Františkovo dětství provázely skleněné a nepřítomné pohledy, vzduch nasáklý lihem, už jako malý čelil hladu, zimě i opileckým hádkám, které postupně vyvrcholily domácím násilím. „Táta mámu zmlátil tak strašně, až byla celá od krve a musela přijet sanitka, já jsem utekl a už jsem se nikdy nechtěl domů vrátit. Stydím se, že táta jako muž vztáhl ruku na ženskou. To je nepřijatelné,“ vyprávěl.
Jedinou jeho spřízněnou duší byla babička, ale ta brzy zemřela a situace doma se ještě rapidně zhoršila. „Rodiče našli asi ještě nějaké peníze po babičce, tak je všechny propili. Nebyl den, kdy by byli střízliví.“
Na popud odboru sociální péče se desetiletý František Doskočil ocitl v dětském domově v Holicích na Pardubicku. První dny a týdny proplakal a brzy přišla ta nejhorší zpráva: maminka zemřela. „Představoval jsem si, že už ji nikdy nechytnu za ruku, že už ji nikdy neuvidím. I když to nebyla ta správná máma, přece ve mně nějaké to pouto bylo,“ líčil svoje tehdejší pocity.
Smrt manželky hluboce zasáhla i Františkova tatínka, který svůj žal utápěl v lihu tak dlouho, až se propil do stavu demence a skončil v psychiatrické léčebně. František (24) zůstal sám, ale díky vychovatelům v dětském domově věděl, že když bude nejhůř, má na koho se obrátit.
Každý chlap chce svou posilovnu
Dospěl a musel domov opustit. S dvaceti tisíci v kapse si dokázal najít práci, našetřil si nějaké peníze, vzal si hypotéku a koupil si starý poničený byt, odhodlán ho zrekonstruovat vlastními silami. Poctivě splácel hypotéku, zbylo mu i pár tisíc na živobytí, ale na zařízení interiéru už peníze chyběly. Nestěžoval si, a nebýt kamaráda Ondřeje (37), vychovatele z dětského domova, posouval by se kupředu jen mravenčí pílí, ale právě Ondřej ho přihlásil do televizního projektu Mise Nový domov. „Tohle je asi nejvíc, co mě teď mohlo potkat,“ měl radost, když se dozvěděl, že byl vybrán a dočká se pomoci.
Jakmile odjel, přijela na pomoc s vyklízením jeho bytu celá parta z „jeho“ dětského domova. Pepíno, hlavní stavbyvedoucí přišel s řešením, co a jak v bytě vylepšit a změnit. V jedné ze tří místnost se rozhodl zřídit pro Františka posilovnu. „Každý chlap si přeje mít vlastní posilovnu,“ prohlásil.
Moderátorka Tereza Pergnerová mezitím vymýšlela, jak do bytu dostat hezké vzpomínky na důležité lidi, kteří mu v těžkých chvílích pomohli.
„Dětem, které k nám teď přicházejí, děláme kroniku života, ale když přišel František, ještě se to nedělalo, tak bych mu ji rád udělal teď,“ řekl Ondřej a domluvili se s Terezou, že ji vyrobí společně.
Slušnost není slabost
Protože je František fotbalový fanoušek Sparty, rozhodl se ho televizní štáb vzít na fotbal. Tereza přivezla Františka na pražskou Letnou na stadion, ale tam mu předala zprávu, že poletí na fotbal do Barcelony. A protože nikdy nebyl na lodi, ubytovali ho na jachtě. „Jsem z toho úplně mimo, ale je to krásný!“ byl unesený, ale to ještě netušil, že s ním na fotbalový zápas půjdou i vychovatel Ondřej a vychovatelka Kateřina, dva důležití lidé, kteří mu v jeho těžkém životě nejvíc pomohli.
Parta dělníků v čele s Pepínem měla mezitím na stavbě plné ruce práce s rekonstrukcí, ale vyplatilo se, František byl po svém návratu dojatý až k pláči. Byt ani nemohl poznat, když viděl v koupelně masážní vanu, jen stačil podotknout, že je skoro stejná, jako byla na té jachtě. „Je to tu moc pěkný,“ slzel, a o to víc, když se dozvěděl, že spříznění partneři mu věnovali dalších 300 tisíc na částečné umoření jeho jeden a čtvrt milionového úvěru.
„Slušnost není slabost,“ uzavřela středeční díl o Františkovi moderátorka Tereza.
