Dceři jsme koupily fenku ke 4.tým narozeninám a jasně, že to prvních pár měsíců byl záhul, ale stálo to za to, dcera se s ní mazlila a rozkazovala a dokonce ji časem naučila sedni a lehni. A teď v 9-ti letech s ní běhá hodiny po venku (místo aby seděla u PC) a jsme spokojení všichni. Má to trochu jako náhradu za sourozence neb zdravotní stav nám nedovolil mít dalšího hodného rošťáka. Kamarádka nakonec pořídila své dceři kočičku v dceřiných 8 letech a jsou doma všichni nadšení (před tím měli morče). A jiná koupila křečka a byla ráda, že po 2 letech umřel, protože musela pořád čistit klec, nesnesla ten zápach. My pořád vysáváme, ale to se stejně musí i tak a na procházky jsme chodili i bez psa. Pokud jste na všechno okolo syna sama, tak ten pejsek je asi nejvíc záhul, pokud to bude od štěňátka (což k dítěti doporučuji). Co se týká Vánoc, tak jsem dceři vysvětlila, když si přála pejska nebo koně, že Ježíšek živá zvířátka nenosí, vždyť by se zabalená v krabici udusila a kůň se vážně pod stromeček nevejde :-)

Tak proč s péčí o zvířátko nepomůže celá rodina? Radost dítěte je i jejich radost. To stmeluje rodinu a možná i to synovi chybí.

Stelo,nevim,jestli si tohle jeste prectete.. Spis mi pripada,ze vas syn se citi osamely,proto chce "kamarada". Urcite se mate sama co otacet, mozna neni tolik casu na hry a povidani,mozna mu chybi sourozenec,ktereho maji ostatni, mozna nejaky dobry kamarad v blizkem okoli.

Da se to resit ruzne. asi bych synovi vysvetlila, ze pece o psa je narocna a ze nez mu ho poridite, musi si to vyzkouset a obstat v tom. Pejska si lze pak obcas vypujcit od znamych. Nebo se vas syn muze domluvit s nejakou sousedkou a odpoledne ji pomoci s vencenim. Trenovat krmeni lze i na plysakovi. Zkratka pokusit se mu ten sen splnit alespon castecne, nahradne. Take bych si pujcila v knihovne knihu o tom, jak pecovat o psa a spolecne si ji ctete pred spanim. Jednak se neco dozvite, jednak spolu budete mit aktivitu blizici se tomu, jako by pejska skutecne mel. Pokud budete jeho prani venovat dostatecnou pozornost (aniz byste hned bezela psa koupit),treba casem odezni ta nalehavost, treba zmizi prani uplne, nebo treba zjistite,ze byste to spolu zvladli a bylo by to i fajn...

Náš syn chtěl kdysi hrozně pejska, budil se s tím, usínal s tím, stále o tom mluvil, říkal, že jsme v práci a on je doma sám a je mu smutno... Podlehli jsme (docela rádi, protože máme zvířata rádi), dopadlo to tak, že jsme měli postupně dva pejsky a celkem přes dvacet let jsme se o ně MY (= manželka a já) starali a byli jsme MY ve svých časových možnostech silně omezeni, syn obvykle zrovna nemohl, neměl čas, něco musel, atd. Pořídit svému dítěti zviřátko (téměř jedno jaké, měli jsme kdeco) znamená pořídit ho SOBĚ!!! S tím je třeba počítat!!!

Tak hlavne by si paní mela uvedomit, ze peci o psa nemůže hodit na syna. Uz jen venceni nebo veterinar bude na ni. Asi tezko bude poustet samotne sestilete dite ven.

Ja vencim psa rano, kdyz vedu dceru do skoly. To je starost dospělých nebo starsich deti kde se nebudu bat, ze mi zmizi dite i se psem. Jak pisou jiny zkusila by jsem neco nejnáročnějšího pro zacatek morce, kralika apod. Bez potřeby venceni proste

Proč by nemohlo šestileté dítě ven samo?

Každé zvíře pořizujeme s vědomím, že se o něj budeme starat my víc než naše děti, takže jsme takhle měli doma křečky, želvy, andulky, králíka a nakonec psa, což byla zdánlivě největší starost, ale zároveň největší radost a dnes nám všem moc chybí.

Každý jsem snad prošli nějakým chovatelským obdobím. Pohřbili jsme s vnučkou dva křečky, kocourka nám přejelo auto a tak nejvíc vydržely rybičky a strašilky. Psa do paneláku jsme jí naštěstí rozmluvili. Dnes má krásnou perskou kočku co většinu dne prospí. A díky jejim chlupům musí luxovat celý byt takže se naučila pravidelně uklízet.

Ta posledni veta je vyborna - diky chlupum se vlastne naucila uklizet :)

Dcera koupila britského kocourka s PP. I přes kastraci močil všude, nakonec ho darovala známým. Vnuk, její syn byl natolik nešťastný, že pořídili nového, bez PP, ale i tak byl drahý. Vnuk se tedy měl starat. Měl ho v pokojíčku, nadával, že ho budí, že rve záclony, kouše a škrábe a nakonec ho taky prodávají. Ještě není ani kastrovaný. Já mám zkušenost, že ani tak kastrace, jako možnost chodit ven,odstraní značkování. Ale bez PP lidé kupují hlavně proto, že chovatel vám zakáže, pouštět ho ven. Když si nemůže značkovat kočon venku, dělá to v bytě. Vnukovi je deset let, přesto zodpovědnost ještě nemá a vlastně ve finále - chudák kocourek. Vzala bych si ho, ale dcera chce peníze zpět na čištění koberců, které promočil.

pokud močil všude i když byl kastrovanýtak byl buď nemocný a nebo což je pravdšěpodobnšější neměl doma to co potřeboval, kočky tímhle ukazují nespokojenost s tím jde jsou a jaké mají podmínky. kočka není hračka a napříkald pokud nemá přístup k horní části bytu = neá se jak dostat na skříně a pod tak hodně trpí má strach, není to pro ni přirozené a pak chodí močit všude možně, nebo to dělá proto že mu málo často čistíte záchod, některé kočky nesnesou chodit na už jednou použitý, potřebují 2-3 a každý den čistit. Zkrátka je to řešitelné jen člověk kočkám musí rozumět. To že vám to dělala i druhá kočka jasně svědčí o tom že ta domácnost je pro kočky špatně nastavená, problém nebude v kočkách ale v rodině. Snad budou mít kočky po prodeji lepší majitele než mají doteď a snad si už proboha vaše dcerta žáfdnou kočku nepořídí, když jim neumí vytvoriř základní zázemí a jediné řešní problémů které zná je zvíře prodat....

Jestli si to nechcete zavařit na deset let, nejméně, pořiďte klukovi sourozence, ještě se u toho pobavíte..

A zavaříte si to na zbytek života.

Jako mala jsem taky touzila po psovi a kdyby mi nekdo misto toho koupil krecka, povazovala bych to za podvod stoleti. Hlodavci se mi protivili a krecka bych s klidem nechala chcipnout. (Nakonec jsem nedostala nikdy nic, nebot zvitezil argument o trapicim se psovi v panelaku. A zadne trauma z toho nemam :) )

A do bre udělali, že vám nedali nic s vaším přístupem ke zvířatům, ala asi je to stejně zděděný postoj.