rozmazlenej nevychovanej fracek....

Hlady se ještě nikdo nepos...

Každý hraje, co mu druhý dovolí.

Žádné dítě ještě dobrovolně hlady nezemřelo, takže když to nechce jíst, tak ať to nejí.

Je ovšem potřeba mít potraviny uklizené v zamčené skříni, zámek na ledničku se dá taky koupit; samozřejmě že pokud je nonstop volně dostupné jídlo tak si dítě bude vymýšlet, protože odmítání jídla nebude mít žádné vyloženě negativní následky (tzn. hladovění až do příštího jídla). Když se bude vztekat, tak buďto dostane co chce, nebo se nic nestane. To je v pohodě, ne? Zato když to bude znamenat že bude akorát o hladu, no tak to se nevyplatí.

Je neuveritelne, ze rodice tehle predskolacky jeji manyry trpi. Vztekle sceny ze nebude jist, chce neco jineho, odbihani od stolu, padani ze zidle kdyz ji vezmou hracky, lehani na stul a podobne zachvaty vzteku jsou u predskolaka uz nepripustne.

Daji se ocekavat od batolete, ktere jeste nechape vysvetlovani. Predskolak by uz mel vedet jak se chovat u stolu. Rodice si na sebe upletli bic, kdyz dceru vcas neusmernili a nechaji se tyranizovat.

Jak se tohle dite bude chovat ve skole? Mala rozmazlena madam si postavi hlavu, ze chce delat neco jineho nez rekla ucitelka, zacne se vztekat a delat virvaly?

Je to zalezitost domaci discipliny a vychovy. Matka ze strachu ze dcera neji se podvoluje jeji tyranii, dava uplatky a ignoruje disciplinarni problemy.

Navrhovala bych predevsim zavest poradek u stolu, jak se kdo ma chovat. Nelibi se ti to, vztekas se, pujdes hned od stolu a uz se ke stolu nevratis. Jidlo okamzite do lednice a tam zustane.

Vztekas se - nebude televize, pohadka, hry na pocitaci dokud se nenaucis chovat jak mas.

Zadne mlsky za odmenu, ale umluva, ze kdo sni obed nebo veceri, ten ma narok na desert. Zadne sladkosti a sladke napoje k svacine kdyz dite nesnedlo obed. Do vecere jenom vodu na piti, ke svacine sklenici neslazeneho mleka, kousek cerstve mrkve nebo jablka.

Dite zrejme dostava prilis mnoho sladkeho. Zacit podavat zdravejsi svaciny.

Zkusit nabidnout diteti, ze spolu sestavi jidelnicek. Jakmile je sepsany, zadne dalsi zmeny a hlavne netrpet zadne sceny.

Já bych to tak neřešil, obdobím vybíravosti si asi prošel každý, já ho mám dodnes :). V naší rodině to bylo tak, že rodiče něco uvařili a - chceš, jez, nechceš, nejez. Mělo to pozitivní efekt - už jako dítě (odhaduji tak od 12) jsem se naučil vařit a cca od 15 let jsem si kompletně vařil (no spíše smažil a pekl, skutečně vařená jídla moc nemusím) sám.

Ze začátku se rodiče snažili do mne některá jídla také nacpat prosbami a hrozbami a mělo to spíše ten efekt, že mi je to zošklivilo, některá jsem se uvolil ochutnat třeba až po 20! letech a dnes si je občas (dobrovolně :) ) dám.

Takže dceři se snažit mírně vyjít vstříc (jídla která opravdu nerada jí nenutit) a občas, když si bude moc vymýšlet, tak prostě - tady máš, nechceš, budeš o hladu. Ono se to spraví. Hlavně se do ní nesnažit některá jídla "napěchovat".

Kdyby jen vybiravost. Ta je u hodne deti normalni nez jim dospeje chutova paleta.

Tady je nejvetsim problemem spatna vychova a ze rodice sebou nechaji vorat petiletym frackem.

Problem je nedostatek discipliny a nedostatecne nasazeni limitu aby dite vedelo jake chovani se mu nebude trpet.

Rada nechat vyhladovet někdy opravdu nefunguje. Já se jako dítě v jídle hrozne piplala a kdyby mi naši ten oběd nedali tak proste až do večeře nejím. Potom bych snad ;) snedla tu večeři. No a druhy den by se to opakovalo. Proste jsem ten pocit hladu nikdy neměla/neřešila ho. Jak píšou některé dámy níže byla jsem takové dite co by kdyby u něj máma nesěděla hodinu ať alespoň něco sní, tak prostě nejím a skončím na kapackách.

Téměř každej z vás tu přiznal, jak v dětství měl období, kdy nic nejedl, ale dvě třetiny z vás by nechaly děti hladovět nebo do nich to jídlo nacpali. Zjevně to je prostě období, kterým si každé dítě projde, má spoustu věcí, které mu nechutnají. Ano, měla jsem to taky. Ne, dítě se nikdy nevyhladoví tak, aby umřelo hlady. Ano, přežije do dospělosti. Pokud rodiče budou dávat neustále dobrý příklad, na sladkém nezůstane.

Typicky jsem jako malá nejedla lečo. Prostě to vypadalo, jako když někdo nablil. Pardon, ale je to tak. Něco podobného špenát. To zas bylo jako to, co má malé dítě v plínce, když začne dostávat zeleninu. No časem jsem pochopila, co to je za jídla a dneska na ně na obě nedám dopustit, i když jejich vzhled a konsistence se nezměnila. A začala jsem jíst spoustu zelenin, které jsem dřív nechtěla. Takovou růžičkovou kapustu, fazolové lusky apod.

Já období nejedení neměla. Vždy jsem byla dobré prase.

To jsem snad psala já ! Ne, tak hrozný to nemáme, ale to (ne)soustředění u jídla znám velmi dobře. Když jsou na stole opravdu jen propriety k jídlu, po vteřině čapne aspoň brčko, poskakuje na zadku, brnká zespoda stolu na různý udělátka..

Jsou věci, které nelze změnit. Je to dáno i 100% geneticky. Já taky jak byl malý a do dneška i spoustu jídel nejím. Máme dvě děti. Jedno geneticky po mě a je mnohonásobně horší než já. Nemělo šanci vidět, že bych něco nejedl a už při tom nejí ani 1/3 toho co já v jeho věku. Naopak druhé dítě je celé po matce, která jí naprosto vše. A taky toto dítě jí naprosto vše. Někdy sice brblá, ale sní. A já měl vždy z toho obrovský stres. A dělalo se mi z toho zle. Prostě přírodě neporučíš.