Odpustit, či neodpustit? Dělat dusno, nebo se tvářit, že se nic nestalo? Co když to udělá znovu? Mám pro tentokrát přimhouřit oko, nebo se striktně držet zásad? Doktor James McNulty věnoval čtyři roky svého života tomu, aby na tyto otázky našel odpovědi.
Časosběrná studie, které se zúčastnilo 135 manželských párů, se zaměřila nejen na jejich soužití, ale také na přístup obou partnerů k řešení problémů.
Odpouštějící jsou víc v pohodě
Speciální pozornost pak byla podle Psychology Today věnována tomu, jakým způsobem si partneři navzájem odpouštějí své chyby a zdali jejich případná shovívavost vztahu prospívá. Ukázalo se, že s odpouštěním je to složitější, než se zdálo.
Studie zjistila, že lidé, kteří mají tendenci odpouštět, jsou ve vztahu spokojenější a zároveň jsou méně neurotičtí a příjemnější. Z krátkodobého hlediska navíc jejich shovívavost zmírňovala negativní chování partnera.
Přísnost musí být
Na druhou stranu však z dlouhodobého hlediska "vyhrávali" na celé čáře ti, kdo se zarputile drželi zásad a s odpuštěním nakládali jako se vzácným kořením. Ke konci čtyřletého průzkumu totiž odpouštějící přiznávali, že jejich partneři stále hřeší, co to dá, zatímco přísní a nesmlouvaví pozorovali postupné zlepšování v chování svých protějšků.
Podle doktora McNultyho je vysvětlení prosté: "Ti, kteří se nechovali dobře, prostě zjistili, že jejich chování má negativní důsledky, a tak se snažili své prohřešky eliminovat."
Vrátíme-li se tedy k "vousatému" pořekadlu ze začátku článku, možná bychom ho mohli lehce poupravit: Chybovat je lidské, s odpuštěním bychom ale měli raději šetřit. Minimálně v manželství nebo dlouhodobém vztahu.
