Ve svých 38 letech totiž potkala nového partnera, se kterým si splnila svůj mnohem větší sen. Před dvěma a půl lety se jim narodil syn Roman.
Michaela Kuklová
|
Než jste se objevila v televizním seriálu, zmizela jste úplně ze scény. Byla za tím jen mateřská dovolená anebo něco jiného?
Zamilovala jsem se "na Moravu" a miminko přišlo za pět minut dvanáct. Takže vysazení z práce bylo opravdu jen a jen kvůli dítěti.
Pomohlo odchodu i to, že jste možná mohla vnímat vrchol své kariéry jako již minulý?
Vidíte, o tom jsem ještě vůbec nepřemýšlela. Nemapuju svůj život přes vrcholy. Asi nejsem ten správný člověk na podobné úvahy: třeba slovo kariéra nerada používám, zdá se mi příliš ambiciozní. Moje práce mě baví a je fajn, že mě můj koníček uživí. A té domnělé pětiminutové slávy jsem zažila víc než pět minut v životě.
Co tou chvílí slávy myslíte?
Když někam přijdete a lidé prostě blázní, stojí na vás fronty a chtějí váš podpis. A vy si v duchu říkáte, že to snad není možné.
A proč je to tak absurdní?
Protože se znáte. Znáte se ve všech situacích, v kuchyni, v koupelně a na toaletě, nejste přece někdo jako Meryl Streepová. Kdysi mě na Plese v Opeře ve Vídni požádal o autogram americký herec Wes Studi (hlavní představitel filmu Gronimo) jen proto, že kolem mě stál hlouček fandů. To je přece absurdní a komické, ne?
Vždyť vy jste ale byla ještě mladá holka, jak je možné, že vás touha po slávě nepohltila?
Byly momenty, kdy jsem na chvíli uvěřila úspěchu. Byla jsem mladá a naivní, taky jsem věřila rádcům kolem mě. Měla jsem pocit, že showbyznysu rozumí, mohou mi sdělit, jak a co mám dělat. A já jim naslouchala. Třeba říkali: S každým filmem musíš zvednout svoji cenu. A ačkoliv já bych bývala byla spokojená s tím, co mi producenti nabízeli, tak jsem je poslechla a pak jsem slýchala, jak jsem drahá, namyšlená.
Stále vám někdo radí?
Jsem typ, kterému rádi lidi radí. Ti, co mě dobře znají, to ale nedělají.
Pak možná Jirka Pomeje nemůže za to, že vám mluvil do života celých třináct let vašeho manželství. Mluvil, že ano?
Jen zpočátku se mne snažil vést, až jsem se vnitřně vzbouřila. Pochopila jsem, že mě vede tam, kam já vůbec nechci. Přestal mě zastupovat, byl konec večírkům, fotkám v bulváru i radám.
Vadilo vám, že jste byla tak moc spojená se značkou Pomeje?
Ano, tím spíš, že se to dělo opravdu jen zpočátku, kdy jsem nevěděla absolutně nic o showbyznysu. Od třinácti let jsem šla dvanáct let z role do role, aniž bych poskytovala rozhovory a chodila na večírky. To jsem začala až s Jirkou, on mi třeba radil i v tom, co mám mít na sobě. Ale jak říkám, trvalo to jen krátce.
A účelem bylo, abyste se stala hvězdou?
Asi to byl jeho sen. V branži jsem už známá byla, ne tak mezi lidmi. A ona ta popularita opravdu přišla. Když svými fotkami zaplavujete bulvár dennodenně, tak si vás lidi zapamatují.
A jaký to byl pocit?
Tím skončilo to moje úžasné období svobody. Musíte přijmout, že si vás lidé stále prohlížejí. S tím jsem se musela dlouho vyrovnávat a smiřovat.
A pomohl tenhle druh popularity vaší herecké kariéře?
Je to paradoxní, ale fakticky se stal pravý opak. Poctivě jsem se snažila plnit roli "hvězdy", ale nebylo mi to vlastní. Když jsem třeba odhalila své tělo v pánském prestižním magazínu, byla jsem přesvědčená, že jsem někde porušila něco jako své vnitřní vyzařování. Playmate, která bude fotogenická, nadaná a bude mít v sobě touhu se předvést, určitě udělá svou práci perfektně. Ale mně je vlastní naopak stud, a tak jsem se navlékla mylně do kůže, s kterou jsem se neztotožnila a neuměla ji nosit. Všechno šlo někam jinam, než mělo.
Ubývaly nabídky, místo aby přibývaly?
Přesně tak. Točila jsem sice ještě dost pro zahraničí, ale bála jsem se, že tam role cizinek dojdou a tady se po mně slehne zem. Mám dojem, že tím, že jsem se odhalila, začaly chodit i špatné nabídky, hodně jsem jich odmítala, ale současně jsem některé přijímala pro peníze. Musela jsem, protože Jirka mi na začátku vztahu řekl, že potřebuje veškeré své příjmy investovat do firmy. Pracoval pro naši budoucnost, já jsem zajišťovala přítomnost. Ta trvala celých třináct let. Dokud jsem točila hodně, bylo to v pohodě. Naštěstí jsem myslela na zadní kolečka a neměla potřebu zbytečně utrácet, větší výdaje jsem měla jen za auta, to je pro herce druhý domov. A tak se mi dařilo udržovat nám stejný standard za všech časů.
Viníte z toho svého bývalého muže a jeho touhu vás manipulovat?
Manipulovaná jsem byla proto, že jsem byla zamilovaná a vzhlížela jsem k němu. Ale to stále mluvíme o prvních dvou letech. Pak už mi do práce nemluvil. Ovlivňoval mě nepřímo, prostě tím, jaký je, to není k vyčítání.
To jste věděla vy a on, jenže veřejné mínění jste se nijak přesvědčit nesnažila. Uvědomovala jste si, jak vás lidi vnímají?
Jako submisivní ženu závislou na práci a financích svého muže. To víte, že mě to mrzelo. Mám za sebou okolo stovky rolí a jen dvě z nich byly od Jirky. A to bylo pro mě nejtěžší období, protože teprve po natočení těchto rolí jsem měla práce nejméně. Stejné to bylo s dabingem. Než firma Jirky začala na nějaký čas vyrábět dabingy, dabovala jsem téměř denně. A ze dne na den se mi všechna studia, až na výjimky, zavřela.
Kolizi v profesní rovině zažije spousta párů a neznamená to, že se rozejdou. Naopak, u tak zažité dvojice se moc rozchody nečekají. Proč končí vztahy, které vypadají jako nerozlučné?
Pro velké zklamání? S něčím žijete, co vás moc trápí, a jednou pohár přeteče. Vždycky jsou to závažné důvody a nebývá jeden. U nás, a to předesílám, to nebyla nevěra.
Můžete být konkrétnější?
Ještě není čas, potřebuju věci analyzovat a pochopit. Třeba jednou sepíšu podle svých deníků biografii a předám ji svému synovi (usmívá se).
To si to tajemství chcete ještě nést dál?
Tajemství je lákavé, ale já se snad konečně naučila nebýt potrefená husa a umět žít s určitou křivdou, aniž bych potřebovala někomu sdělovat, jak moc odlišná je pravda.
Rozvod jste iniciovala vy, jak to nesla druhá strana?
Asi ne zrovna nejlíp. Třeba hodil prstýnek do Vltavy. Pak někde novináři psali, že jsem ho taky zničila, ale já ho mám.
Snubní prstýnek jste nezničila, ale nervy jste pocuchané měla, co vím. Potřebovala jste někdy odborníka na psychiku?
V posledních pěti společných letech jsem si musela nechat čas od času napsat prášky, které mi pomáhaly vypnout mozek a usnout. Když se okolnosti změnily, mohla jsem je hned vysadit. Musí se totiž změnit podmínky, aby člověk mohl něco změnit u sebe. A já byla dlouho pes, který štěká, ale nekouše. Rozváděla jsem se snad každý týden, tak co se mohlo změnit, že? Výhrůžky nic nevyřeší. Zásadní akce, kdy nastává reakce, je až rozchod. A ještě jedna zásadní změna, která přinesla jiné druhy reakcí, stojí za zmínku: přestala jsem litovat. To přineslo alespoň zbystření, že se něco děje. Mnohé ženy se nechají citově vydírat, vciťují se, myslí si, že to mají jejich muži těžší, protože dělají něco, čemu ony nerozumí. Představují si něco jako řízení atomové elektrárny.
A co ta ztráta slitování udělala s vámi?
Moje reakce byly tvrdší, pragmatické. To jsem pak byla v jeho očích zlá. Veřejnosti to bylo podáno tak, že jsem neměla pochopení. Mrzelo mě spíš to, co pronášel v seriózních rozhovorech po rozchodu. Že mě chápe, že jsem neunesla jeho bankrot… A jiné "dobře" mířené věty.
V čem jste se od té doby nejvíc změnila?
Myslela jsem si tenkrát, že jsem rovnocenný partner, ale věděla jsem jen to, co mi bylo řečeno, žila jsem v nevědomosti. Dávala jsem svobodu a věřila jsem. Těžko mluvit o tom, jaká jsem dnes, poučená, odvážnější, na svět se dívám skrze syna, tudíž si hlavně víc vážím života a zdraví. Už vím, kde jsou mé hranice, za co stojí bojovat, kdy je přínosnější včas prohrát.
Měla jste strach, když jste po rozvodu nabyla svobodu, nebo jste se do ní vrhla po hlavě?
To byl svým způsobem legrační čas: směsice obav, úlevy, bolesti, neustálého přemýšlení. Potřebovala jsem co nejvíc zaměstnat hlavu, a tak jsem chodila na rande a trávila volný čas někdy se zábavnými, někdy s velmi nudnými mužskými. Neměla jsem o nápadníky nouzi, což byl pro mě šok, protože za dobu mého manželství jsem téměř žádný zájem nezaznamenala, což jen podporovalo moje rozpoložení, kdy jsem se sama sobě nelíbila. Naštěstí jsem měla po rozvodu dost práce, ta mi pomáhala nejvíc.
Jedno rande za druhým, ale "ON" to nebyl. Přišel až naposled. Je váš současný přítel Roman ten pravý?
Pravý asi bude, když spolu máme báječného kluka. Víte, nejsem si jistá, že to vůbec člověk pozná. Ale věřím v to.
Vašeho prvního muže zná v Čechách snad každý, o tom současném nevíme nic. Jaký je člověk?
Především člověk, jehož soukromí chci respektovat, protože vím, jak je cenné.
Tak jinak, teď žijete střídavě mezi Vysočinou a Prahou. Jaký je váš život?
Spokojený. Nejsem ani vyloženě velkoměstský typ a současně bych nedokázala žít jen na samotě. Do Prahy jezdím za prací, příbuznými a přáteli, na Vysočině se pak můžu věnovat rodině, domácnosti, vaření a společným zálibám.
Očima autorkyUpravená, laskavá, neznám pozornější hostitelku. Nesedne si k vám, dokud nemáte čaj a sušenky, také nedopustí, aby vám cokoliv z toho během rozhovoru ubylo. Chcete-li si například prohlédnout její obrazy, ochotně s vámi podnikne exkurzi po svém pražském bytě a trpělivě odpovídá na vaše dotazy a současně velmi ostražitě sleduje hru svého malého syna ve vedlejším pokoji. Na povídání o sobě si ale musí najít čas a klid, rozptylovat se nechce. To si pak sedne se skříženýma nohama na sedačku, obejme měkký polštář, zadívá se z okna a ponoří se do své duše. Otvírá ji pomalu a opatrně, ale když získá důvěru, nestačíte se divit její odvaze. |
Moderní emancipovaná ženská a hospodyňka. Jde to vážně dohromady?
Jde to, dokud má člověk dostatek energie. Vždycky jsem se o to snažila. V manželství jsem chtěla být úžasná, každý den vařit teplé jídlo, mít poklizeno, věci srovnané do komínků, čisto, čekat dobře naladěná, k tomu být kamarádkou, milenkou, pradlenou, vydělávat a budovat své místo na slunci. Už se na to dívám jinak. Vím, že každá perfektně vyžehlená košile stojí čas. A ten je důležité trávit s dítětem, s lidmi, které milujete, povídáním si...
Na Vysočině bydlíte s přítelem v bývalém mlýně, k němu máte hospodářství. To se o vše staráte sami?
Nemám žádnou hospodyni, tak čtyřikrát do roka se objeví pomoc s velkým úklidem. Přítel umí přiložit ruku k dílu. Jeho baví dům a zahrada, mě interiér.
Staráte se vy sama o zvířata?
Než jsem měla Romíška, pomáhala jsem s nimi moc ráda. Hodně času jsem trávila i v sedle.
Kromě koní bylo další vaší vášní malování. Nebo to byl kdysi únik z reality?
To byl objev! Nejprve, že je to něco, co mě baví. A pak přišel ten druhý: jakou to přináší radost a nikdo vám do toho nemluví, neradí, kritika vám může být ukradená.
Na televizní obrazovky už jste se vrátila. Po filmu se vám nestýská?
Kdyby přišel, měla bych radost, ale nestýská se mi. Stýskání je o trápení a toho si myslím za život užijeme až dost i bez myšlenek na to, co bychom chtěli, ale nemáme. Prožívám jen to hezké. A toho je zaplať pánbůh víc než dost.
