Ahojda.

Mam desetiletou dcerku, ktera mi dela starosti. Potiz je v tom, ze pres veskerou snahu o komunikaci se nam nedari najit pricinu problemu - neustale lze, podvadi a nechce jist.

Muzete mi nekdo poradit, jak se s tim vyporadat?

Taky jsem ten problém měla. V rozporu s tímto článkem se mi svědčilo jedna častá nečekaná dobře mířená. Lepší, než systématické bití s přivazováním, nebo třeba hodinové klečení na tvrdém lině (to moc nefunguje, navíc vaše podvodnice by podvádělai v kleku že by si sedala na paty, když by jste se na ní zrovna nekoukala). Dítě musí mít respekt.

A nemela moc volnou vychovu,pokud nejaka byla?

Deset let je věk, kdy dívky vstupují z prepubertálního stadia do puberty, neboli dospívání. Toto období je pro tyto lidské bytosti velice náročné asi o něco těžší, než pro samotné rodiče. Nyní se dostavují na scénu hormony (zde hlavně estrogen), růst určitých partií, vyhledávání opačného pohlaví a tací rodiče mírně ztrácejí na autoritě. Zde hraje významnou roli zda je dítě jedináček, umění si odříkat, Vaše autorita, apod. Když to shrnu, vyjde rada: Vychovávat s láskou (nikoli tzv. opičí), přestože si jí nevšimne, nebo si jí neváží a hlavně nechávat tomu dítěti "otevřené dveře" ať provede cokoli" Doporučuji knížku od MUDr Zdeňka Matějíčka Po dobrém nebo po zlém (na pedagogických školách povinná četba) Více informací přes Mail.

Je mi 13. Věk 8 až 11 jsem strávila v U.S.A.  Nemám pocit že by mé rodiče nějak ovlivnoval moderní styl

výchovy. Občas facka, celkem málokdy, trocha domluvy, v podstatě od věku co to jde se věci prostě dějí, a pokud ne spravne, teprve potom se to řeší.

A k sprostým slovům, já i kamarádky používame spíše ty slabší, p***l, h***o, d***l. Nikdy  bychom neřekli třeba p**a.Jsme 4 děti, bohužel z výchovy v věku 2-5let si toho příliš nepamatuji.

Kde berete ty informace o výchově v zahraničí V americe, uznávám byli některé děti nevychované ale byli i normální rodiny.

A hlavně, myslím si že výchova každého dítěte je na rodičích, a na každé dítě platí něco jiného.

to neznám...

de*il

to není sprosté slovo, to je diagnóza

Jo,to jsem nevedela,je mi teprve 12let.

Dotaz: Mame 2,5 letého syna. Občas musíme řešit jeho záchvaty vzteku, když není po jeho. Zkoušíme mu všechno vysvětlovat a řešit v klidu, ale veškeré argumenty jsou k ničemu, protože řve a vzteká se. Někdy dostane i na zadek, ale nic moc se tím nevyřeší. Poradte prosim co delat? Zkouším i metodu co jsem viděl v tv. Když se moc vzteká ,tak ho vzít do náruče,pevně ho opatrně obejmout(sedim).A vydržet dokud se neuklidní. Přitom mu říkám ,že ho mame rádi,ale že nesmí zlobit a co udělal špatně.     

Předem si rozmyslete,co mu povolíte a co ne.Jednotný by jste měl být s manželkou,aby dítě vědělo,kde má hranice.

Pak pokud něco požadujete, trvejte na svém,nesmíte ustupovat.Nejhorší je mu ustoupit,aby jste už měl klid.Pokud jednou povolíte záchvatu bude to zkoušet znovu,nebo se bude vztekat ještě víc abyste povolila.Samozřejmě,když tak dosáhne svého,bude to dělat příště zase.Pokud to půjde vyvarujte se zbytečným konfliktům. Chce to hlavně důslednost,ale když má 2,5 roku začíná si prosazovat svoje. Samozřejmě záleží jakou má dítě povahu,pokud je dítě hodně živé nedivte se ,že se takto projevuje.

Někdy je lepší zachovat klid,dítěte si nevšímat a pak počkat až se uklidní a vše mu vysvětlit.

Věřte,že jsem si to taky prožila,chce to pevné nervy,tak držím palce.

Jak dítě povyroste,tak to taky přejde,ale důslednost se vám vyplatí,že to co říkáte myslíte vážně,aby vás poslouchlouchalo.

Ono záleží,co dítě udělá.Pokud opravdu zlobí,třeba nějakému dítěti něco udělá,jde ho poslat třeba do rohu místnosti a tam aby stálo,nebo sedělo a přemýšlelo o tom,co udělalo,až se uklidní,tak mu vysvětlit a musí slíbit,že bude hodné.Pokud by chtělo utíkat,tak ho tam přidržet.To není jako na hanbě,jen aby přemýšlelo.

Říct mu,jak by se tobě líbilo,kdyby Ti někdo bral hračky a bouchal po hlavě apod?To by tě hodně bolelo a pak by jsi plakal.Pak může odejít si zase hrát.

Pokud třeba v obchodě vyžaduje něco koupit,tak neustupovat.Prostě,když mu 2x neustoupíte,příště už řvát nebude.Když dcera zlobila vymyslela jsem odměnu,že večer bude mít vykládané 3pohádky,pokaždé když zlobila,to se nedělá, nebo budeš mít jen dvě atd.Vždy alespoň jedna zbyla.Nebo za každý den bez zlobení se může nalepit malá samolepka a pak když je třeba 5,tak koupit něco malého,aby to byla motivace,třeba bonbonek.

Hlavní je dítě odměnit,pokud je hodné,chválit ho.Na každé dítě platí něco jiného.

Omlouvám se za chyby.

Někdy děti zlobí,protože se nudí,dejte mu něco dělat,třeba kreslení,skládání,nebo pomáhání(třeba utírat prach),nebude mít čas na to aby zlobilo.Hodně si s ním hrejte,tak pozná že ho máte rádi.Někdy taky dítě zlobí,protože chce upoutat na sebe pozornost.

Děti se hodně učí napodobováním,pak se třeba nedivte,že třeba hází pískem,když to vidělo.Záleží s kým se schází.Pokud se bude stýkat třeba s dítětem,které mu bere hračky,bude mu taky brát hračky,pokud mu nevysvětlíte,že se to nedělá.Některé děti třeba ani nechtějí půjčit hračku.Jinak se podívejte na www.rodina.cz tam se řeší taky problémy,ale hlavní je,když je dítě zdravé,ostatní se dá řešit.

Publicista Pavel Kábrt praví, že chcete-li pro své dítě to nejhorší, vyvarujte se fyzických trestů. Dle Vašeho popisu soudím, že zde již nic jiného než fyzická mírná (výchovná) lekce nepomůže. Do čtyř let se buduje povaha jedince, pak je již výchova v zásadních charakterových rysech velmi obtížná, pokud vůbec možná. Pokud trestat, pak jen čistě vyjímečně a není-li jiné řešení (Váš případ). Dítě rudé vzteky absolutně nereflektuje nějaké vysvětlování a v tu chvíli Vás bere jako nepřítele, jehož odstranění mu pomůže k větší samostatnosti. Tento prostor mi nestačí, proto mi napište na Mail a pak Vám mohu více poradit.

nejsou potřeba pohlavky.Kdo se tím řídí nemá problém a má pohodovou rodinu.

Příkladem takové moderní výchovy dětí je Celtic, Jekal a další zdejší experti.

Moderní to možná je, ale je to správné?

To chceš říci,že jsou to teprve pubescenti

vice facek,mene diskusi - mene spratku.Rath,Paroubek,Topolanek,Ivan Langer.Ti vsichni jsou idealem jak vychovat ty nejlepsi osobnosti.

Tak u těchto jedinců skutečně ještě platilo,škoda rány která vedle padne.Buhužel padla vedle dost často.

méně facek, více diskusí = více spratků

a ještě je zkazit, to se pak nepohoršujme nad tím, že vymíráme numericky i morálně.

¨Když pětileté děcko něco chce a začně vzteky fialovět a kopat, tak není prostor na diskuzi. Musí se stanovit určité mantinely. Já nejsem zastáncem bití, ale mám dva syny, jednomu je 14 a druhému 12, a diskutovat se s nimi rozumně dalo až tak od 11 let. Malé dítě musí mít vedení od dospělého a ne ho nechat aby si vybíralo co chce a co ne a dospělý se pak mohl přetrhnout aby mu přáníčko splnil. Co ten dospělý potom bude dělat za pár let, až si začne vybírat náročnější záležitosti, které už tak lehce splnit nepůjdou. 

fyzické tresty ano,ale pouze jako poslední a pokudmožno výjmečný trest....

moje matka doma vládla pevnou rukou - ano, jsem zřejmě velmi slušně vychovaná holka, která třeba jen při pomyšlení na to zapéct školu měla mžitky před očima, dobře jsem se učila, poslouchala, nedělala blbosti...

ale k čemu mi to je, když mám na dětství jen špatné vzpomínky, jsem nesebevědomá a introvertní a své matky se bojím jak kříže a nenávidím ji ? že náš vztah byl ukončen mými osmnáctými narozeninami, kdy jsem zmizela a od té doby jsem ji potkala ( a to čistě náhodou) maximálně u babičky na vánoce???

příliš časté fyzické tresty, které navíc nejsou plně vysvětleny ( proč, za co, jak je to správné atd.) jsou jen ubíjením dětské osobnosti....

To mi je líto. Je to ale ukázka extrému. Stejně jako je extrémem rezignovat na výchovu a o všem jen brebentit.

Nechci být vlezlý, ale podle tvého popisu to na mě dělá dojem, že vaši asi nežili spolu, že? To bývá pro matky nejhorší situace, když musí být doma mámou i tátou.

táta se odstěhoval když mi bylo patnáct, ale aby uživil rodinu, jezdil na montáže třeba i na 3 týdny v kuse, pak víkend doma....

bylo to hlavně v tom, že matka byla mladá bréca, která si uhnala děti aniž by na to byla připravená a nedokázala se vyrovnat se svou úlohou, a tak nás bila a táta většinou nic nevěděl ( ne každá rána udělá modřinu :-(( )....

když jsem byla starší a zašlo se to projevovat ( stěžovala jsem si že mě bije) snažil se mě bránit, ale matka byla fakt poděs, a když odjel, dala mi to sežrat o to víc....

asi to v sobě budu mít do konce života a nejvíc ze všeho se bojím toho, že se ve mě projeví jednou "její geny" a udělám svému případnému dítěti to samé....