Neděle 15. prosince 2019, svátek má Radana, Radan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 15. prosince 2019 Radana, Radan

Máme nekonečný strach, na sebelítost není čas, říkají mámy nedonošených dětí

  0:27aktualizováno  0:27
Pozitivní těhotenský test, vlna štěstí, netrpělivé odpočítávání dní, kdy spatříte své děťátko. Jenže někdy ten okamžik přijde mnohem dřív, než by měl a vy musíte bojovat. Za sebe i za něj. Nedonošené děti slaví svůj mezinárodní den. Přečtěte si příběhy tří maminek, jejichž miminka přišla na svět dřív.
Část 1/3
Nedonošené miminko

U inkubátoru jsem se složila

Markéta Řehořová (38), dcera Míša: narozená ve 29. týdnu, porodní hmotnost 860 g syn Ríša: narozený ve 28. týdnu, porodní hmotnost 660 g

Podruhé Markéta otěhotněla přirozeně a plánovaně, cítila se dobře, jenže ve 26. týdnu začalo mít její těhotenství velmi nečekaný spád. Nepočítala s tím, že si po dvou a půl letech zopakuje noční můru, kterou už jednou prožila. Předčasně se totiž narodily obě její děti.

Markétě diagnostikovali preeklampsii, nemoc, která ohrožuje miminko i těhotnou ženu. „U dcery mi vysoký tlak způsobil krvácení z děložního hrdla v 26. týdnu těhotenství, a tak se na nemoc přišlo. Nešlo ji zastavit, a proto musela Míša na svět už v 29. týdnu. Jelikož se první příznaky nemoci objevují až po 20. týdnu těhotenství, nikdo mi nemohl zaručit, zda nezaútočí znovu. Opět jsem se dostala do situace, kdy nešlo nic dělat. Navzdory léčbě nemoc postupovala rychle. Můj stav se zhoršoval stejně rychle, jako když jsem čekala dceru. Syn se nakonec narodil akutní sekcí ve 28. týdnu těhotenství,“ vysvětluje Markéta.

Kvůli vážnému zdravotnímu stavu tak statečná maminka ani podruhé neměla šanci zažít normální spontánní porod. „Nepocítila jsem žádné známky spouštění porodu, tělo vůbec na nic takového nebylo připravené. U dcery šlo o plánovanou sekci při epidurální analgezii. Manžel při tom byl se mnou. Malou jsem hned viděla, byla malinkatá, ale krásná a trochu plakala. Vyšetřili ji ještě na sále a odnesli do inkubátoru,“ vzpomíná Markéta a naznačuje, že v případě syna to bylo jiné, mnohem horší.

Tenkrát šlo o život jim oběma. Propukla u ní eklampsie (záchvat tonicko-klonických křečí těhotné ženy navazující na předchozí těžkou preeklampsii - pozn. red.). „Narkózu mi napichovali v záchvatu, nevím nic, až to, co se dělo ráno po probuzení. Oba nás zachránilo, že jsem byla včas hospitalizovaná na Oddělení rizikového těhotenství u Apolináře.

Jednou z nejemotivnějších chvilek v životě je poprvé spatřit svoje dítě. U miminek „do dlaně“ je to podkreslené bolestí, nejistotou a strachem. „Bála jsem se toho, jak unesu pohled na tak křehké stvoření,“ vzpomíná Markéta. „Nezvládla jsem to a u inkubátoru jsem se složila. Bála jsem se o dceru celou svojí duší. Syna jsem viděla nejdřív jen na fotce. Po těžkém porodu jsem byla na JIP tři dny, než mi dovolili vstát a jít za ním. Věděla jsem, co mě čeká a zvládla jsem to líp.“

Strach na druhou


Děti bojovaly statečně. Jen u malého Ríši se lékaři báli, aby neměl kvůli tlakové vlně poškozený mozek. A pak následovalo čekání a každodenní úsilí.„Míša strávila v nemocnici dlouhých 51 dní. Brzy po porodu ji potrápila infekce střev, ale pak začala přibývat na váze a všechna vyšetření byla v pořádku. Mě z porodnice propustili po osmi dnech, jezdila jsem za ní pak každý den, vozila jsem jí mléko a tři hodiny jsme klokánkovaly. Nemohla jsem to bez ní vydržet. Domů jsme si ji odnesli čtyři týdny před plánovaným termínem porodu. Bez pěti gramů měla dvě kila,“ vzpomíná.

Máma nedonošeného syna: Věřila jsem, že to František vybojuje

„Syn musel zůstat v nemocnici 79 dní. Stejně jako k Míše jsem za ním chodila každý den. Měl trochu potíže s dýcháním, třetí týden po porodu dostal infekci střev a operovali mu tříselnou kýlu. Až když jsme si ho pak přivezli domů, konečně jsem si troufla uvěřit, že nás potkal druhý zázrak.“

Míša dnes chodí do páté a Ríša do druhé třídy. Přesto se na zážitky spojené s jejich příchodem na svět nedá zapomenout. „Byl to kolotoč emocí a hlavně strach. Držela jsem se blízkých cílů. K tomu, aby rodič přežil čas, kdy má miminko na oddělení neonatologie, potřebuje devět sil, je to láska, odhodlání, bojovnost, víra, důvěra, porozumění, naděje, pokora a vděčnost,“ myslí si Markéta, která nyní pomáhá v neziskové organizaci Nedoklubko.

Autor:

Vánoce

Advent je tady a spolu s ním nákupy vánočních dárků i pečení vánočního cukroví. Za vánoční atmosférou můžete vyrazit na vánoční trhy ve vašem okolí i do zahraničí.

  • Nejčtenější

Po porodu mě Viktor seřval a pomohlo to, přiznala Petra v dokumentu

Ačkoli Petra i Viktor vyrůstali ve městě a svatbu měli v Praze na Staroměstské radnici, rozhodli se pro život na vsi....

Premium

Nejraději mám vibrátory na klitoris, přiznává testérka erotických pomůcek

Na svou první erotickou pomůcku narazila Veronika u své maminky v ložnici a ze zvědavosti ji vyzkoušela. Od té doby...

Jen láska a zábava k udržení rodiny nestačí, zjistil pár z dokumentu

„Jsem do něj zamilovaná, a pak máme společný názor na to, jak chceme žít, starat se o rodinu, a je s ním zábava,“...

Nesnažte se, aby vás měli všichni rádi. Nejdůležitější je sebeláska

Existuje tisíc důvodů, proč člověk během života ztratí svoje já. Aby to nebylo doživotně, je třeba si ztrátu včas...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kvůli břichu si ani nezavázal tkaničky. Dietou a chůzí shodil 43 kilo

Dušanu Suchánkovi vadila nadváha v osobním, ale i pracovním životě. Zhubnout se rozhodl, když už si nedokázal zavázat...

Premium

Zoufale jsme se snažili postřeleného muže zachránit, líčí lékař z Ostravy

Hrudní chirurg Marcel Mitták z Fakultní nemocnice Ostrava se snažil s týmem zdravotníků zachránit jednoho z těžce...

Premium

Na Gottově pohřbu jsem se bál, že spáchám atentát na Zemana, říká Strach

Každý se ho ptá na Anděla Páně 3. Jiří Strach ale trpělivě vysvětluje, že to nezáleží jen na něm. „Rozhodujeme o tom...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

  • Další z rubriky

Neplánovala jsem rodit před kamerou, přiznala porodní asistentka Gábina

Pořad Malé lásky, který autenticky ukazuje zázrak zrození, zaujal diváky od prvního dílu. Bez ochoty a spolupráce...

Kvůli mužům a alkoholu opustila matka své děti. Ujali se jich prarodiče

Mamince nikdy neodpustím, že nás tady nechala, plakala Petruška (9). I s bratrem Adamem (7) žijí v Hanušovicích u...

Premium

Vážná nemoc mi dala radost z bytí, říká porotce StarDance Radek Balaš

Celkem čtyřikrát byl Radek Balaš v porotě StarDance, letos už se na soutěž stíhá jen tu a tam mrknout. Kvůli premiéře...

Premium

První republika nebyla jen elegance, radost a blahobyt, říká badatelka

Patří mezi největší odbornice na životní styl období vzniku samostatného Československa. Kristina Šemberová tráví...

Najdete na iDNES.cz