Jak já bývávala pyšná a z chyb děti obviňovala jen a jen výchovu a jejich rodiče.. Az jsem se setkala s milující, sporádanou a velmi rozumnou rodinou. Tri deti ukázkové, bezproblémové, a to jedno... Po prarodici se u nej projevil v pubertě povahový rys, spíše porucha osobnosti. Nenadeláte nic. K pripadu vime prilis malo, nevime, proc odesla matka, co je otec vlastne zac, zda je tam dedicna dispozice, jak probíhala výchova a rodinná atmosféra kolem toho třetího roku. Držím palce. A hlavne si pevne drzte hranice. To je jedine, co muze zachránit. Deti, nebo alespoň vás.

Poradila bych kineziologii, snad by se našel zdroj problému v minulosti a podařilo by se pozitivně přeladit. Určitě se v každém městě najde odborník. Nikdo sám od sebe netuší nic o rodičovství, nikde se to neučíme, jen si myslíme, že děláme správně, někdy snaha vynahradit dětem ztrátu matky vede k větší benevolenci nebo ústupkům, kde být nemají a pak se to v době puberty vrací jako bumerang...ale těžko soudit, něco bylo rozhodně špatně a odjezd otce do zahraničí třeba tu situaci a s tím spojené špatné pocity vzkřísil...ale obecně v tomto věku je to těžké s každým, u vlastních dětí to nevypadá nikdy tak dramaticky ( vidíme sami sebe v těch letech), jako u těch nevlastních !

To je psycholožka - ona drží pěsti!

Zkusím malou radu - jak zde píší i další, nelámejte nic přes koleno, rozhodně se ho nesnažte "kupovat", nebo ho zkazíte. - Dávejte mu víc času na provedení zadaných úkolů. Muži si MOC rádi rozhodují o tom, KDY povinnost splní. - Vydržte a uvidíte. - Vlastně taky držím pěsti!

V 16 létech mladí negují úplně všechno. Alespoň navenek a svoji opozici vystavují na odiv. Stávají se individualitami. Ovšem pozornému pozorovateli neujde, že jejich vzdor není zas tak 100%. Konání je malinko jiné. Říkejte své názory, chovejte se podle nich, budete sledováni, ale nevyžadujte od mladých okamžitou reakci, okamžité podřízení se. Ono to přijde. Potřebují se sami přesvědčit. Musí to být jejich rozhodnutí se vašimi názory řídit, ne váš příkaz!

A čemu se divi? Nejdřív se na deti vykašle máma, pak táta a od deti se očekává respekt a krásný vztah? Jak sedo lesa volá...

Táta na něj kašlal od začáktu."nic o výchově nevěděl" tak že měl děti spíš jak akvarijní rybičky chodil do práce aby zajistit materiální zabezpečení ale na nějakou výchovu a vztah si čas nenašel......akorát měl ještě dost svědomí že na rozdíl od manželky se na ně nevykašlal úplně. Ty děcka nemohly dopadnout jinak...tam musí být tolik vnitřní frustrace se kterou se neměli jak vypořádat, protože prostě nikoho nezajímají...

Ano to mu jistě vyřeší všechny ty emocionální problémy které jsou příčinou toho jak se chová....

To je to riziko mít děti. Už nepatří Vám ale kolektivu kolem.

ještě to dva roky vydržte a pak ho vykopněte,zruště mu trvalej pobyt a nazdar..choval se jako hovado,takať si tu samostatnost a svobodu užije,ale bez Vás!

za 2 roky už se tak chovat nebude, třeba

Chudák tatínek měl 7 a 8 leté dítě a o výchově nic nevěděl; nabízí se otázka, proč si takový člověk vůbec děti pořizoval, navíc s někým, kdo na tom byl se vztahem k dětem zřejmě ještě více "na štíru". Nová partnerka měla především hned z počátku trvat na tom, že otec nebude stroj na vydělávání peněz, ale konečně se také zapojí do výchovy dětí. Není divu, že jdou děti raději k babičce, pokud u ní cítí zájem a lásku (doufejme, že alespoň u ní).

Teda puberta se synem mi taky dala zabrat a dnes je z něj starostlivý taťka od rodinyAle tady v té rodině bylo fakt něco špatně - zřejmě už s maminkou a i chování otce není nic moc, když děti jsou radši u babičky

Všechno je to výchovou již od dětství.

Geny jsou víc jak výchova.