Já tedy nevím, kde vidí rodiče problém?Pokud přispívá,uklízí,nijak neprekazi ,proč by ho nemohli podporovat vykročit znovu do nového života lépe?V první řadě aby si našetřil

Ze svého prvního rozchodu jsem se vzpamatovával asi 10 měsíců, sice jsem nebydlel u rodičů, ale prostě to trvalo. Pokud Vám tam nevadí (nedělá hluk, nekrade věci, přiměřeně pomáhá, přispívá na domácnost), tak ho nechte ještě přes léto být a pak se ho zeptejte, jestli si nechce podívat po nějaké jiné. A až si najde holku, bude se stěhovat s chutí.

Snad by to chtělo uvést také, jaké mají ti rodiče bydlení. Pokud byt 2+1, tak se jim zas nedivím, zvláště když je běžné, že s přibývajícím věkem manželé už často nejsou schopni spávat spolu v jedné místnosti. Ale pokud mají velký nebo vícegenerační dům, tak tam se na to dívá jinak.

s tim bych souhlasil. V minulosti nebylo nic nezvykleho, ze se o prostorove omezeny byt delily 2 i 3 generace a bylo to narocne na souziti. Ale byty v meste jako Praha nebyly jak housky na kramu a poradnik byl dlouhy. Dnes je to jednodussi a lze se lepe prizpusobit okolnostem.

Pridam jedno takove kdyby.

Synovec a jeho devce se vloni po temer 5letem vztahu a 3 letem spolecnem souziti rozesli. Byli z toho oba spatni, ale dosli k nazoru, ze jejich vztah nema budoucnost, meli oba odlisne predstavy. On se chtel usadit, poradny domov, rodinu, ona chtela dalsi dlouha narocna studia a ze by si "poridili" dite tak nejak mezitim a to aby se prizpusobilo narokum jeji kariery. Tyhle neshody se tahly jejich vztahem uz dlouhou dobu a svagr s manzelkou mu nabidli "kdyby to prasklo, mas u nas vzdycky domov na jak dlouho budes potrebovat".

Synovec se po rozchodu odstehoval ke svobodnemu brachovi do maleho 3+kk a pozdeji si nasli velky byt 4+1 (+dalsi prostory), kde si vzajemne neprekazeji. Trvalo mu hodne dlouho se z rozchodu vzpamatovat, zacal zase randit az po vic jak pul roce.

Kdyby to byl nas kluk, udelali bychom s manzelkou to same jako synovcovi rodice - nabidli bychom mu navrat domu. Nas dum je dost velky aby rodice i dospeli kluci meli sve soukromi a oni vedi, ze nase dvere jsou jim kdykoliv otevrene na jak douho by potrebovali.

Asi se těšil domů

tři měsíce nejsou mnoho na vzpamatování po rozchodu a určitě už o tom vlastním bydlení přemýšlet začal. Po otázce rodičů jak to s tím stěhováním vidí , si myslím že mu už došlo že rodiče to chápou opravdu dočasně a že má něco pomalu shánět. Někdy stačí jen naťuknout, to udělali a zatím bych to dál neřešila, možná bych mu navrhla jestli by s tím hledáním neuvítal pomoct

Bytu nebo baby?

Mě přijde fajn, když má člověk rodinu, kam se může obrátit, když má problém. Jasně, musí se dát pozor, aby se to nezvrhlo v její využívání až zneužívání, ale zatím tomu nic nenasvědčuje.

Já se rozvedl, když jsem byl o něco starší než v článku popisovaný Jiří.

Našel jsem si byt a bydlel jsem víceméně 6 let sám.

Vrátit se k rodičům mě ani nenapadlo.

Z této doby vím, že to, že jsem žil sám a ne u rodičů, bylo slečnami daleko víc kvitováno než kdybych bydlel u rodičů.

Prostě jsem ukázal, že se dokážu o sebe sám postarat.

Toť otázka. Nezpochybňuji Váš případ, to bych si nedovolila, ale obecně taková situace taky může znamenat, že dotyčný se nerad přizpůsobuje, s nikým se nesnese a slečna, co to původně kvitovala, se pak nestačí divit...

Co já bych za to dal aby děti od nás nikdy neodešly.

??

Až tě začne vozit po doktorech a brát na dovolenou, tak oceníš, že ho máš doma.

Tak to je snad normální, i když u nich nebydlí, ne?