Dospělí kteří nejsou schopní kontrolovat úkoly ze 7. třídy a nejsou schopní se to ani doučit by neměli mít ani občanku natož děti 

Napadlo me to same, vzdyt se to muzou s temi detmi naucit, vyjmenovana slova jsem se znovu ucil odrikavat nedavno se svou dcerou, a byla to sranda pro oba.

Ted jsou to cigarety a alkohol, a pak prijdou na radu drogy.

Ale to už jsou drogy přece

Když jsem začala článek číst, myslela jsem, že se jedná o kluka na střední škole ( druhák, třeťák ), ale sedmá třída na základce? To je děs....

To máme mládež. Oba rodiče jsou absolventi zvláštní školy, že nechápou matematiku ze sedmé třídy? A pak se divme nevzdělatelnosti  cikánských Romů. Také tomu trochu přispívají média a celá dnešní opěvovaná demokracie. Děti si smějí dělat co chtějí a matematika je veřejně zesměšňována.

Škoda že vůbec nevíme co chce to dítě. Patrně se ho nikdo neptal.

Na co by se ho měli ptát? Jestli se chce učit matematiku nebo nechce? Chápala bych takovéto chování pokud by byl na střední, kterou mu vybrali rodiče, ale on chtěl jinam. Jenže je teprve na základce....

Tenhle je ztracený, udělejte si nové dítě.

To je tak krasny priklad a je to dokonce i tom problemu presne napsano. Vypada to, ze nejen syna ystihuje veta "Jenze to prislo vetsinou az ve chvili, kdy priletela nejake kule". Rozhodnuti jestli syn potrebuje doucovani nebo preci nemuze byt na nem. A pokud s nim chcete jednat jako s dospelym, tak se nabizel jednoduchy kompromis. Doucovani nebude kdyz nam dokazes, ze ho nepotrebujes. Pokud si opravis znamky a nebo aspon napr. nebudes mit zadnou znamku horsi nez dvojku (trojku), tak doucovani nebude potreba.

Nemám ráda, když se vše svaluje na rodiče. Nejsme v jejich situaci, takže nemůžeme tak lehce hodnotit. Přiznávám, že sama mám doma pubertální dítě, navíc docela dost hloupoučké na matematiku.

Ale tady u rodičů nevidím snahu situaci konstruktivně řešit už od třičtvrtletí minulého školního roku, vlastně už předtím.

1) Propadání ve čtvrtletí muselo nastat po té, co chlapec dostal několik velice špatných známek z matematiky. Takže chyba č. 1 - kontrolovat pravidelně žákovskou knížku, potom by neprospěch nebyl takovým překvapením. Řešit to okamžitě - doučování, žádné sezení nad příklady, kluk to zřejmě nezvládá a pokud sám neumím matematiku, tak si najmu někoho, aby ji dítě doučil.

2) To samé reparát. Bez diskuzí si sehnat někoho, kdo se s klukem bude učit, zároveň ho nezavírat doma, 13letý kluk potřebuje i jiné podněty.

3) Nenechat dítě propadnout v té samé škole, radši ho "přesadit" do nového kolektivu.

4) Pokud ho nechám ve škole a chytl se partičky - okamžitě "přesadit" do jiné školy.

V sedmé třídě? Takové chování bych možná pochopila u nějakého 17tiletého puberťáka na střední škole nebo učňáku, ale na základce?? On by ten pásek nemusel být až tak blbé řešení...

Výjimečně s vámi souhlasím. Kdyby to byla rozvedená máma, která na něj nestačí, protože on už má větší sílu než ona...ale táta tam je, měl by ho chytit pod krkem a trochu pohrozit.

Zkrátka na něj nestačíte, celou jeho výchovu jste zanedbali už od prvopočátku, takže teď můžete jen čekat,  jak se to celé vyvine. On je ve věku, kdy už si od nikoho radit nenechá.

Vaši jistotu bych chtěla mít.