Není nahota jako nahota. Může ženské tělo oslavovat, ale i degradovat. Reprezentantem první varianty jsou umělecké akty, Playboy a další podobné magazíny. Otištění fotek s vábně odhalenými ňadry je zde vnímáno jako prestižní záležitost. Mnohé začínající i slavné hvězdy považují za vyznamenání, je-li jim nabídnuto zvěčnění na titulní straně takového magazínu.
Ušmudlané pornografické plátky, zobrazující ženu, případně kus ženy jako „maso“, mají efekt opačný, degradující. Tak schválně: do které skupiny byste zařadili obsluhu nahoře bez v hospodě třetí až čtvrté cenové skupiny?
Na Venušině pahorku bylo plno
„Je to diskriminace. Spravedlivé by bylo, kdyby obsluhoval polonahý pár, když už se tedy něco takového organizuje,“ pohoršuje se nad českou „službou“ Němka Ulrike (36 let) momentálně pracující v Praze.
Jenže kvůli komu by tam mezi chlapy pobíhal ten muž? Do podobných hospod totiž skoro žádné ženy nechodí. To uznala i Ulrike. Ona ani její kolega se v Německu s něčím takovým prý nikdy nesetkali. „Existují tam pánské kluby a striptýz, to ano, ovšem nikoli tahle upadle zlidovělá forma,“ tvrdí shodně.
Ani ve Spojených státech nic podobného v hospodách neuvidíte. Stejně jako v Německu jsou tu pánské kluby, ale jen v těch státech, kde nejsou zakázané. Zato Češi servírky topless milují, někdy natolik, že inzerují večery i dole bez. Jako například v jedné hospodě u Jihlavy, kde známého obsluhovala před časem úplně nahá žena, pouze v botách na jehlových podpatcích. Její „oděv“ tvořila denní nabídka, napsaná na jejím těle, takže slečna fungovala jako chodící jídelní lístek. Nejdražší jídla a nápoje měla takhle servírka na intimních místech, takže kdo si je chtěl přečíst, musel se jí kouknout mezi nohy. A dívalo se jí tam hodně mužů.
Podmínka: úsměv a prsa aspoň dvojky
„Fungujeme už sedmnáct let. Dříve jsme se starali asi tak o třicet podniků, ale poslední dobou si provozovny nemohou finančně dovolit pravidelnost, takže jsou to spíš jednorázové akce anebo striptýzy,“ říká Mirek Vobora, provozovatel agentury DJStars, který topless servírky hospodám shání.
O obsluhu dole bez podle něj zájem není. Zájem o práci mají většinou ženy s dětmi nebo studentky. „U každé ženy to je jiné, ale většinou to dělají kvůli penězům,“ říká Vobora. „Kromě spolehlivosti musejí být tyhle servírky usměvavé a mít alespoň dvojky prsa,“ dodává.
Dívka obsluhuje čtyři hodiny, takže za večer stihne pouze jeden podnik a má zakázáno dávat na sebe kontakt, což se ale nikdy neuhlídá. Pokud ho dá majiteli podniku, má vyhazov. Nemravné návrhy prý holky dostávají. Pánskou nahou obsluhu agentura DJStars nedělá, nevyhoví ani klientovi, který by chtěl celou nahou obsluhu bez i se sexem.
„Většina provozních tvrdí, že v takzvané mrtvé dny - úterý, středa, čtvrtek - se vyplatí vynaložit peníze navíc za topless servírku, protože se částka rychle vrátí v podobě vyšší konzumace alkoholu i jídel,“ říká Jiří Vystavěl, administrátor webového portálu Toplessprague.com.
„Já nebo moji kolegové jsme osobně mluvili se třemi topless servírkami, dvě byly studentky a jedna bývalá kadeřnice. Jedna z dívek se nechala slyšet, že má tisíc až dva korun za večer podle typu a návštěvnosti podniku a pracovní doby, která bývá většinou dvě až čtyři hodiny,“ líčí praxi Vystavěl.
Sám měl štěstí převážně na milou a usměvavou obsluhu, ale problém může podle něj mít provozní podniku, pro které je nejdůležitější hlavně rychlost a bezchybnost obsluhy. „Jednou jsem byl dokonce svědkem toho, že poslali dívku domů a od agentury si vyžádali okamžitou náhradu.“
Ženská prsa mohou symbolizovat mateřství, něhu, krásu, smyslnost, erotiku od nejnoblesnější po nejšpinavější. Mohou mít i revoluční obsah. Ukrajinky z hnutí Femen upozorňují svou obnaženou hrudí na různé společenské nešvary. Na rozdíl od komerčního zneužití nahoty jim feministky tleskají. Nejznámější z nich přirovnala ňadra aktivistek Femen ke zbrani: „Nasazují hruď jako poutač pohledů, aby mužům sdělily své poselství: protest právě proti obnažování žen! Proti prostituci! Proti obchodu se ženami! To považuji za dobré,“ prohlásila Alice Schwarzerová, německá novinářka a vydavatelka časopisu Emma v interview pro Spiegel.
Co by asi ale řekla, kdyby viděla v Česku na ulici na tabuli před hospodou křídou načmáraná prsa a někdo by jí přeložil nápis: Dnes večer kozy? Pochopila by, že se někdo za tisícovku nechá dobrovolně čtyři hodiny očumovat, případně ještě oplzle komentovat své tělesné partie?
Nic proti touze žen po exhibicionismu, který k většině z nás neodmyslitelně patří a díky níž vznikla mnoha hodnotná umělecká díla. Zaslouží si však lepší kontext než knajpu třetí cenovky.
