, že mám svůj majetek přiměřeně opatrovat a starat se o něj. Neznamená to, že jej nemohu za žádnou cenu nikdy prodat. Avšak uvažuji-li o prodeji, měl by to být velmi dobře a zodpovědně promyšlený krok. Zbavování se statků, které letitě patřily rodině jen proto, abych nalila peníze do nepracujícího a nezodpovědného přítele, mi skutečně přijde holý nesmysl.
Píšete, že má na vaší adrese přítel trvalé bydliště. Pakliže jste ještě nekontaktovala právníka, domnívám se, že by to bylo velmi vhodné učinit. S ním bych se poradila o tom, k čemu přítele trvalé bydliště opravňuje, případně potom, jak jej lze zrušit, což možná nebude až tak komplikované. Jste dospělá, máte dobrou práci, píšete, že splácíte hypotéku na svůj byt. Sama jste tedy finančně gramotná a zodpovědná.
Na druhou stranu, jako byste byla stižena slepou skvrnou vůči finanční nezodpovědnosti svého přítele, dotujete jej, nepřispívá vám na bydlení, ač u vás žije a nyní dokonce zvažujete prodej rodinného majetku, abyste splatila přítelovy dluhy. Hledejte možnosti, jak se této slepé skvrny zbavit. Objednejte si konzultaci u právníka, který s vámi probere ze všech stran možnosti, jak se svým majetkem (ne)nakládat. Držím palce, aby vaše procitnutí bylo rychlé.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 27. srpna 2018. Anketa je uzavřena.
