Biologické hodiny
Rizika spojená s pozdějším rodičovstvím jsou pochopitelně mnohem častěji zmiňována u žen. Za nejrozumnější věk k otěhotnění bývá považováno 25 let. S přibývajícím věkem prvorodičky roste pravděpodobnost onemocnění cukrovkou, porodních a poporodních problémů, zvyšuje se nebezpečí potratu, případně vrozených vad dítěte. Hrozí předčasný porod, případně nižší porodní váha novorozence. Zatímco u dvacetileté matky je riziko Downova syndromu 1/1 500 porodů, u čtyřicetileté už 1/100 porodů.
„U žen ve věku 35 let a víc je vhodné těhotenství důkladněji sledovat, neboť je předpoklad vyššího rizika vzniku chromozomální vady plodu,“ potvrzuje Koudová. Za posledních pět let se přitom v Česku narodilo i ženám mezi 45. a 49. rokem hned 645 dětí, matek s už oslavenou padesátkou pak bylo 36.
„Nechci nikomu nastavovat nějaké limity, ale pokud si potomka pořizuju později, vždycky bych si především měla být jistá, že jsem na to dostatečně zdravá, abych se dožila dospělosti dítěte,“ upozorňuje genetička.
Ve zralejším věku je samozřejmě kolikrát nejtěžší vůbec otěhotnět. Pokud jsou oba partneři zdraví, pak se to ve 23 letech v průběhu jednoho cyklu povede z 25 %. Ve 31 letech se dá taková pravděpodobnost vyčíslit cifrou 20 %, v osmatřiceti 11 %, o dva roky později už jen zhruba 7 %.
Tikání biologických hodin se ostatně týká i mužů. S postupujícím věkem jim klesá hladina testosteronu, snižuje se množství i pohyblivost spermií, a tím pádem též pravděpodobnost oplodnění vajíčka. Tři roky starý britský výzkum konstatuje, že mužům ve věku 45 let trvá počít pětkrát déle než těm v 25 letech.
