Sobota 14. prosince 2019, svátek má Lýdie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 14. prosince 2019 Lýdie

Nechceme být jako naše matky, přesto děláme stejné chyby

  3:49aktualizováno  3:49
Většina z nás opakuje výchovné omyly svých rodičů, ačkoliv jsme si kdysi slibovali, že se jich nikdy na vlastních dětech nedopustíme. Jenže nakonec si stejně nasliníme prst, abychom utřeli dítěti pusu špinavou od čokolády, a pronášíme k potomkům věty, které jsme z úst svých matek a otců nesnášeli.
V dětství jsme si slibovali, že budeme jiní než naši rodiče, ale ne vždy se nám to povede. (Ilustrační snímek)

V dětství jsme si slibovali, že budeme jiní než naši rodiče, ale ne vždy se nám to povede. (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Jsme výchovou natolik ovlivnění, že je pro nás obtížné volit jiné postupy? Zdá se, že ano. V malé anketě pro OnaDnes.cz se většina dotázaných žen shodla v tom, že jejich způsob výchovy dětí je velmi podobný tomu, který se dostal jim samotným. A to dokonce i v případech, že ho ani s odstupem času neshledávají jako správný.

Ukliď si ty hračky

"Máma byla perfekcionistka a vyžadovala všechno na sto procent. Ze školy jsem musela nosit jedničky, klavír a tenis nebyly zájmovými kroužky, ale honbou za úspěchem, v pokojíčku jsem musela mít hračky i knihy srovnané podle velikosti," vypráví pětatřicetiletá Linda. "Slibovala jsem sama sobě, že moje děti budou mít volnou výchovu a dětství s legrací, nepořádkem a vším, co k němu patří."

A co myslíte? Devítiletý Honzík ani šestiletý Jakub rozhodně nemají v pokojíčku nepořádek. A když malý Kuba pomaloval stěny obrázky Spidermana, popadl Lindu nezkrotitelný vztek. "Nejdřív na Jakuba, ale potom na sebe samu," přiznává. "Že nejsem schopná se přes to přenést a chovám se jako moje máma. Můžu si stokrát opakovat, že nevadí, když je bordel a není ve všem řád, ale nakonec reaguji podrážděně a nedokážu se s tím smířit."

Podobnou zkušenost popsala i třicetiletá Eva. "Když se na nás matce něco nelíbilo, třeba úplná prkotina, zatvářila se zmučeně, jako by se jí přihodila bůhvíjaká tragédie, a pronesla něco ve smyslu: Evičko, s tebou je trápení, já se tak snažím, a ty se chováš takhle," říká.

"Dodnes je mi tohle její bolestínské chování protivné. Snažím se chovat jinak, rozhodně být veselejší a brát věci s větším nadhledem. Jenže už několikrát jsem se přistihla, jak dceři vyhrožuju, že když bude maminku trápit, tak už nebude mít dost sil a místo ní přijde jiná matka."

Nechci být jako otec

Ve výčtu chyb, které se i proti vůli jejich nositelů zřejmě "dědí", byla přiznaná též agresivita. Čtyřicetiletý Jaroslav vyrůstal s otcem, který nešel pro ránu daleko. Dodnes má památku na natržené obočí za nějaký průšvih ve škole a v paměti bezpočet výprasků páskem. Tak si dal předsevzetí, že na svého syna nikdy nevztáhne ruku.

"Když jsem mu ve třech letech dal poprvé na zadek, protože mi utíkal přes silnici, měl jsem z toho depku snad týden. Hrozil jsem se myšlenky, že jsem jako táta," přiznává. "Manželka mě uklidňovala, že by ho taky plácla, protože šlo o nebezpečnou situaci. Pak jsem mu dal přes zadek, když se vztekal v obchodě."

Na první dojem velice mírný účetní se prý snaží všechny situace zvládat bez násilí, ale říká, že občas je to problém, neboť má pocit, že dobře mířená rána by vše vyřešila nejsnadněji.

Po stopách vlastních emocí

Nejvíce nás rozčilovalo, když nám rodiče říkali "nehrb se", "učeš se", "nežvýkej", o víkendu nás budili brzo ráno s tím, že se jde uklízet, nebo nám pokaždé s sebou na hřiště nacpali mladšího sourozence s nařízením, abychom ho dobře hlídali. Tak proč dnes mnohdy děláme to samé?

"Výchova našich dětí je ovlivněna emočními postoji a modely chování, které si uvědomujeme pouze částečně," vysvětluje dětský psycholog a psychoterapeut doktor Petr Pöthe. "To, co nás ve vztahu k vlastním dětem zřejmě ovlivňuje nejsilněji, nejsou načtené informace či chytré rady, nýbrž vlastní emoční zkušenost s našimi rodiči."

Podle odborníka jsou součástí této emoční zkušenosti jejich výchovné postoje a postupy, s kterými jsme se jako děti nevědomě identifikovali, a to i tehdy, když jsme je třeba odmítali, jako například již výprask.

"Vzorce chování a postoje našich rodičů se mohou aktivovat v interakci s našimi dětmi bez toho, abychom si to uvědomovali anebo přáli. To je důvod, proč nás někdy překvapí, jak se k nim najednou chováme nebo co k nim cítíme," tvrdí psycholog.

"Některé z výchovných postupů anebo postojů můžeme považovat za rizikové či nevhodné, přesto není lehké se jich zbavit. Nejlepší cestou oddělení vlastních postojů k dětem od postojů našich rodičů je zkoumání naší vlastní emoční zkušenosti s nimi, a to třeba pomocí psychoterapeuta, který nám může pomoci, abychom jí lépe porozuměli a odlišovali," radí doktor Pöthe.

Autoři:

Vánoce

Advent je tady a spolu s ním nákupy vánočních dárků i pečení vánočního cukroví. Za vánoční atmosférou můžete vyrazit na vánoční trhy ve vašem okolí i do zahraničí.

  • Nejčtenější

Po porodu mě Viktor seřval a pomohlo to, přiznala Petra v dokumentu

Ačkoli Petra i Viktor vyrůstali ve městě a svatbu měli v Praze na Staroměstské radnici, rozhodli se pro život na vsi....

Premium

Nejraději mám vibrátory na klitoris, přiznává testérka erotických pomůcek

Na svou první erotickou pomůcku narazila Veronika u své maminky v ložnici a ze zvědavosti ji vyzkoušela. Od té doby...

Jen láska a zábava k udržení rodiny nestačí, zjistil pár z dokumentu

„Jsem do něj zamilovaná, a pak máme společný názor na to, jak chceme žít, starat se o rodinu, a je s ním zábava,“...

Nesnažte se, aby vás měli všichni rádi. Nejdůležitější je sebeláska

Existuje tisíc důvodů, proč člověk během života ztratí svoje já. Aby to nebylo doživotně, je třeba si ztrátu včas...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kvůli břichu si ani nezavázal tkaničky. Dietou a chůzí shodil 43 kilo

Dušanu Suchánkovi vadila nadváha v osobním, ale i pracovním životě. Zhubnout se rozhodl, když už si nedokázal zavázat...

Premium

Zoufale jsme se snažili postřeleného muže zachránit, líčí lékař z Ostravy

Hrudní chirurg Marcel Mitták z Fakultní nemocnice Ostrava se snažil s týmem zdravotníků zachránit jednoho z těžce...

Premium

Na Gottově pohřbu jsem se bál, že spáchám atentát na Zemana, říká Strach

Každý se ho ptá na Anděla Páně 3. Jiří Strach ale trpělivě vysvětluje, že to nezáleží jen na něm. „Rozhodujeme o tom...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

  • Další z rubriky
Premium

Nejraději mám vibrátory na klitoris, přiznává testérka erotických pomůcek

Na svou první erotickou pomůcku narazila Veronika u své maminky v ložnici a ze zvědavosti ji vyzkoušela. Od té doby...

Premium

První republika nebyla jen elegance, radost a blahobyt, říká badatelka

Patří mezi největší odbornice na životní styl období vzniku samostatného Československa. Kristina Šemberová tráví...

Šetrný, nebo lakomec? Jak poznáte držgrešle a jak na něj

Když člověk rozhazuje peníze, je to chyba, špatný je však také opačný extrém. I šetření má totiž svoje hranice. Kdy jde...

Neplánovala jsem rodit před kamerou, přiznala porodní asistentka Gábina

Pořad Malé lásky, který autenticky ukazuje zázrak zrození, zaujal diváky od prvního dílu. Bez ochoty a spolupráce...

Najdete na iDNES.cz